Sobota 12.12.2020
Budíček ve čtyři deset. Přebalit, obléknout a vybrat tu spoustu adventních kalendářů, co doma máme. V čokoládovém od Lindtu se dnes nachází černý bonbón! Jediný, na který čekám. To je pozitivní znamení :-).
Děravé boty nevadí, ale já si tentokrát vzala i podkolenky s dírou na patě, což s vysokou pravděpodobností může potíž vyvolat. Naštěstí v dámské šatně leží jedna osamocená.
Mísí se ve mně těšení s obavou, zda porci dvaačtyřiceti kilometrů zvládnu. Respekt z maratonské distance mě neopouští. No co, kdyby to nešlo, dá se zastavit a vyrazit na náměstí Republiky na frgál.
Klobouk dolů před Amber! Obdivuji její neskutečný výkon.
Na občerstvovací stanici vidím muffiny. To mi nedělejte :-).
S blížící se polovinou je třeba to řádně osolit ;-) ❤️.
Běží se mi hezky :-). Baví mě to ❤️. Jednotlivá kola odsýpají. Odskakuji si pouze v jedenáctém a třicátém. Pak už se nechci zdržovat.
Posledních deset kilometrů bolí. Maraton... :-) ❤️ Mamí, vydrž! Mně ta cola, co přitom piješ, moc chutná :-). Jsi nejlepší! A tatínek korunovaný vůl, že to doteďka nepochopil. Můj milovaný Maxíku/čko :-) ❤️.
Maraton v pátém měsíci těhotenství zabíhám pod čtyři hodiny :-). Poprvé s negativním splitem! Takových let to nešlo a teď najednou... :-) Navíc ve svém zdejším traťovém rekordu, pokořeném o více než hodinu. Jsem zvědavá na ten v devátém :-P. Cítím se fantasticky ❤️. Ukořisťuji si předposlední muffin a jdu vrátit zapůjčenou ponožku. Myslím, že jsem nyní výrazně navýšila její hodnotu ;-). Děkuji holky škodovácký plzeňský. I za ručník. Taky tady ležel sám.
Do vlaku si za odměnu kupuji horké kakao. Dát si ho tak se stejně smýšlející, spolucestující polovičkou. To jediné mi chybí.





Žádné komentáře:
Okomentovat