čtvrtek 4. října 2012

Běchovice 2012 - Podesáté v řadě :-)

Neděle 30.9.2012

Po rozklusání se zařadím do startovního koridoru, kde s potěšením zjišťuji, že tyhle stránky někdo čte :-).


Jako (téměř) vždycky následuje klasika: vedro, asfalt, funění a dusot spoluběžkyň. První kilometr za čtyři čtyřicet. Uff, to je rychlost. Na druhém kilometru se mi stopky na hodinkách přepnou, stačilo by zmáčknout jeden čudlík a zjistila bych za kolik byl, ale proč? Takovéhle hlouposti (nejen) dneska neřeším. Brzy mi ztěžknou nohy a tak trošku slevuji z tempa. Neměla jsem přes týden tolik lítat v Bezručáku :-). Zjišťuji, že i Běchovice se můžou běžet v klidu na pohodu :-). Co na tom, že naruším křivku :-). Na pátém kilometru předbíhám jednoho z veteránů. Myslím že to byl spolurekordman pan Otčenášek, kterého mám v plánu překonat, pokud zdraví dá, protože jenom na tom záleží.

Zase se trať lehce zvedá nahoru a nohy ožívají. Předbíhám jednu běžkyni, celou skupinku běžkyň... :-). Svižně sbíhám dolů pod Hrdlořezák a je to tady. Běchovice vítejte, jsem tu zas! :-D Zvláštní, že mě dnes druhý autobus předjížděl daleko před tímto kopcem. Buď změnili jízdní řády, nebo jsem tak pomalá. (Nezměnili. :-)) V kopci fandí Sára. Jde přede mě nezvykle celkem dost běžkyň. Njn, s kily navíc to jde pomaleji. Trápení se na břiše vždycky projeví :´(, to nezapřete :-). Koněvova ulice, lidi fandí, jsou bezva.


Podesáté - jsem tam :-).


Zvedám ruce nad hlavu. Ukazuji symbolicky deset prstů.


Jakmile "vpadnu" do cíle, strhávají ze mě čip. Bych jim s ním tak někam utekla... Dostávám Corny tyčinku (višňovou neměli, tak brusinkovou). Voda je k dispozici jenom perlivá :-(, takže si ji musím třepáním pořádně odperlit. Při pohledu na její množství v cílovém prostoru mám obavy, aby vystačila pro všechny muže běžící po nás. Nevidím to moc optimisticky.

Výklus je jen krátký. Vezmu si batoh, skočím do jídelny pro tatranku Radimovi, osprchuji se na bazéně a procházkou jdeme Vítkovem na Staroměstské náměstí do kavárny a přes Country life na Florenc. V nohách další desítečka, nohy už mě nebolí, a frčíme domů. Je to fajn, jen jedna věc mi ke štěstí chybí.

Žádné komentáře:

Okomentovat