čtvrtek 9. června 2016

1/2Maraton České Budějovice 2016

Sobota 4.6.2016

České Budějovice se mi moc líbí. Je to v podstatě taková Olomouc v Čechách :-). Univerzita, parky, na náměstí kašna... Je tu prostě nádherně, a tak toho před startem celkem dost nachodíme. To bych sice asi úplně neměla, ale když už tady člověk je, tak ať toho vidí co nejvíc :-).

V noci na dnešek jsem téměř nespala. Cítím se vysíleně, ale běžet se mi chce. Pomalu, v klidu, odpočinkově.

Po zaznění startovního výstřelu si automaticky sahám na levé zápěstí, kde však zase nic nemám :-). Vybíhám znovu s vodiči na hodinu čtyřicet, ale už od začátku mám pocit jako bych běžela spíše osmistovku než půlmaraton :-o. Vodičů se udržím jen do pátého kilometru. A i když se to s nimi ještě chvilku snažím uviset, pomalu mi mizí v dáli. Proč bych teď měla bojovat, když vůbec o nic nejde? Ten nejpodstatnější boj probíhal před čtyřiadvaceti hodinami a naprosto mě vyčerpal. Hlavní je, že běžím. Běhání mi totiž přináší radost. Životně důležitou radost!

Největší legrace je stejně, když to v úvodu přepálíte a pak chcete o něco zpomalit tak, aby se vám běželo na pohodu, protože víte, že máte většinu trati teprve před sebou, ale ono už to jaksi nejde :-D.

Mezi osmým až šestnáctým kilometrem zdoláváme divácky tichou, kopcovitou pasáž někde na okraji města. Takhle úžasně fandící dobrovolníci ještě snad nikde nebyli. Jsou naprosto perfektní! Přece jenom bojuji, ačkoliv o nic nejde. Co bych taky nebojovala, že jo :-). Chci být co nejdřív zpátky u Augustýnka.

Bolí mě nohy. Celý závod běžím bez jediné kapky energie. Sedmnáctý až dvacátý kilometr nás zavádí na obrátkovou část v blízkosti centra na Pražskou třídu, kde panuje fantastická atmosféra. Fandí nám tu spousta lidí :-). Kdo to vymyslel, dát závěr půlmaratonu na takhle frekventované místo, aby všichni viděli, jak už nemůžeme? Anebo nás naopak více vyhecovali ;-).

V posledních stovkách metrů začíná hrát nejrychlejším českým běžcům národní hymna. Po kostkách vbíhám na nasvícené večerní náměstí Přemysla Otakara II. a opět zažívám ten mimořádně krásný pocit, který se nikdy neomrzí :-).


1:41:25 hod. Dnes jsem tedy běžela jen o pouhé dvě vteřiny pomaleji než při svém letošním průlomovém pražském půlmaratonu. Prakticky dva stejné časy, ale každý zaběhnutý s jiným úsilím. Zatímco v Praze jsem byla plná elánu a sil a běželo se mi dobře, tady mi to vůbec nešlo.


Následuje sprcha, pizza a čekání na posledního běžce :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat