úterý 18. července 2017

RunTour Olomouc 2017

Čtvrtek 13.7.2017

Jako správní runtouráci přijíždíme do Olomouce již ve čtvrtek, abychom zde s Augustýnkem strávili krásný prodloužený víkend :-).

Večer jdu na TRX. Vím, že dva dny před závodem to není úplně vhodné, ale když ho mám teď zdarma, baví mě a Gustíkovi se na tréninku líbí... :-) Jak mi to tělo najednou celé ztěžklo :-D.

Pátek 14.7.2017

Klušu s neběžeckým kočárkem "šmrdlákem" trošku delší vzdálenost než jsem původně zamýšlela. Když se však přede mnou v dálce tyčí úchvatné panorama Svatého kopečku a dítko poklidně spí, proč nevyužít kouzla okamžiku a nepřidat si okruh navíc... :-)

K obědu si dávám tuňákový steak. To budu mít zítra síly ;-).

Ve Smetanových sadech už se vše začíná chystat.


Sobota 15.7.2017

Po pěkné polední dešťové spršce zahajují závodní program dětské běhy.


Gustík utíká tak rychle, až mu z toho padají kalhoty :-D. Pět set metrů představuje pro dvouleté dítě pořádnou štreku, jakmile se ale ocitá v závěrečné rovince, rozdává úsměvy na všechny strany, tleská a drtí přitom jednoho soupeře za druhým. Prostě si to užívá :-).

 
Před cílem sice při pohledu na Rákosníčka znovu na chvíli zaváhá, ale tentokrát stojí maskot dostatečně vzadu, takže se opět rozbíhá a o více než minutu překonává svůj osobní rekord z Ústí nad Labem :-).

To já od sebe dnes neočekávám nic převratného. Tělo mám celé rozlámané, nohy namožené. Závod proto pojímám spíše tréninkově s cílem dokončit ho v čase pod pětačtyřicet minut.


V úvodu běžím se dvěma holkama. Po třech kilometrech se jedné z nich vzdaluji. Ta druhá zase pro změnu utíká mě. Rozvázala se jí tkanička u boty a než aby zastavila a zavázala si ji, tak raději zrychluje :-). Smekám před ní.

Co vás může při desetikilometrovém závodě nakopnout víc než osobní rekord na pětku v jeho polovině? :-D Wow! Šokovaně zírám na časomíru :-O. Mám to rozběhnuté někam k jedenačtyřiceti minutám. Je mi jasné, že v druhé části velmi pravděpodobně o něco zpomalím, nicméně i tak mám solidní náskok na osobák. Rázem bude cokoliv jiného zklamáním.

Zatímco Lukáš Olejníček vbíhá vítězně do cíle, mě do něj zbývá ještě dva a půl kilometru. Běž co můžeš, i když už nemůžeš!
 

Poslední výběh na lávku, následný seběh dolů, který vrhá přímo do finiše a v něm úžasní fanoušci :-). 42:15 min. Osobní rekord. Naprosto nečekaný. A pak že má být dva dny před závodem volno... :-)

Vyklusávám po parcích. Sluníčko svítí, kapela hraje, je mi hezky :-).

"Nechci se Tě dotknout, ale dotknul bych se rád.
Tvých kadeří, co mě udeří..."

RunTúra mě opět dostává svojí podmanivou, příjemně rodinnou atmosférou ❤️. Jediná škoda, že slečna z nepromíchané tomboly nelosuje, nýbrž sbírá lístky položené nahoře, čímž mě připravuje o chvilky napětí a vzrušení, neboť je jasné, že ten můj, ležící na samém dně, tímto stylem na tah rozhodně nepřijde. 

Dva osobáky, to se přece musí náležitě oslavit. A tak slavíme. S jogurtama :-D.


Žádné komentáře:

Okomentovat