čtvrtek 11. října 2012

Plzeňský půlmaraton 2012

Sobota 6.10.2012

Po desátých Běchovicích přišel i jubilejní desátý půlmaraton, jak jsem později při své statistické chvilce zjistila :-).

Dopoledne jedu až druhým vlakem, takže nestíhám Rodinný běh VZP, což se nedá nic dělat. Mám to dneska všechno tip ťop. Z vlakového nádraží je to k hotelu Courtyard by Marriott, kde má celá akce zázemí, asi tak jeden kilometr, ale já si to musím samozřejmě prodloužit :-). Takže když se ocitnu v závodní kanceláři, jsem už rozklusaná. Batoh jim tam musím vnutit, protože úschovny tady bohužel nevedou, což je jediná chyba tohoto závodu. Přitom kapacity na to jsou. Já vím, že běžci nekradou :-).

Půl hodiny do startu vyplním procházkou po okolí. Taková malá akcička to tu je. Podívám se na start koloběžkařů, dojdu si na záchod a řadím se do startovního koridoru. Je tu celkem těsno.

Po vyběhnutí už je ale pro každého místa dostatek. Čekají nás tři sedmikilometrové okruhy. Chtěla bych se chytit nějaké skupiny s pomalinkatým tempem :-). Panuje vedro s větříkem. Snažím se tedy schovat za jednoho statného běžce, abych vzápětí zjistila, že vedu celou skupinku běžců. Představuji si, že mám nad sebou balónek na dvě třicet :-D (no, spíš na dvě deset). Ráda bych si tuhle roli vyzkoušela. Teď ale nemusím, a tak jim postupně poodběhnu a už si to jen sama klušu. 


První polovina okruhu se mi jeví celkem nezáživně, druhá už o něco atraktivněji. Nacházejí se v ní totiž kaštánky a já bojuji s touhou jeden si sebrat. Nakonec jsem to zvládla :-). Na okruh vycházejí dvě občerstvovačky, pokaždé si vezmu kelímek s vodou. Paráda. Kilometrovníky tu trochu haprují. Desátým kilometrem probíhám celkem dvakrát, což je ale bezva, protože od toho druhého desátého už je to jenom kousek na jedenáctý :-).

V závěru posledního okruhu při výběhu na most uteču jedné běžkyni, která si asi myslela, že by mě mohla předběhnout :-). Já kopečky moc ráda. Z mostu následně zase seběh, kde už to napálím a drtivě mířím do cíle. Billa Poolea z Colorada nakonec těsně nedám, protože jsem měla za to, že cílová brána je až ta další. A ono ne. Kdo se tady má v těch bránách vyznat. Za cílem si hned u zrcátka automobilu vyndavám z oka mušku, která se na mně po většinu trati vezla. Jinak mám na sobě spoustu mušek. Všichni na sobě máme spoustu mušek :-). Dostávám na krk medaili, hned vypiji jednu láhev vody, druhou si vezmu na cestu.

Mám dobrý čas, stíhám jediný zpáteční vlak, je to dobrý :-). Dokonce se zvládnu i převléct a opláchnout. Mířím pěšky zpátky na nádraží. Cesta domů je příjemná. Na šňůrce mezi dvěma stromy visí bicykl :-). Bylo to fajn.

Žádné komentáře:

Okomentovat