Sobota 2.4.2022
Včera jsem šla spát ve tři, dneska vstávám ve čtyři. Někdy bych se chtěla vyspat...
Zřízení kyvadlové dopravy na cirka kilometrový přesun mezi Expem, které nově hostí Hilton, a startem závodu u Rudolfina mi pro půlmaratonce absolutně nedává smysl, ale budiž.
Je velká zima. Taková, jakou Pražský půlmaraton nepamatuje. Sem tam poletují sněhové vločky. Oblékla bych si dlouhé elasťáky, kdybych je s sebou měla :-D. Nezbývá tedy než se zahřát pohybem ;-). Ještě že jsem si na poslední chvíli ke dvěma slunečním brýlím prozíravě přibalila i hřejivku. Pořádně promazat nohy, odložit velkou šálu a jde se na to ❤️. Po dvouleté pauze způsobené covidem. Opentleni žlutomodrými stuhami.
Atmosféra, která mi vždycky zasklovatí oči ❤️.
Nemuselo by tady být akorát pohromadě tolik lidí. Po dvou kilometrech je mi teplo, že bych si i něco vysvlékla. Růžových praporků se hned od samotného začátku nechytám. Neběží mi to. Vůbec :-(.
Chlapečku, ten bublifuk, né.
Nepiji, není potřeba. Na třináctém kilometru stojí nedočkavci s pomlázkou. Ještě dva týdny ;-).
Vítr fouká v protisměru jak cestou k Libeňskému mostu, tak i zpět po druhém břehu Vltavy. Nejspíš se otočil společně s námi. Pořád čekám, kdy se ta kvanta lidí kolem mě přestanou honit a ono nic. Paní hovořící o skvělém času by člověk nejraději umlčel. Předbíhají mě i ženy, které normálně končí za mnou. Už bych se nevysvlékla. Spíše naopak.
Nemám svůj den. I půlmaraton se mi někdy může nepovést :-). Obávám se již jen, aby se zezadu najednou nevynořily oranžové praporky.
Nevynořily. Nakonec to nebylo zas až tak hrozné, když vezmu, že jsem běžela na půl plynu a s lehkým nachlazením. Na úvod sezóny to jde.
Marně hledám v zázemí sprchy. Nejsou tu :-(.
Děti už s kozou Rózou opékají buřty. Byly rychlejší než já. Mířím se ohřát do Dejvic na čaj s dortem a pak hurá za nimi :-). Bez nich to není ono.
Žádné komentáře:
Okomentovat