Sobota 19.7.2025
Potřebuji do letní přípravy zařadit kopce v tempu, a tak o rok zkracuji pětiletku a vydávám se na nejdelší horský běh, vedoucí na vrchol Krušných hor ❤️.
Při prezentaci nedostáváme startovní čísla. Jak to říct... Psychika patří mezi faktory sportovního výkonu a už jen přišpendlení čísla na hruď aktivuje závodního ducha. Stačí látková, co se dají vyprat a opakovaně používat, ale ať jsou! Čísla rozhodně ano.
Na startu u pomníku Václava Řezáče v obci Perštejn se při třicátém čtvrtém ročníku závodu schází sedmdesát sedm účastníků.
Nejhorších je prvních pět kilometrů. Přede mnou běží Lenka Kůsová, Ivana Sekyrová a dvě Němky. Vítězku letošního Olympijského běhu v Chomutově setřásám po pár kilometrech. Oxidativní fosforylace, fitnessko ;-). Aneb léto s biomedicínou 🙈.
Nohy dostávají zabrat, běží se však pěkně. Je polojasno, pofukuje. Vadí jen protijedoucí auta s motorkami na silnici.
Na pozdrav předbíhajícího běžce na šestnáctém kilometru neodpovídám, mám co dělat. Kilometr a půl před cílem přichází krize. Následující zdolání sjezdovky mě stojí hodně sil. Ne a ne se po ní rozběhnout.
Pátá žena, třetí místo v nejnabitější kategorii, ovšem podle Augustýnka se jenom vyfotily tři kamarádky s účastnickými medailemi. Za svým traťovým maximem, zaběhnutým před čtyřmi lety, jsem zaostala o pouhé tři vteřiny. Škoda, čas pod hodinu a čtyřicet minut by se mi zamlouval.
Oběd u Jirky Patíka v Kovářské a návrat domů.
"Nevím, proč mají lidi sklon pořád si něco domýšlet, něco hodnotit a někoho soudit. Ať raději přemýšlejí o svých životech a činí dobro."
- Eva Filipi -
Žádné komentáře:
Okomentovat