Neděle 29.5.2022
Jak o zkouškovém nevařím, je třeba poslat děti k babičce na výkrm :-D a já se můžu zatím v klidu provětrat :-).
Na třetí etapu Ohřecké osmičky vyrážím pěšky z lounského autobusového nádraží. Cestou mě zastavuje nějaký kluk: "Ahoj, šla bys se mnou ven nebo někam na výlet?" Maximálně bych mu omlátila o hlavu tu plastovou láhev s vodou, co zrovna držím v ruce. Ze dvora u silnice se line techno. Nevím kudy dál. Jsem v koncích. Ocitám se na bahnité cestě a proti mně běží osamocený pes :-(.
Místo tří kilometrů to mám do Dobroměřic asi tak pět, ale budovu hasičárny po hodině plné dobrodružství zdárně nacházím! :-)
Lumpové nejenom že se neumí přihlásit předem, ještě píší nečitelně :-).
Deset minut, o které se posouvá start z důvodu průjezdu vlaku, vyplňuji rovinkami.
V úvodu vede celý běžecký peloton hasičský vůz.
"To se nedá!" Nevím, jestli má na mysli ten kopec nebo čitelnost mého tetování, každopádně tílko zjevně vyhecovalo ;-).
Během náročného stoupání k Frotzelově rozhledně si pokládám otázku, proč se vlastně hlásím na Tour de Klínovec... :-D
Následuje prudký seběh a pak už jen dlouhé lehké klesání až do cíle.
"Já jsem ti věřil a ty jsi to dokázala!" Můj místní fanklub ❤️. "Je dobrá."
Ani do třetice si mě žádná přemožitelka nenašla :-). Neoficiálně jsem však podlehla tomu pánovi, co byl minule třetí, tak musím do příště víc potrénovat ;-).
Zpátky se vracím vlakem přímo z Dobroměřic.
Žádné komentáře:
Okomentovat