neděle 9. září 2012

We Run Prague 2012

Sobota 1.9.2012

Protože se trošku stěhuji, táhnu s sebou z Olomouce do Prahy velký kufr. Z vlaku jdu na první tramvaj, ta je ok. Druhá tramvaj už má však zpoždění a když se zpoza rohu konečně vynoří jeden vagónek, je přecpaný tak, že už se tam nikdo další nemůže vejít. No, může :-). Nebojácně s kufrem vpřed a ono to jde. Pořadatelé hlásili zvýšenou posilu tramvajových linek do Žlutých lázní...

Inu nějak jsme na ty Dvorce všichni v pořádku doputovali. Setkávám se tady bratrem, který má dnes svou premiéru (asi tak před půl rokem si koupil běžecké boty a teď před závodem byl jednou běhat šest kilometrů), a panem trenérem - nezbytné foto před závodem:


Dojít si na záchod je tady nereálné, dojít si tady kamkoliv je nemožné. Spousta lidí, málo místa. Pořadatelé neměli mozek, když neustále neomezeně navyšovali kapacitu startovního pole. Akce s tolika účastníky ano, ale musí na to být prostor, a ten zde opravdu není. Nedá se nikam hnout, nakonec se mi zázrakem přeci jen podaří dostat do toiky, rozklusat se už však bohužel nestíháme. A i kdybychom stíhali - tak kam?

Lidi jsou tu divný. Nikdo nereaguje na moje předzávodní vtípky, nikdo mi neopětuje úsměv, ... co to je tohleto?! To mě neba :-/. Maratonská mentalita je úplně jiná :-).

Ocitám se úspěšně v koridoru, celkem vepředu, což je fajn, protože dobře vidím toho Carla Lewise (taky nechápu proč neběží). Ve 14:00 start a jedem, tedy spíše ti kolem mě jedou. Jako blázni šílení! Funí, hekají, šklebí se. Asi nepochopili happeningovou podstatu akce. Chytám se chlapce "Running makes me happy". To máme společné, tak s ním můžu běžet :-). (Třeba "Now pain beer later" mi vůbec nic neříká a není to ani tak tím, že jsem pivo nikdy neochutnala... ) Kluk má svižné tempo, vypadá i tempařsky, mohla bych s ním běžet dlouho. No nemohla, po chvilce mu mizím a to vypadal tak dobře - tempařsky.


Po celou dobu trošku prší. Fanoušci jsou tu bezva. Předbíhá mě maminka s malou Terezkou v kočárku. Kde mají tatínka? Po chvilce je ale beru zpět. Snad to holky nepřepálily a vydrží. Po celou dobu si čtu, co kdo má napsáno na zádech. Zaujal mne třeba výraz "runtastic". Václavák, tady se trochu napiji, pak už ne, Staromák, jsme za půlkou a je tu náplavka. Troška kostiček, malý výživný kopeček (přesně takové já miluji) zpátky nahoru na silnici. Směju se v něm, zrovna předbíhám jednoho nagelovanýho tajtrdlíka :-).

Při průběhu mostem pod Vyšehradskou skálou si plácnu s fanoušky. Držím krátké frekvenční krůčky. Poslední kilometr si říkám, že už jenom jeden okruh na Kladně :-). Jsem v cíli. To byl zase jednou fofr :-). Beru si šimpanze, pamětní odznáček, lahev vody a honem rychle zpátky k trati ať vidím běžet Toma. Normálně bych se na ten výklus šla přiobléct, ale tady se prostě nikam nedá dostat (jo, ani úschovny nebylo před závodem reálné využít). Snad nenastydnu. Nejprve musím oběhnout půlku areálu abych se dostala k silnici (tady ze mě vypadne "zlatej Berlín"), pak pokračuji klusem na devátý kilometr. Když se vynoří Tom běžím s ním podél trati opět poslední kilometr do cíle (další ostrý kilometr :-)).

Úspěšně v cíli:


Převléknutí proběhne venku pod stříškou. Rozloučíme se a jdu procházkou pěšky na hlavní nádraží. (Kufr už putuje jinam.) (Kdyby bylo s kým, zůstala bych déle, ale bohužel někdo takový mi stále chybí :-(.) Po obou stranách ulice plynou zástupy lidí, před námi pražský hrad. Nádhera! :-) Tak tomuhle já říkám happening! Idylu kazí, když se člověk zaposlouchá do jejich hovorů o tom, jak je všechno bolí a jestli je jejich čas už na facebooku. Ty lidi jsou fakt divný :-).

Za ušetřené korunky za jízdenku (šla jsem pěšky :-)) si ještě v bioPontu koupím celozrnný višňový koláč s pudinkem. K němu si dávám ve vlaku mátový čaj a cesta je bájo. Byl to super výlet!!! :-)

1 komentář:

  1. Hmm, tak takovouhle akci bych běžel tak jedině kvůli někomu, lépe řečeno s někým..
    Jinak mě na tohle nikdo nedostane :-)
    Ale je důležitý, jestli z toho mám pak člověk dobrý pocit. A to asi nakonec klaplo.

    OdpovědětVymazat