Neděle 26.3.2023
Od postavení brány prší a prší.
Holky hlídají občerstvovací stanici, Gustík vyráží s Natkou na sedmikilometrový dogtrek 🐕. Honza běží čtvrtmaraton, já půlmaraton.
Jestli nesl včerejší závod přívlastek bahenní, tak to byl oproti dnešku jen slabý odvar. Z jedenadvaceti kilometrů jich sedmnáct vede bahnem, kamením a pískem. Neustálé čvachtání, kdy vyhýbat se loužím ztratilo smysl.
Čtvrtmaratonský okruh, který absolvuji dvakrát, si dělím na tři části. První kopcovitou, v níž čekají čtyři prudká stoupání. Nejnáročnější. Druhou kamenitou. Nejdelší. A třetí asfaltovou. Nejkratší.
Co Ivety akce, to zážitek ve smyslu máknout si a překonat se.
Úvodní kilometr povídání s pozdější vítězkou a pak už nabírání výšky. Nahoře mě předbíhá Honzík a postupně mi mizí z dohledu. Utváříme čtyřčlennou skupinku se dvěma muži a blondýnou. Předbíháme pár cannicrossařů. Neustále se boříme bahnem, pořád prší. Skupina se trhá, já vzadu ztrácím. Je to boj. Blondýna finišuje, je to dobrý.
Ačkoliv jsem si krátce po startu vyčítala bundu, do druhého kola si jí nechávám. Lokám si vody a pokračuji ještě jednou vstříc okruhu v okolí jezera Boden.
Dva muže před sebou stále vidím, ve stoupání mě předbíhá Ivan. Těsně před cílem se mi daří dostat před triatleta s potetovaným lýtkem.
Jsem celá totálně promočená a zabahněná. Může se vytisknout poslední diplom ;-).
Závod skončil, přestalo pršet.
Jde se balit. Je mi zima. Zase jsme tu zůstali poslední... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat