čtvrtek 25. května 2017

1/2Maraton Karlovy Vary 2017

Sobota 20.5.2017
 
Miluji tuhle fantastickou půlmaratonskou jarní triádu: Karlovy Vary, České Budějovice, Olomouc. Copak mají jinde ve světě něco tak úžasného.
 
"Před chvílí jsem asi mluvil s Vaším manželem, je to možné? Měl na sobě takový batůžek" spouští na mě promotér na kolonádě. Ne, to možné opravdu není :-D. Jsou tady dneska nějací vtipní.
 
Ačkoliv závod opět rozbíhám s vodiči na hodinu čtyřicet, již na prvním kilometru se jim začínám vzdalovat. Tempo mi připadá zbytečně pomalé. Vůči půlmaratonské vzdálenosti chovám pokoru a respekt, ale proč to nezkusit :-). Když to nevyjde, tak je přece úplně jedno jestli to budu mít za hodinu a čtyřicet, nebo dvaačtyřicet minut.
 
Běží se dobře. Počasí je ideální, vzduch čerstvý, voňavý.
 

Mám za sebou první třetinu, když zrovna probíháme kolem hotelu Thermal. Přede mnou mezera, za mnou mezera, po obou stranách hlasité špalíry fanoušků. Celou zimu jsem si tyhle okamžiky přehrávala v hlavě a snila o nich. Proto to dělám :´). Díky za ně.
 
Docvakávám "babineckou" skupinu před sebou. Je v ní i pár chlapů, kteří holkám hodně pomáhají. Když jeden z nich kousek před občerstvovací stanicí s petkou v ruce zahlásí "Držte tohle tempo. Já jdu pro pití." trochu valím oči, protože tohle jsem ještě neviděla. Fakt luxus.
 
Bolí mě stehna. Vím, že rozcvičovat se den před závodem na kole v horách není úplně ideální, ale bylo to super :-). Cítila jsem sílu v nohách, tak jsem jela o kousek dál než obvykle... :-D.
 
Posledních šest kilometrů je dost výživných, aneb jako vždy se chleba láme až v samotném závěru.
 
Naprosto suverénně kolem mě prosviští chlapík v bílém tričku s kšiltovkou, s nímž jsem běžela na začátku a pak mu frnkla. Že já hlupačka se ho raději nedržela...
 
 

Lidé stojící podél trati nás ženou do posledního kopečku a já si říkám, že to přece nemůžu flákat, když nás takhle fantasticky povzbuzují. Následuje seběh, zatáčka a cílová rovinka, v níž se do toho za zvuku právě hrající české národní hymny stále snažím šlapat, ať mám ten osobák i "nahrubo".
 

1:37:21 hod. Osobní rekord. Je to tam! Přišel ve správnou chvíli, kdy jsem potřebovala nakopnout a utvrdit se v tom, že na to mám.
 
Karlovarská trať neobsahuje žádnou nezáživnou pasáž. Je prostě dokonalá a také rychlá. Sice jsem zaslechla cosi o náročném zvlněném profilu, nicméně fanoušci zde nadnáší takovým způsobem, že ho v podstatě ani nevnímáte. Atmosféra lázeňského města má společně s jedinečnou strhující atmosférou své velké kouzlo.


Jsem docela unavená. Na večerní obloze září červánky a já se těším do postele. Třeba se mi zdá o tom běžci s krásným úsměvem z fronty na sprchu... :-D

Jéé, já mám za půlmaratonský osobák vlastně slíbené ty sportovní hodinky s GPS. Tak to chci teda vidět... :-D :-D :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat