V příjemném jarním podvečeru vyrážím s Gustíkem do parku na březnovou kontrolku.
Jitka s Kristýnou mi utekly, za mnou díra, a tak po celou dobu běžím bohužel sama. Snažím se o svižnější rovnoměrné tempo. Poslední zhruba kilometr a půl absolvuji s rozvázanou tkaničkou, což je něco, co se mi nikdy nestává, protože si je vždycky (i dnes) pečlivě uzluji...
Po závodě se zase rozdávají čokolády, takže budu muset opět upéct koláč :-).
Hlídání jsem tentokrát neměla a ani nebylo potřeba. Stačí mít jen vzorně vychované dítě :-). Augustýnek to hezky prospinkal zaparkovaný vedle časomíry a pana rozhodčího.
Žádné komentáře:
Okomentovat