pátek 1. července 2011

M. D. Triatlon 2011

Sobota 25.6.2011, Prunéřov

Svůj první triatlon jsem absolvovala v roce 2003. Dnes nastal okamžik rozšířit svoji účastnickou sbírku právě v této oblasti :-).

V místě konání, Prunéřově, se pohybuji již od rána a neustále se klepu zimou. Teploměr za oknem ukazoval sotva 15°C. V tomhle mám jít do vody? Zima, zima, zima - miluji ji, ale lézt v ní v plavkách do ledové vody... No nic, ukládám věci do depa a po výkladu trati se přesouvám ke koupališti, kde za nedlouho závod odstartuje. Zpoza mraků chvilkami vykukuje sluníčko, tudíž zima už není tak velká jak se zdála býti dopoledne.

13:15 - odstartoval do plavecké části první závodník. Startuje se intervalově, takže na řadu přicházím zhruba po patnácti minutách, někde uprostřed závodního pole. Se startovním číslem 125 vyrážím s chutí do vody. Deset vteřin po mě pan doktor Pirk, který mi v zápětí ukazuje svá záda. Plave se na ne zcela napuštěném koupališti, což znamená kus běžet a až poté začít plavat. Plaveme k obrátce, celé to nemá více než 150 metrů :-). Nejprve zažívám ledový šok, za obrátkou už je mi to ale celkem příjemné. Místo svého oblíbeného znaku (jediného stylu, který umím velmi dobře, u ostatních se musí dýchat do vody, což stále ještě bohužel neovládám, prostě mi do nosu pořád teče, ani klipsny nepomohly...) volím prsa. Je to kousek, není to tedy žádný problém. To už ale zase vybíhám z vody, obouvám boty a běžím do depa, kde si oblékám tričko s krátkým rukávem (překvapivě nechávám ležet původně plánovanou ještě jednu vrstvu, přeci jen je mi o něco tepleji), krátké elasťáky, přilbu a jde se na bicyklistiku :-).


V propozicích se píše, že jakékoliv jiné než horské kolo je na tuto trať nevhodné. Horské sice mám, ale přeci jen na kole preferuji silničku, terén moc nemusím... Začínáme první dva kilometry po silnici, po nichž následuje úvodní výživné stoupání přes blátíčka, kamínky atp. ;-) Tou dobou už se přede mne dostávají mužští závodníci sténající jako před skonáním. To já jedu v pohodě, na vrcholu se kochám nádherným výhledem a při sjezdu - opět přes šutry apod. - brzdím až mě z toho bolí ruce. Od soupeřů slyším jen "zleva, zprava" a frnk. Pak zas dlouhé stoupání po silnici, nájezd do terénu, nějaká ta stoupání, klesání. Do cíle cyklistické části zbývá pár kilometrů, když mě čeká opravdu prudký sjezd přes kořeny a kameny. Se slovy "zdraví nadevše" slézám z kola a sjezd scházím po svých. Vsadila bych se, že jako jediná :-). Přede mnou prunéřovské elektrárenské panorama, po osmnácti kilometrech dojížím do depa, kam odkládám kolo s přilbou a jdu se na závěr ještě trošku proběhnout :-).

Z běžecké části jsem naprosto nadšená :-)! Běží se tři okruhy, celkem asi 5,5 km. Převážně po krásně posekané a měkké travičce s jedním krátkým stoupáním v každém okruhu. Přesně pro mě :-). Má to jedinou chybu - je to moc krátké :-(. Vydržela bych tu kroužit snad až do rána. V poklidu, je to moc příjemné. Na soupeře se usmívám, ale jen málokdo mi úsměv také oplatí. Většinou jsou to samí štvanci honící se za - nevím za čím... ? S úsměvem probíhám i cílovou bránou a mám to celé za sebou. Můj druhý triatlon zdárně dokončen :-).

Ráno jsem měla odvoz, nazpátek však budu muset na kole, proto se nesprchuji, jen převlékám do suchého. K jídlu nám dali poukaz na řízek s bramborem, a tak úspěšně prosím o malou obměnu. Dostávám napůl brambory a napůl zeleninu :-). Pan Pohlreich by si tu nepochutnal... :-)

Téměř dvě hodiny čekání na závěrečnou tombolu a já opět, oblečena do všeho co mám s sebou, mrznu. Obloha se znovu zatahuje. Tombole předchází vyhlášení vítězů závodu, mezi nimiž naštěstí nejsem resp. jsem, ale z úplně jiného pohledu než je dosažený výsledný čas :-). Naštěstí, protože tahat se s lahví sektu, kterou každý, kdo je na bedně získává, na kole domů by se mi fakt nechtělo... A pak ji stejně někomu věnovat. Upřímně, takovéto ceny pro mě motivací rozhodně nejsou :-). Kdyby tak dali třeba diplom... Tak je to tady! Tombola :-)! Ačkoliv jsem do ní vkládala své velké šance, nic nevyhrávám :-( Nevadí, jede se domů.

Vyrážím směr Chomutov, cca 15 kilometrů. Nejdřív podél přivaděče po rovinaté lesní cestě hnána štěkotem psů střežících objekty, teď se jednat o závod, tak jsem jednoznačná vítězka :-)! V obci Zelená už jsem z těch psů tak vyklepaná, že odbočuji na "hlavničku" (označení pro hlavní silnici pana doc. Lehnerta :-) a v poklidu přijíždím spokojená domů. Nic mě nebolí, absolutně necítím, že bych dnes byla jakkoliv fyzicky aktivní. Bylo toho málo :-(. Dávám si výborný malinový koktejl (včera jsem byla na babiččině zahrádce), k tomu horké bio kakao pro zahřátí :-).

Neděle 26.6.2011, Brno

Cestou do Olomouce se stavuji v brněnské Berushce, abych si konečně dopřála něco pěkného na sebe. Slibuji si to dva roky, tak jsem se konečně dočkala. Sice nabídka nic moc, pražská je podstatně lepší, ale mám jedny nové kraťasy a tři trička :-). Tak aspoň tak.

Žádné komentáře:

Okomentovat