Neděle 18.12.2022
Z víru Vánoc, zápočtů, zkoušek, stěhování, tří dětí a pracovních povinností chvilkový únik do zmrzlé, sněhem poprášené krajiny.
Je mínus osm. Oblékám na sebe, co mám. Dvoje rukavice, čepici. Můj chlapec mi sděluje, že vypadám strašně a se slovy abych měla něco na ty svoje stránky mě hned fotodokumentuje.
Desítkáře čeká jeden velký okruh plus tři malé. Ty ovšem nevím, kudy vedou. Panu Šroubkovi totiž není pořádně rozumět a ostatní běžci nevzrušeně odpovídají, že uvidí až potom podle ostatních...
Navzdory krosovým botám mi to na sněhovém podkladu podkluzuje. Horní část těla mám zahřátou, svlékla bych jednu vrstvu. Nohy zůstávají zmrzlé. Neběží se mi lehce. Sedmikilometrový okruh se mi však líbí. Až je mi líto, že tady na něm dnes neběžím maraton.
Velké kolo bylo jasné no a kam teď dál? "Rovně a pod kopcem doleva."
Kilometrový okruh mě už tolik nebaví. V tom předposledním navíc zjišťuji, že se otáčíme dál než bychom měli. Pozoruji proto ostatní desítkáře, kde zabočují a je to tak půl na půl, takže v posledním kole obracím také dřív. Stačilo tam postavit cedulku.
Po proběhnutí zpátky za dětmi a kozou Rózou :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat