Pondělí 8.4.2024
Vši a hnidy. Bych nikdy nevěřila, že to budeme mít.
"Mami, ty seš ošklivá. Nelíbíš se mi." "Mami, já cítím, že se mi tam teď něco vylíhlo." "Mně ještě dva žijou."
Čtvrtek 11.4.2024
Sotva jsme se odvšivili, zvracíme.
Pátek 12.4.2024
Nejedu do Českých Budějovic :-(.
Sobota 20.4.2024
"Ať chodíš ráda do školky a nejsi nemocná." :-) ❤️ 🌷
Neděle 28.4.2024
Augustýnek vyráží do školy v přírodě. "Samé úsměvy," konstatuje po odjezdu autobusů jeden z tatínků. Ačkoliv na tenhle okamžik nesmírně dlouho čekám, stejně se mi po něm hned stýská.
Holky jsou pryč, takže se Stelí také mizíme :-) ❤️🌲.
Pondělí 29.4.2024
Čtvrtek 2.5.2024
V Marathon Expu si vyzvedávám startovní číslo na neděli. Přijeli jsme pro boty, ale odjíždíme bez nich :-(.
Pátek 3.5.2024
Synův návrat ze školy v přírodě. I když měl s sebou o jedny trenýrky méně, přivezl troje čisté. "Mně stačily na celou přírodu dvoje," vysvětluje. Celkově na mě docela myslel, abych nemusela moc prát :-). "Mami, a proč život není fér?" Je po relaxu :-).
Neděle 5.5.2024
Necelé dvě minuty před startem jsem ještě v toice. Honem se někudy dostávám do startovního koridoru.
Zkusila bych se chytit nějakého vodiče, žádného však nevidím, tak je to na mně.
"Držte tempo!" povzbuzuje paní.
Je příjemně. Oblačno, pofukuje.
Po pěti kilometrech začínám mít hlad. Měla jsem si dát tu tyčinku. A sakra.
"Zdravím Chomutov," slyším za sebou známý hlas. Veronika. Dáváme se spolu do řeči a deset kilometrů uteče jako nic. Měla bych si něco přát, třeba se mi to zase splní.
Honzovo modré tričko vidím dřív zelený kočárek. Plácám si s Liliankou.
Na sedmnáctém kilometru přichází v Nuslích krize. Můj pohled spočívá na elektrokoloběžkách zaparkovaných u trasy. Veronika se mi vzdálila.
O pět kilometrů dál jí ovšem dobíhám a jdu před ní. Pádím vpřed. Motivuje mě skutečnost, že bych popáté v životě mohla zaběhnout maraton pod tři a půl hodiny. Krize je zažehnána.
Na Smíchově míjíme v protisměru běžce, kteří jsou o devět kilometrů zpět. Nezávidím jim.
Pravidelně doplňuji tekutiny. Vím jak ;-). Vynechávám pouze jednou, a to když se mi v ruce ocitá prázdný kelímek. Mám takovou žízeň, že mi chutná i grepový ionťák.
Ještě jeden placák s Lili.
Do cíle zbývá osm kilometrů, když se přede mnou zčistajasna najednou vztyčí ona pomyslná maratonská zeď. Musím jí překonat.
Děti na Libeňském mostě neposlouchají maminku. "Jestli budete zlobit, řeknu to tátovi. A i když bude unavenej, zfackuje vás!" hrozí jim.
Nohy se mi pletou, hlava motá.
Z reproduktoru zní: "Satisfaction."
Koukám na hodiny na náplavce. Za pět půl. Bude to tip ťop. Nesmím polevit!
Poslední stovky metrů v Pařížské ulici jsou naprostá fantazie. Burácející vřava po obou stranách. Naskakuje mi husí kůže. Zavírám oči, roztáčím nohy a nechávám se tam donést ❤️.
3:29:15 hod. Aj nahrubo to tam je. Splněný limit na republikový šampionát. Čtyři měsíce po čtvrtém porodu.
Z cíle na Staroměstském náměstí je to do šaten na Můstku pěkná štreka!
Chci sladkou bublinkovou vodu. Hodně sladké bublinkové vody. Marně hledám stánek Mattoni. Hlavně, že jsem členkou Mattoni Teamu. S Ondrou Fejfarem.
Pakuji z dámských sprch tři muže. Chlapci, holky už taky začaly dobíhat ;-). Dávám si mega horkou sprchu ❤️. Zapařuji celou maringotku.
Brní mi ruka, kručí v břiše.
Po závodě ještě prochodíme kus centra Prahy a Letnou. Dáváme si nejlepší zmrzlinu, na níž je neustále fronta a že je nyní výživné si jí vystát :-D. Honza se sice upejpá, že už dneska jednu měl a taky nanuk, nakonec jí ale stejně neodolá 🍦.
Žádné komentáře:
Okomentovat