neděle 2. března 2014

Kbelská desítka 2014

Pondělí 24.2.2014

Ve snaze stihnout asi tak dvou sekundovou zelenou na semaforech jsem se prudce rozběhla a něco mi škublo v levém lýtku.

Středa 26.2.2014

Hrozně moc se mi chtělo běžet a tak jsem ráno vyrazila do práce poklusem :-). Sedm kilometrů dobrý, poslední pětistovku však lýtko začalo silně bolet. Kulhám a mám po běhání :-(.

Pátek 28.2.2014

Hrozně moc se těším na zítřek do Kbel :-).

Sobota 1.3.2014

Vyzvednu si startovní tašku, jejíž obsah hodnotím pozitivně :-). Tričko "esko" je sice zase o něco větší než by mělo být, ale ne o tolik jako loni. V klidu se nasnídám, projdu se po okolí. Je zima, nebe pod mrakem. Ideální běžecké počasí :-). Hodinu a čtvrt před startem sním ještě jeden banán. Většinou mívám při závodě velký hlad, dneska chci mít energii ;-). Rozklušu se na fotbalovém hřišti s umělým trávníkem, po kterém se strašně příjemně běhá, rozcvičím se, odevzdám tašku do úschovny. Hrozně se mi líbí jak chodí společně ženský i chlapy vykonávat potřebu ven. Je přece nesmysl čekat půl hodiny na jeden špinavý záchod, když příroda je lepší :-). Dám si ještě několik rovinek a je to tady. Lýtko se ozvalo :-(. No co, když mě při závodě rozbolí, tak na to nebudu myslet. Poběžím s vodičem na  padesát pět minut a v závěru mu uteču. Kdybych to náhodou stihla v čase začínajícím číslem padesát, tak si za odměnu koupím tričko. Akorát mi to přijde takové ne úplně moc motivující, protože dobře vím, že tohle dnes reálně stejně nedám.

Startovní výstřel neslyším, dav se však dává do pohybu, takže vyrážíme. Brzy před sebou spatřím vodiče. Sakryš, to je ale jiný vodič. A to jsem startovala dost zezadu. No nic, ptám se sama sebe jestli do toho chci jít, teď ještě můžu zavčas zpomalit. Chci :-). Dřív pro mě tohle bylo výklusové tempo. Po čtyřech kilometrech vodiče pouštím, nebude to pod padesát, ale aspoň na dálku porazím Míšin letošní Bezručák. Na sedmém kilometru začíná bolet lýtko. Někdy prostě jenom naivně věříme něčemu co si moc přejeme. V jednu chvíli jsem zralá na to zastavit jak to bolí, ale co jsem si říkala - nesoustředit se na to. A taky že jo, jedu dál.


Mám sílu a chuť, běží se mi super, nebýt zranění byla bych rychlejší. Závěrečný úsek závodu je lidově řečeno hnusný. Nekonečně dlouhá silnice, příprava na finiš, každý toho má dost. Seběhneme krátký kopeček, prolítneme tunelem a jsme v cíli.


Zas trošku pajdám, ale mám radost, jsem nadšená (a o pět a půl minuty rychlejší než loni). Tohle miluji. Je to životní styl a je to krásné :-). Těšila jsem se na skvělé těstoviny, co byly minulý rok, ale dnes to pořadatel ošulil a dává hodně nekvalitní bagety. Nevadí, mám svojí špaldovou. Letos se mi ty Kbely líbili nějak víc než loni.

Pokusím se o lehký výklus, protáhnu se, dám si sprchu, která je studená a ani moc neteče. Mě to nevadí, ale chudáci ti čutálisti, co tu mají zázemí. Kouknu se ještě na vyhlášení, opravdu komickou tombolu, kdy se počítá +- padesát čísel od toho vylosovaného než se moderátoři konečně trefí a jedu zpátky domů. Bylo to moc pěkné. Večer pak koukám na výsledky a ten čas opravdu začíná padesátkou. Stihla jsem to o vteřinu. Bohužel v poslední minutě před příhozem v aukci o tričko se mi zasekne celý počítač. Tomu říkám osud :-). Odměnila jsem se tak alespoň vanilkovou Matyldou.

Žádné komentáře:

Okomentovat