Cíl mám pro dnešek jediný: nerozsypat se. Ono totiž není zcela žádoucí být ve všem úplně stejně jako Paula... :-(
Před závodem snědené kuskusové kuličky namísto osvědčeného sójového řezu značí skutečnost, že se poprvé od porodu neumístím na bedně. Mohly jsme tu sice s Lílou bezkonkurenčně opanovat novou netradiční kategorii kočárků, ale tohle je zimní Bezručák. Tedy tradiční novoroční setkání silné konkurence, které se nevyhýbá, nýbrž čelí ;-).
Po prvním kilometru upadá hlava i tělo. Nějak se nedokáži ztotožnit s funícím, kupředu zběsile pádícím okolím. Proč? Chvilku mě tahá Martin, Líbě oplácím Silvestrák.
Na obrátce slyším z mezičasu jenom "pět vteřin". Ale kolik minut k tomu? Nevím. Ani dolů mi to nefrčí. Přetížený pohybový aparát mi bohužel nedovoluje se naplno opřít do rychlosti.
Po zastavení následuje v cíli bolest :-(. Sundávám si z krku medaili a věsím ji na krk Michalovi Luxovi. Děkuji za záchranu tohoto letitého běhu, ale tady patří opravdu pouze vítězům ;-).
Škoda chybějící tomboly, hlavní cena v podobě hodiny hraní s Gustíkem by někoho dozajista potěšila. Snad se dám brzy do kupy. Teď si jdu hrát :-D. Akorát nevím, v jaké poloze. Au.
Žádné komentáře:
Okomentovat