Pondělí 17.8.2026 - Neděle 23.8.2026
Boží Dar II
Kromě jednoho dne pršelo a pršelo.
Ztratila jsem bramborovou sponku. To vůbec nevadí.
S kočárkem jsem překonala svoje nejrychlejší božídarské tempo zaběhnuté před dvěma lety bez kočárku.
Pátek 28.8.2026
Startovní číslo si vyzvedávám den předem. Hned po zahájení výdeje se v informačním centru tvoří fronta. Zároveň zde probíhá výstava k uplynulým devíti ročníkům. Mám tu fotku :-).
Sobota 29.8.2026
Desátý ročník domácího závodu. Byla jsem u všech. Devětkrát jako běžkyně a jednou, osm dní před porodem, jako dobrovolnice. Líbí se mi, jak se sportovci z celého města přesouvají do centra. "Oni sou všude." Jsme :-).
Hodinu před startem vybírám boty. Rozhoduji se pro novější, které lépe tlumí. Vložky se staly samozřejmostí. Mám obavu, aby se neopakoval loňský ročník. Během rozcvičování šlapu do hovna. Né. To je určitě pro štěstí.
Líbilo by se mi vyhrát potřetí za sebou, ale při pohledu na konkurenci ve startovním koridoru bude úspěch vůbec se umístit na bedně v kategorii.
Dopředu se vydává mladá běžkyně v růžové podprsence, jejímuž tempu nestačím. Na cyklostezce vyhlížím tatínka. Už chci zamávat nějakému pánovi. Ne, to není on.
V zooparku se odehrává pořadatelský kiks. U zatáčky nestojí žádný dobrovolník a závodníci místo odbočení na rovinku k medvědům, pokračují nahoru k plameňákům :-(. Třeba změnili trasu. To je divný. Proč by nesmyslně přidávali kopec. U skluzavky můžu ještě seběhnout na cestu k medvědům, pak už to nepůjde. Běžím za davem. V dálce vidím Zdeňka jedoucího na kole... Překvapený moderátor na první štafetové předávce kouká, že přibíháme z obou stran. Seběhem podél Kaštanky se vracíme zpátky na trať mezi běžce, kteří byli za námi. Snažím se prodrat zpět, což stojí síly navíc. Nevím, kolik žen je přede mnou. Po čtyřech kilometrech mám v nohách o dvě stě padesát metrů a deset výškových navíc. Jsem naštvaná! Člověk se na závod dlouho chystá a pak je to hned zkraje v pytli. Jak se v takové situaci mentálně naladit? Neřešit, co by kdyby, a běžet dál.
Při druhém průběhu zooparkem mě postupně předbíhají Jitka a Maruška. Stoupání k opicím představuje mojí nejméně oblíbenou pasáž. Na chvilku se přede mě dokonce dostává nějaká běžkyně s vestičkou s pitím. Tak to ne. Ani ta zamčená branka by neznamenala takovou ztrátu. Hovínka nenosí štěstí, ale smůlu.
Bez ohledu na výsledek se dnešní závod opět stává velkým zážitkem.
Podle hlášení jsem čtvrtá žena, takže mě během prodloužení trasy žádná další nepředstihla. V Bezručáku je na silnici nápis: "Tvůj den. Užij si to." Užijeme si to po závodě, teď makáme. Pořád čekám, kdy se zezadu přiřítí Surikata s Valérií.
Dvanáctý kilometr. Ježiš, já řeším kraviny! :-D
"Takhle poběžíme dolů." :-) Od Hamerského rybníku začínám cítit plantárku. Plácám si s dětmi. Lidi fantasticky povzbuzují. Ty aplausy! :´) To chce zažít každý ❤️.
Bolí mě puchýř na palci pravé nohy. Poslední kilometry dávají zabrat. Seběh z hoblů a nic nepraská. To je super :-).
Běžet místo k plameňákům k medvědům, měla bych o minutu lepší čas a tím pádem season best, pořadí by se však nejspíš nezměnilo. Čtvrtá žena. Telepaticky. I z Božího Daru. V kategorii ovšem první místo. Před Surikatou a Valérií.
Slečny v úschovně opravuji, že Kämpf není fotbalista, ale hokejista 🙈.
Na stupních vítězů nemá kdo pobrat ceny. "Máte málo dětí."
Následují dětské závody. Stelinka při čekání na svůj start potlačuje spánek, Jasmínka běží parádně, Lilianka bojuje o bednu a Augustýnek zdárně reprezentuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat