1/2Maraton Praha 2024

Pátek 4.4.2024

"Pani běhá, aby byla zdravá." Přesně tak ;-).

Sobota 6.4.2024

Je pro mě nesmírně náročné se po týdenním spánkovém deficitu v pět hodin ráno vyhrabat z postele.

Běžkyně si na sebe kromě startovního čísla špendlí také fotku dětí. Paní si fotí telefonem, jak jí dobrovolnice v úschovně věší batoh... Jiná paní za těmi stany s úschovnou odstříkává mléko :-D.

Nakojit, vyčůrat a zařadit se do startovního koridoru. Víc nestíhám. 

Ozývá se bolest v zádech. Patnáct a půl tisíce závodníků vyráží vstříc jedenadvaceti kilometrům. Nikdy jich tady neproudilo víc. Masovka. Člověk na člověku, nevím kudy, pořád se pletou.

Neběží se mi dobře. A to je tu dnes vodič s modrým praporkem na hodinu a dvacet čtyři minut 🙈. 

Nohy nejdou, nemám energii. Už jenom doběhnout na třetí kilometr dává fušku. Co teprve na ten pátý? A na ty ostatní?

Je to párty.

Běžkyně má kdovíjaký kašel. Prská okolo sebe na všechny strany. Honem co nejdál od ní.

Předbíhám Pepu Karhana. Taky mu to nejde. Chomutováci ❤️.

Boj představují také občerstvovací stanice. Jsou sice dlouhé, nikoliv však nekonečné. Tu na třináctém kilometru i vynechávám, protože se mi prostě nechce zvedat nohy přes hromadu kelímků ležících na zemi. V horkém počasí na trase postrádám kropení vodou.

"Jste hrozně hustý!" Podél trati stojí spousty lidí, kteří vytváří skvělou atmosféru. Fantasticky povzbuzují.

Mr. Vain ❤️. Díky. Škoda, že není víc nahlas a neslyším ho déle.

"Ivčo, pojď," šeptá mi do ucha běžec s kšiltovkou 24 hodin Le Mans, když mě míjí. Nebo se mi to jenom zdálo a blouzním?

Na levém chodidle cítím puchýř. Poslední třetina závodu. Hlad! "Nejde to, nejde to, necháme to na léto," řekla by Jasmínka.

Dát závěr na nekonečně dlouhé rozpálené Rohanské nábřeží bylo naprosto zabijácké.

Chci vidět nějaký další kilometrovník. Jakýkoliv.

Nová obrácená trasa se mi vůbec nelíbí. Pocitově je to hodně stoupání, proti směru hodinových ručiček navíc nepřirozené.

Běžci se motají i v cíli. Spěchám pro vodu. 

"Paní učitelko, já pořád nevím, co je to ten ionťák," ptá se dobrovolničící studentka. "To, co bylo v tomhle kelímku," ukazuji jí.

Těším se do sprchy, ale je ledová a zapomněla jsem si ručník. 

Je mi fajn :-).