Sobota 6.7.2024
Letošním třiatřicátý ročník Chomutovské hodinovky mi odvál kdovíjaký kašel :-(.
10.7.2024
Vyzkoušela jsem si, jaké to je mít sedm dětí. Čtyři stačí.
Sobota 20.7.2024
Lilianka ve čtyřech letech v Olomouci poprvé umístila na bedně v rámci RunTour 🥈. Naučila se na startu stoupat do první řady. Prodala kopečky z Tisové ;-). Porazila Anežku Špičákovou.
Čtvrtek 8.8.2024
"Stelinka už má náušničky." "Štěpánka už má piercing v pupíku." :-D
Sobota 10.8.2024
Hostitelské město olympijského festivalu stále nemá bezbariérové nádraží.
Všude samí zajíci 🐰. Tak je hlavně nechytit, ale předběhnout ;-).
"Ejbísídý." "Ejsídýsí ;-)."
Lilianka si s obavami prohlíží soupeřky, a tak jí dávám jednu z dalších běžeckých rad: "Nekoukej se, jak kdo vypadá. To nic neznamená ;-)."
S Jasmínkou předbíháme myšku a v cíli vyzvídám: "Předběhla mě jedna holčička." 🥈 👍 Lilianka vyhrála koně, co dělá salta. Augustýnek zvládl na náměstí zdolat všechny tři okruhy a skončil předposlední. Jaký byl ale odpředu? Hned se přesouvá k ručnímu trenažéru, kde pokračuje ve sportování.
Potkáváme známé. Přijeli se podívat i Tom s Renčou. Děti si dávají popcorn, autipárek a cukrovou vatu.
Po sedmi týdnech bez závodů jsem natěšená. Na oblíbenou pětikilometrovou trať vylétám jako střela.
Kopce dávají ve vedru zabrat. Na občerstvovací stanici v polovině trasy bych se napila, ale je to krátké, nebudu se zdržovat.
Děti fandí jako o život ❤️. Dlouho vedle mě sprintují.
Žádná žena mě nedostihla 🥇, připsala jsem si zde třetí vítězství. Poprvé jsem předběhla Simonu Nekolovou a mám z toho radost.
Po doběhu jsem však vyčerpaná. Nechci běžet znovu. "Zavolej Tomovi," říkám Honzovi. "Už odjeli," odvětí mi. "Poběžím alespoň až druhý úsek." "Už mám připnutý číslo," nepřipouští můj milý žádnou změnu.
Stíhám akorát nakojit, utřít Jasmínce zadek, dvakrát si vyzkoušet předávku štafetového kolíku a stojím zpět v koridoru.
Oproti předchozímu běhu již vane příjemný vzduch. Začínám pomaleji. Na trase teď toho není příliš mnoho vidět.
Fandu s Pepou musím dát. Zuzana není o moc přede mnou a svůj náskok nenavyšuje. Snažím se opět roztáčet nohy. Bavím se ❤️.
Předávám ukázkově, akorát Honza při tom nějak zamrznul. Přebírám si děti a společně se přesouváme fandit na kopec. Je tady fajn.
Loňský bronz jsme neobhájili. Mezi štafetami obsazujeme čtvrté místo. Nepodařilo se nám zkompletovat sadu medailí.
Následuje vyhlášení (dostávám kosmetiku od Avonu :-)), tvarohové a makové záviny a vyklusání se dvěma dětmi. Pčíkám.
Cestou domů se ve tmě ještě vydáváme hledat miniaturní Eiffelovku. "Támhle je!" zvolává vítězoslavně Gustík. Našli jsme jí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat