sobota 22. října 2016

Běh zámeckým parkem, Klášterec nad Ohří 2016

Neděle 16.10.2016

Co Augustýnkovi nevyšlo ve Spořicích, vychází mu o dva týdny později při Běhu zámeckým parkem v Klášterci nad Ohří :-).


V běhu nejmenších dětí, ročníku dva tisíce patnáct a mladších, na padesát metrů obsazuje celkové třetí místo. Ve své kategorii je však jediný chlap, tudíž vítěz ;-). Dostává krásnou čokoládovou medaili, diplom a balíček sladkostí. Je spokojený a pěkně řádí :-D.


Já mám dnes před sebou dvojboj. Nejprve ženských 3 400m a bezprostředně poté ještě vytrvaleckých 7 650m. Již během předzávodní procházky trasy je zřejmé, že to bude masakr. Čekají na nás zámecké schody a krátké prudké výběhy.


Nohy mě bolí už teď. Stále se mi příliš nedaří odpočívat.

12:45hod., 3 400m
Bohaté startovní pole čítá celkem devětačtyřicet účastníků. To je paráda :-). Dorostenky, juniorky, ženy, ženy veteránky, ženy běh pro radost, dorostenci a junioři - všichni dohromady. Kluci akorát absolvují o něco delší trať. Do cíle pak budeme přibíhat z opačných směrů. "Ví, že se mají vyhýbat" zazní poslední pokyn pořadatele do vysílačky a je odstartováno. Podkluzuje mi levá noha a v mžiku se mi tak začíná vzdalovat celé startovní pole, zatímco já ležím na zemi. To mi to tedy hezky začíná. No co, alespoň to nepřepálím :-).

Tempo je zběsilé a výběhy kruté. Absolutně mi to nejde :-(.

Do cíle přibíhám naprosto vyčerpaná. Nemám vůbec žádnou sílu. Co to zase bylo za nápad běžet hned znovu další závod?! Jasně, někdy před dvanácti lety jsem tyhle dvojboje provozovala moc ráda. Jenže v kombinacích dorostenky - ženy a juniorky - ženy se asi jen jednalo o kratší vzdálenosti.

 

Loučím se se svým snem o double bedně a bez jakýchkoliv očekávání se opět přesouvám na start. Holt si to jenom vyklušu no... :-/ Sbírám si ze země spadlý kaštan. Mačkám ho v ruce, čímž se z něj pokouším načerpat energii. Jestli ten mě nespasí, tak už nic :-).

13:15hod., 6 750m
V úvodu se pohybuji kolem Hanky Hahn. Doposud jsem ji zatím vždycky předběhla, nicméně momentálně by byl zázrak se jí jen držet. Moment! Vždyť ona přece před týdnem běžela Hradecký maraton. Takže jí tady ta stoupání postupně rozsekají. Ostatně nás všechny budou postupně rozsekávat :-D.

Jdu před ní. Pomalu se jí vzdaluji a předbíhám i nějaké další běžce. Celkem záhadně se začínám rozbíhat. To bude asi ta poporodní vytrvalost :-). Nějakou sílu v nohách taky zjevně trošku mám :-D. Strašně mě to baví a maximálně si to užívám!!! :-) Já bych tu snad vydržela kroužit i déle než jen ty tři okruhy, co máme určené.

Stoupání na konci parku představují takové vysoké přírodní schody, jejichž horní dvě třetiny vycházíme. Jsou skutečně strmé a těžké (ale dopoledne jsem je vydrncala s kočárkem :-D). Nahoře se zase hned rozbíhám. Uvolňuji nohy a nasazuji tempo, které se dá mezi těmito náročnějšími pasážemi dobře rozjet. Další zámecké schody vybíhám frekvenčně. Stylem, při kterém, ač to může znít poněkud zvláštně, se dá i odpočívat :-D.

Zbývá mi posledních osm set metrů, když mě volají na vyhlášení za druhé místo v kategorii žen. Jé, já se těším :-). V závěru se mi sice nabízí možnost předstihnout ještě jednoho běžce, ale nevyužívám jí. Už takhle toho má dost. Vracím čip a rovnou hurá na stupně vítězů :-). 


Vyklušu a vracím se zpět, protože ta double bedna se mi nakonec podařila! :-)


Mám ty botky krásně do páru ;-).


 
Celková organizace neměla chybu. Vše šlapalo, jak mělo. Navíc nechyběla čipová technologie či třeba hudba v prostoru startu a cíle. Strávili jsme zde prostě super den, za což moc děkujeme :-). Radost z něj mi pokazí až zcela nečekaná invaze čínských berušek do našeho bytu, která proběhla prostřednictvím otevřených oken po dobu naší nepřítomnosti. Ale to už je jiný souboj... :-)
 

Žádné komentáře:

Okomentovat