Pan Jahoda si vyměnil svůj úsek. Zřejmě asi nejspíš proto, abychom si mezi sebou náhodou nemuseli předat štafetový kolík. V určitých okamžicích se mi do Prahy nechce vůbec jet :-(. Gustík přijímá informaci, že byly závody z důvodu velkého horka zrušeny s pochopením a těší se do bazénu. Do poslední chvíle váhám. Přece jsem se na ní půl roku těšila. Navíc štafeta čítá celkem čtyři členy. "Gustí, nakonec to zrušení odvolali. Vedro není zas až tak velké. Jedeme?" "Jó!" :-)
Gustík se v kategorii dětí od čtyř do pěti let účastní na stopadesátimetrové trati Bambini Runu, který má téměř profesionální úroveň. "Rodiče pryč!" vyhání nás z koridoru nekompromisně pořadatelé. Malé závodníky nejprve ukrývají do stínu, aby je o chvilku později vyzvali k přesunu na startovní čáru.
Čekáme na ně v cíli, kde dostávají čokoládové medaile, jenž je v panujícím opravdu velmi teplém počasí třeba honem rychle sníst.
Běžíme ve čtveřici společně s manžely Ouzkými. Jako druhá v pořadí přebírám měřící čip od Standy. Na trase se nachází několik osvěžujících sprch. V úvodním kilometru se dostávám před čtyři ženy, pak už mě předbíhají pouze muži.
Sice si připadám děsně pomalá, ale běží se mi dobře :-). Po třech kilometrech na sobě nemám ani skoro žádné kapky potu. Se mnou už to nic nedělá. V okolí Výstaviště fanoušci vytváří skvělou atmosféru.
Předávám Pétě, finišuje následně Zdeněk. Pozice slušná, nicméně zcela nepodstatná. "Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší."
Žádné komentáře:
Okomentovat