Středa 18.6.2025
"Mami, a chodí na bednu i se zlomenou rukou?" :-D
Jsem hotová, ještě jsem ani nevyběhla.
Stelinka debutuje na domácí trati, která je jejím každodenním chlebem.
Jasmínka potvrzuje formu z Milady a vyhrává paralympijského plyšáka 👍.
Lilianka s rukou v sádře ctí olympijskou myšlenku, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Akorát jí při tom nestačím :-D.
No a já? Na rozklusání nezbývá čas. Stíhám si jen odskočit a už si s rukama ulepenýma od cukrových vat různých příchutí stoupám k čáře, kde čtyři minuty před startem zjišťuji, že na noze nemám čip! Běžím k uschovanému batohu, ale nikde ho nemohu najít. Při neustálém koukání na tři strany jsem úplně zapomněla, kam jsem ho dala. Minutu před startem naštěstí dostávám jiný.
První dva kilometry mi dýchá na záda nějaká běžkyně. Nejsem schopná akceptovat klidné tempo skupinky, která se mi tak vzdaluje :-(.
Po třech a půl kilometrech si vzpomínám, kde se nachází můj čip. Je ukrytý v nejmenší vnitřní kapsičce batohu, aby se neztratil...
Po obrátce se do toho jeden kilometr zkouším ještě opřít, protože nohy křičí: "Tady je to moje!" Vidím Fandu a před ním onu běžkyni. Chvíli se zdá, že bych se k nim mohla přiblížit, ale né. Nejde to.
Po třech vítězstvích v řadě jsem našla přemožitelku. Fitnessku Valérii. Traťový rekord nicméně i nadále zůstává v mém držení 💪. Podcenila jsem absenci vítězných kalhotek. Když já je kromě soboty potřebovala také včera na zkoušce a nestihly se vyprat. Leží v koši na prádlo 🙈.
Pátek 20.6.2025
Vyzvedávám syna ze školy v přírodě. Zatímco ostatní rodiče jedou své ratolesti autem, já si pro Augustýnka běžím. Krpálek střídá krpálek, Stelinka spí a je to fajn :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat