Sobota 2.9.2023
Sama na výletě v Praze.
Modrý nebo růžový batůžek? Vím který :-).
Všude davy lidí, auta natěsno projíždí plnými uličkami. Hledám oblíbenou gelaterii v Kaprovce, jenže ona tu už není :-(. Prohlížím si, co všechno leží lidem sedícím v předzahrádkách na stolech. Objevuji dosud nepoznaná staropražská zákoutí. V samotném centru nacházím dokonce hřiště na košíkovou! Kudy však dojít zpátky na náměstí Republiky nevím a najít si to na mapě v mobilní aplikaci mě vážně nebaví :-D. To není žádné vzrůšo.
Voní tady trdelník se zmrzlinou. Tak pokud by to padlo pod dvacet jedna třicet :-D.
Výběr v Bershce je rok od roku čím dál tím horší. Móda pro muže nebo trička a roláky, jimž všem (opravdu úplně všem!) ustříhli spodek. Zkouším si alespoň koktejlky, ale jak mám teď větší prsa, tak mi nejdou sundat :-D.
"Big city life..." line se z reproduktorů, když stojím ve startovním koridoru a ačkoliv se mi ještě před chvílí nechtělo běžet, začíná to ve mně nyní pulzovat ❤️. Runczech představuje kus mého života. Pokaždé se mi na stejném místě vybavuje co bylo před rokem, dvěma lety, pěti, deseti, dvaceti. Jsou to silné emoce :´).
Soupeřky se mi vzdalují.
K mému nepotěšení došlo ke změně trati, kdy na druhém kilometru již neprobíháme pod Štefánikovým mostem, kde to vždycky blikalo, dunělo a vřelo :-(. Někdo chtěl zřejmě tu už tak rychlou trať ještě zrychlit. Chybí muzika. Ani devadesátky už zde nehrají :-(.
Slunce pálí. Nohy se snaží. Třetí kilometr za čtyři patnáct, hlásí holka, co běží se mnou. Hustý. Polévám se vodou. Stále mám před sebou Evu Šebrlovou, dnes jí ovšem nedostihnu.
Modrý koberec a pohled na časomíru, na níž právě ubíhá poslední vteřina jednadvacáté minuty. No ne, já to skutečně dám! 21:13 min.
Deset minut se prodírám davem z Můstku na náměstí Republiky a pak zase zpátky, abych si mohla vychutnat výklus při západu slunce s pohledem na Pražský hrad ❤️. Stojí za to.
Ledové opláchnutí a hledání mého ❤️.
Žádné komentáře:
Okomentovat