Zimní běžecký pohár Kadaň - Lestkovský půlmaraton 2021

Neděle 24.1.2021

Ochudit svého třetího potomka o prenatální půlmaraton nelze :-). Protože jediným nezdolným pořadatelem zůstává Čenda, vedou moje kroky opět do Kadaně. Ten Lestkovský jsem si stejně chtěla někdy zaběhnout ;-). Za hustého chumelení se ráno vydávám vstříc mrazivému zimnímu dobrodružství. 

"Komfortní zóna je velmi příjemná. Ale když si ji chcete užít, musíte ji nejdřív opustit a vystavit se strádání, zimě a nepříjemnostem."

- Børge Ousland -

Ze začátku se snažím držet ostatních, dokud se mi po dvou třetinách stoupání k vojenskému újezdu Hradiště nezačnou záhadně vzdalovat. "Už si berte cukry. Doplňujte je každých dvacet minut!" Kaččiny neustálé rady, co máme dělat a jak běžet, narušují moji relaxační chvilku, a proto jsem upřímně ráda, že mně i ona mizí z dohledu. 

Všude kolem krásně bílo ❤️. S nikým nezávodím, jen tak si to tu probíhám. Stavím na čůrání, dlouze rozmotávám zašmodrchanou šňůrku u kalhot.

Pod zříceninou Lestkova dostávám od jedné dobré duše vlastní, tři roky prošlou, lahvičku s vodou. Chutná nějak sladce :-(. Já měla za to, že voda se zkazit nemůže... Někdy se asi šetřit nevyplácí. Honem, ať jsem v cíli dřív, než mi z ní bude špatně.

Za ty krásné sněhuláky to tady stojí :-) 👍. 

Značení je perfektní až do okamžiku, kdy na trase najednou zničehonic chybí. Dlouho nevidím žádný fáborek :-(. Otáčím se, ale nikde nikdo. Moje babička říkávala, že podél řeky se vždycky dostanu k lidem. A kde jsou lidi, tam bude i vlak, který mě přiblíží k teplu domova, takže to dobře dopadne ;-). 

Očekávám ještě dobrých pět kilometrů, namísto nich však po výběhu k silnici před sebou spatřuji cíl. Sníh roztál, auta dávno odjela, když dobíhám zpátky na Kadaňský stupeň. Zase jako ta tlustá pomaloběžkyně. Již dvacet let. A právě o tom to je - vydržet ;-).