Od rána na mě (zase) něco leze :-(.
Sobota 11.8.2018
Navzdory tomu, že se necítím vůbec dobře, se mi běží docela parádně. V srpnovém večeru panuje v Mostě příjemné počasí. Před Dušana se ve stoupání dostávám o něco dřív než loni.
Ačkoliv jsem jedinou startující v kategorii #blogrun, rvu se o celkové vítězství mezi ženami. Neustále se střídám ve vedení s běžkyní v oranžovém a s běžkyní ve fialovém. Přetahujeme se. Když už to vypadá, že nestačím jejich tempu, znovu se mi daří se na ně dotáhnout.
Myslím na Ríšu Bednáře, kterému se v tomto roce podařilo poprvé ovládnout pětikilometrovou trať při Night Runu v Brně. Mně se to teď může také povést...
Kilometr před cílem přichází můj rozhodující nástup. Během chvilky získávám třicetimetrový náskok. Letííím ze Šibeníku dolů a v dálce před sebou vidím zářit Zdeněčkův žlutý dres :-).
Nevím, jestli jsem někdy při doběhu slyšela tak silný aplaus... Na poslední desítky metrů dnešního závodu nikdy nezapomenu! ;-)
V cíli mě čekají čtyři (!) rozhovory. Vzpomínám, jak jsem si při letošním Winter Runu na pražské Ladronce již v průběhu druhého kola připravovala, co pak budu říkat do kamery :-D, načež tam žádné interview nenásledovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat