Sobota 15.10.2022
V šest hodin ráno otevírám ve vlaku zklamaně krabičku od maminky. Ten štrúdl není jablečný, nýbrž slaný :-(.
Vzpomínka na Runczechové stupně vítězů a chuť si je zopakovat ve mně stále jsou ;-). Cítím se však slabá, bez energie. V momentě, kdy ale ze startovní obálky vytahuji číslo s koridorem "A" a dopis, který mě oslovuje hvězdou, hrnou se mi do očí slzy dojetí. Tady se bojuje vždycky ❤️.
Panuje sychravé podzimní počasí ❤️. Oblohu halí mlha, neustále slabě poprchává.
Je tu Jana Pekařová a nějaká Barbora. Reprezentantka v běhu do vrchu s šampionkou v mushingu.
Bezprostředně po výstřelu mě nemile zarážejí tuhé nohy :-(. Rozklusávalo se mi dobře. Do třetího kilometru žije naděje na třetí příčku.
Když se přede mnou objeví nějaký kopec, vzpomenu si na Tour de Klínovec a je po kopci :-D.
"Do p***. Nejede nahoru lanovka?" Nejede. Lanovka jsou naše nohy a síla v nich. Chlapci, proč v tom kopci přecházíte do chůze? 🙈
Po zdolání lomu následuje terénní klesání. "Pozor, jsou tam díry, kořeny a klouže to!" upozorňuje jedna z mnoha skvělých dobrovolníků. Tyhle technické pasáže mě moc baví :-) ❤️. Jen to dnes nepouštím na úplné maximum, mám jiné priority ;-).
Fanoušci podél celé trasy úžasně povzbuzují :-).
V samotném závěru čekám oběh náměstí s následným finišem nahoru a ono né! :-( Do cíle přibíháme jednoduše z Rumjancevovy ulice. Předchozí varianta se mi tedy zamlouvala víc.
Čtvrté místo. Můj druhý nejlepší výsledek v rámci závodů série Runczech.
V další krabičce od maminky, co zůstala doma v lednici, se nacházejí brambory. Příště až zase pojedu do Liberce, prosím něco jiného ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat