neděle 26. října 2014

Medzinárodný maratón mieru, Košice

Sobota 4.10.2014

Košický maratón vnímám obdobně jako ten Athénský. Každý běžec by ho měl alespoň jednou absolvovat. V minulosti se ho zúčastnil i Zdeněk.

Skoro celý den strávíme na cestě. Z Prahy do Košic jedeme vlakem. Během jízdy se nám naskytne nádherný pohled na Tatry. Sem by se to chtělo taky někdy podívat... Na místo dorážíme v podvečer. Naše první kroky vedou ke stánku s vyzvedáváním startovních čísel. Několikrát projdeme centrum města než ho konečně objevíme. Chtělo by to nějaké mapky, plánky a tak. Zaskočí mě skutečnost, že při výdeji čísel pořadatelům nestačí povinně vytištěný e-mail s přiděleným číslem, ale musí se tu vystát fronta navíc, kde vám vytisknou další (naprosto zbytečný) papír. Mimochodem s úplně jiným číslem. Hlavou mi jen proběhne myšlenka na nebohé lesy :-/. Pasta party ujde, jen na ní nemůže váš doprovod, takže si těstoviny beru s sebou do ruky a pojím cestou do penzionu. Za výběr ubytování jsem tentokrát pochválena :-).

Byť jsou Košice nejstarším maratonem v Evropě, tedy něčím opravdu tradičním, tak z nich po prvním dnu moc nadšená nejsem :-(.

Neděle 5.10.2014

Dojem dobrého ubytování trošku pokazí snídaně. Strohý výběr. Chybí cereálie, mléčné výrobky, ovoce, ... Na dva plátky chleba s marmeládou běžet nemůžu. Strávím je ještě než dojdu na start. Ještě, že jsem si s sebou vzala ty Biskíty :-). Dle propozic to navíc vypadá, že na občerstvovacích stanicích bude jen voda a iont (který nevedu) a tak mě představa poloviny dne o hladu docela děsí :-o.


S sebou na trať si tedy beru alespoň jeden sójový řez. Úschovny jsou umístěny v šatnových skříňkách na zdejší plovárně. Zámky žádné, přístup do budovy umožněn komukoliv. Během dne se tu objevila i policie, ale s tímhle nic nenadělá. Je to další výrazné mínus pořadatelů :-(.

Vůbec netuším jak se dostat do koridoru. Vše je ucpané běžci, až se startovním výstřelem se jich několik začne silně prodírat dopředu a prorazí mi tak cestu do poloprázdného koridoru... Tak to opravdu nevím, proč tam nikoho nepouštěli.

Vystartovala jsem s tuhýma nohama a na patnáctém kilometru už nemohla.


Jenže kilometry stále odsýpaly, a tak jsem se brzy přehoupla do druhé poloviny závodu (běželo se na dva okruhy). Tam jsem na chvíli chytla pár neustále vtipkujících Slováků, se kterými jsme se vzájemně rozběhali. No a najednou tu byl třiatřicátý kilometr. Posvačila jsem si svoje cornies se sýrem (na občerstvovacích stanicích nakonec počínaje patnáctým kilometrem přeci jen něco bylo: banány, citróny a keksy), které mi podal Radim, a vydala se vstříc závěrečné - nejvýživnější části.

Košice se mi jako město moc nelíbí. Trasa maratónu vede převážně samými sídlišti a nepříliš pěknými zastavěnými lokalitami. Jediné pěkné je tady historické centrum města a parčík, jímž se probíhá na začátku okruhu. Z čeho jsem naopak ale absolutně nadšená jsou místní lidé. Sálá z nich něco strašně pozitivního :-). Úplně každý nás podpoří, zafandí, usměje se a dá najevo svůj obdiv. Jsem z toho dojatá, to jsem jinde nazažila.

Pár posledních kilometrů už nelámu přes koleno a v klidu si je ve svižném tempu dojdu. Hlavní je, aby se to dnes líbilo především Augustýnkovi. Je to přece jeho první maratón :-).



Po doběhu dostanu krásnou velkou medaili (tu jsem si moc přála :-)), tašku s občerstvením a jdu se na plovárnu osprchovat.


Zbývající čas do odjezdu trávíme v nákupním centru (je tam teplo). Dám si kuřecí soté s rýží, jahodové želé v hořké čokoládě a jogurtový nápoj a cítím se dobře.

Nakonec to nebylo zas tak špatné, jak se mi to první den jevilo :-). Když ale porovnám maratón v Košicích s tím v Bratislavě, což jsou pro mě dva maratóny stejné kategorie, tak Košice bohužel prohrávají na celé čáře.

Zpáteční cesta je tentokrát autobusem. Jedeme přes noc a ráno rovnou hop z autobusu do práce. Je to všechno v jednom rychlém sletu. Chtělo by to ještě v Košicích alespoň jeden den zůstat a vstřebávat to jedinečné a úžasné, co člověk prožil. Tak snad příště :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat