Prostě mě ten americký maratonec inspiroval no... Říkám si, že by to mohla být legrace :-).
Sobota 26.3.2016
Týden před závodem absolvuji poslední delší běh. V jeho závěru si dávám rovinky s kočárkem do kopce i z kopce. Zažívám teď při běhání nějaké euforické pocity. Běhala bych snad úplně pořád. Děsně mě to baví a přináší mi to obrovskou radost :-). Momentálně se však musím brzdit, protože v plánu je už jen odpočinek a ladění na příští sobotu.
Čtvrtek 31.3.2016
Výlet s Augustýnkem do pražských Holešovic.
Takové Expo je pro mého Gustu bezva věc. Parádně se v něm vydováděl. Všude běhal, lezl a s velkým zaujetím prozkoumával Volkswagen. Tak jsem mu řekla, že takové fáro bere vítěz ;-). A taky, že za měsíc bude další Expo. Větší, dvakrát takové, maratonské :-).
Sobota 2.4.2016
Do Prahy přijíždím dvě hodiny před startem. Při výstupu z metra mi milý kluk přeje hodně štěstí. Dík! :-)
Metropole se probouzí do krásného slunečného dne a u Rudolfina se pomalu začínají scházet půlmaratonci. Miluji tuhletu atmosféru a všechny ty běžecké lidi :-).
Zcela nesměle si beru náramek s rozpisem tempa na čas 1:45 hod :-D. Schovávám ho ale hned do batohu. Poběžím bez něj, podle vlastního pocitu. Ne podle papírku. Časy nejsou důležité, to u mě stále platí, nicméně musím podotknout, že by tentokrát vzhledem k mé fazóně, jakou aktuálně mám, bylo cokoliv jiného než osobák asi zklamáním.
I když svítí sluníčko, je docela zima. Odevzdávám batoh do úschovny a jdu se trošku proběhnout.
Následuje přesun do startovního koridoru a je to tady :-).
Prvních pět kilometrů za mnou. Jsem zahřátá, odhazuji rukavice, mám rozklusáno, takže jedééém :-).
Jak to učili toho Jirku v Africe: "Train hard (to už jsem zvládla :-)), believe in yourself (o tom je to nyní)..."
"I´m single too but sorry..." sympatický postarší hubený chlapík, ale proč běží s čelovkou? :-)
Víte, co je největší překážkou vytrvalostních běžců? Sluníčko a přepálený začátek. "...believe in yourself..."
"Běžeckou nebo životní?" "Obojí." To snad přece ani jinak nejde ne? :-)
Kolem dvanáctého kilometru napravo zahlédnu přibližující se Karlu Mališovou. Tak to opravdu není přepálené, já na to prostě jenom dneska mám! "...believe in yourself..." A hele, zjevila se vedle mě běžecká legenda a najednou jako bych měla v nohách nějaké motorky :-).
Běžíme po Rohanském nábřeží, oblíbené pasáži všech květnových maratonců :-), přičemž se mi daří ukazovat svoje záda poměrně dosti chlapům. A jaký záda dneska! :-D Snad v tom nebudu muset odběhnout celý letošní Runczech... :-)
Probíháme Těšnovským tunelem, kde je prostor na zklidnění a koncentraci před závěrem. Při výběhu z něj vidím na kopci v dáli před sebou Vydru Vítů. Tý brďo! Já snad příště poběžím s ním... Hustý! :-) "...believe in yourself..."
Na dvacátém kilometru cítím tuhnoucí nohy, ale to je v pořádku. Síly jsem měla po celou dobu rozvržené velmi dobře. Zbývá poslední kilometr. Teď už jen zavřít oči a kopnout to tam!
"Běhání je velká bolest a nejkrásnější pocit na světě."
Finišuji po modrém koberci. Sundavám si brýle, směju se, křičím "Jóóó!", vítězně vystřeluji pravou ruku vzhůru a radostí skáču do vzduchu :-D. Ano, tolik sil v sobě stále mám :-).
1:41:23 hod. Osobní rekord. O jedenáct minut. Po pěti letech a sedmnácti marných půlmaratonských pokusech. Myslím, že žádný další komentář není potřeba.
"Train hard, believe in yourself and everything is possible."
V cílovém prostoru se opatrně rozhlížím kolem sebe. V takové společnosti jsem ještě nikdy nebyla :-o.
Procházím se, ukusuji pomeranč a přemýšlím nad tím, jak ubrat dalších jedenáct minut. Chtělo by to asi další dítě... A sakryš :-).
Cestou k metru se ještě zastavuji u trati, kde hledím na ten nádherný nekončící zástup běžců, na ty bezvadné fanoušky a super kapelu, co tu po celou dobu fantasticky hraje, když vtom se mi začnou drát slzy z očí. Teprve mi to dochází. Mně, té pomaloběžkyni :-).
Středa 13.4.2016
Odměna :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat