1/2Maraton Ústí nad Labem 2024

Čtvrtek 19.9.2024

Liliance se na kole rozbilo přídavné kolečko, a tak jsem jí koupila nová s tím, že je Honza přimontuje. Z vedlejší místnosti se však ozývají samá nepěkná slovíčka, načež mi po chvíli na stole přistává bankovka. "Ná, vem to do servisu." "Já myslela, že když mám nejšikovnějšího muže na světě, tak už nikdy žádný servis nebudu potřebovat." "Jsem ajťák, ne opravář," hájí se, ale stahovat filmy neumí. Je ajťák, ne pirát. Já vím ;-). Následuje další série slovíček a další bankovka: "Kup jí nový kolo." :-D

Pátek 20.9.2024

Lilianka jezdí bez koleček 👍.

Neděle 22.9.2024

Moc se mi líbila nedávná třídní schůzka, protože jsem měla možnost být chvilku sama. Jakože ÚPLNĚ SAMA 🙈. Tak jsem si jí i trošku protáhla, šla si ještě domů uklidit prádlo a nikdo se mi při tom nemotal pod nohama. Jakože VŮBEC NIKDO. Další takový vzácný okamžik nastává dnes :-).

Léto se překlopilo v podzim. Slunce na skoro jasné obloze stále hřeje. 

Z okna vlaku vidím osmnáctý kilometr, který je ovšem umístěný zcela jinde než obvykle! Po výstupu u nádraží nenacházím ani ten pátý, co tu býval.

Všude je spousta lidí. Těším se, až odsud zmizím 🏃‍♂️.

Po startu skutečně běžíme jinudy, což se mi nezamlouvá. Nevím, jestli změnu trati zapříčinily povodně z minulého týdne nebo zda se jedná o setrvalý stav, ale nelíbí se mi :-(.

První třetina závodu se mi běží skvěle. Mám lehký krok a šedé praporky za sebou. 

"When you call my name it´s like a little prayer

I´m down on my knees, I wanna take you there

In the midnight hour I can feel your power

Just like a prayer you know I´ll take you there." ❤️

Proč Petra Procházková pořád nemá číslo se jménem? Hanka Hálová po porodu opět létá a v rychlém tempu vypadá jako by jen klusala.

"Do toho! Do toho!" Se nedivím, že mám z Ústí nad Labem osobák, protože místy tady člověk opravdu zdrhá.

Po sedmi kilometrech ale přichází krize a zbývajícími čtrnácti se protrápím. Nohy najednou ztěžknou a já nedočkavě vyhlížím každý další kilometrovník. Mám obrovskou žízeň a hlad. Dokola se opakují nezáživné dlouhé pasáže.

"Když dám ruce nahoru,

tak nikdy nejsem sám!"

V závěrečných čtyřech kilometrech se ještě pokouším rozkmitat nohy, ať pokořím alespoň hodinu a pětatřicet minut. 

Vedro, nekonečné rovinky a kopce. Nešlo to. Bylo to zabijácké. Mám však chuť střihnout si podzimní maraton (2 x 1:35 + 10 = 3:20) ;-). 

V dámských sprchách je zase chlap. Spěchám za dětma! To je ten, co běžel v růžovém tílku. To mě teda... Honem pryč! :-)

Grand Prix Praha: adidas Běh pro ženy 2024

Pátek 6.9.2024

Zkouším si sportovní kalhotky: "Gustíku, můžu v nich zítra běžet?" "Ani náhodou, kouká ti půlka zadku! Zeptej se Honzy." "Tomu se to bude líbit. Ten má zadky rád ;-)."

Sobota 7.9.2024

Je tomu na den přesně pět let ❤️.

Pět holek tří generací na výletě v Praze.

Jsem první v technickém zázemí :-).

Prý se jedná o čtvrtý ročník závodu, já už ho ale běhám přes dvacet let. Moderátor dále říká, že je na něj časová dotace padesát minut a že v cíli nemáme stavět barikády.

Gustík měl pravdu. Kalhotky mi lezou do zadku. Rozhlížím se kolem sebe, jestli v nich uvidím nějakou další běžkyni. Jo, tamhle a taky jí tam zalézají. Dobrý :-).

Na startu je dva tisíce dvě stě žen z mnoha zemí světa a já stojím v první řadě. Každý den jsem dvě hodiny v lese a teď tohle. Pecka! ❤️

"Nepřekračujte bílou čáru." "Poslední minuta." "Praha patří ženám, Praha patří běžkyním!"

Prvních šest set metrů k náběhu na Štefánikův most se pohybuji na čele. Až z toho začínám být trochu nervózní, kde ty holky jsou. Na mostě se přede mě nahrnou. V krku mám takové to studeno jako už dlouho ne.

Směrem k hradu praží sluníčko, cestou zpět fouká protivítr. Pole není tolik roztahané, měla bych více bojovat, avšak chybí mi elán. Pociťuji hlad.

Na modrém koberci přichází zklamání s časem i umístěním. Rychlost netrénuji a je to vidět.

Musím vydržet déle než šest set metrů. Pět tisíc metrů ;-).

Neděle 8.9.2024

Chomutovský půlmaraton 2024

Úterý 20.8.2024 - Neděle 25.8.2024

Boží Dar

 

Pondělí 26.8.2024

"V sobotu to vypukne, poběží se tady ten maraton." "Půlmaraton," opravuji pána. "Vy jste říkala, že jste ho zatím ještě nikdy nevyhrála, tak se to letos může změnit."

Čtvrtek 29.8.2024

Nechávám si vytrhnout třetí zub moudrosti. Od dvou předchozích extrakcí uplynula více než dekáda a nějak ve mě zůstal pocit, že to nebylo nic hrozného. Po zákroku však skoro neotevřu pusu, nemůžu proto jíst ani pít. Natekla mi z jedné strany čelist, takže z poloviny vypadám jako Honza ❤️. Bolí to :-(. 

Pátek 30.8.2024

Skupinka mazáků, zapisujících se do navazujícího magisterského studia, zkoumá neznámé tváře nových spolužáků: "Odkud můžou být? Ze Slovenska nebo z Brna? Proč by k nám šli z FTVS?" "Protože se jim tam nelíbí?"

Druhý den jsem o zmrzlině. Vanilková, jahodová, jogurtová, krtkův dort, kefír s borůvkami, mangový sorbet. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale už bych se chtěla konečně pořádně najíst.

 

Sobota 31.8.2024

Snídám rýžovou kaši a muffiny nadrobené do jogurtu. To mi musí stačit.

Na náměstí leží hromada sněhu. Super!

Rozklusávám se v parku, kde právě probíhá festival jógy. "Tam by ses měla, Ivanko, zastavit," pobízí mě Radek doprovázející na kole. "Pořádně se před závodem prodýchat, já vím :-D." Není ovšem čas. Sotva se stíhám pozdravit s dětmi a už se řadím na start osmého ročníku Chomutovského půlmaratonu.

Váček ve tváři při dopadech cuká, brzy to však přestávám vnímat.

Na Palacké přichází první pořadatelský kiks, když mladá dobrovolnice nesprávně posílá čelo závodu do koridoru, v němž právě ze zastávky vyjíždí autobus.

Pepa to zezačátku napálil. Při náběhu do Zooparku ho odsouvám za sebe. Po prodrání se mezi spoustou návštěvníků výběhu opic přichází další bota. Není tu otevřená branka, a tak musíme ven jednosměrným turniketem.

"Neboj, jdu jenom štáfu," hlásí mi předbíhající Klára. "Nebojím. Makej!" Jenom mi diváci přestali hlásit, že jsem první žena. Musím počkat po další štafetové předávce, snad se to změní.

Bezručovo údolí poskytuje v horkém dni příjemný chládek a také možnost srovnat si tempo a protáhnout krok. 

Na čtrnáctém kilometru se nezvládám občerstvit. "Nemáš pití, Jíťo?" ptám se cyklistky. "Nemám, jedu na náměstí na pivo." Povídala by si se mnou, ale já teď závodím :-D. Poháněná žízní spěchám na další občerstvovací stanici umístěnou na Kamencovém jezeře. 

"Jsi třetí žena, paráda!" Tak nic, no :-).

"Pít! Ionťák! Děkuju!" Musím si prostě dopředu říct a je to ;-).

Na posledních kilometrech uvadám.

Přibíhám do prázdné cílové rovinky. Na sedmý pokus se mi na domácí půdě podařilo v nejlepším letošním výkonu zvítězit 🥇. 

Příliš si to bohužel neužívám. Rána pobolívá, je vedro, mám ukrutný hlad. Zmrzlinu už nemůžu ani vidět, ale nic jiného nedám. Honza nestíhá, potřebuje pomoct s dětskými závody. Nejraději bych se šla ledovat a odpočívat.

Dostala jsem tílko velikosti XS, do kterého se vážně nevejdu. To mělo být asi pro dorostenky, ne :-). Poukázku od Salmingu v hodnotě, za níž si nekoupím ani jednu botu :-D. Pak asi desátý stejný hrneček, jednu cenu do tomboly a dva dárky k Vánocům ;-). 

Program zakončují děti. Předávám Liliance vítěznou sponku do vlasů. S Jasmínkou přibíháme na start v poslední vteřině. Lilianka obsazuje nepopulární čtvrté místo a v cíli je z toho trošku smutná. Sponka tentokrát nezafungovala. Asi jsem jí při půlmaratonu vybila 🙈. Její nejlepší kamarádka Elenka pláče, protože upadla. Augustýnek dobíhá čtvrtý od konce. S každým závodem se tak posouvá vždy o jednu příčku výš. Akorát musím dvakrát reklamovat výsledky, protože chlapci za ním neměli čipy.

Neděle 1.9.2024

"Dobrý den a gratuluju!" "Děkuju :-)." Nevím, kdo to byl, ale je to hezký ❤️.

Úterý 3.9.2024

"Mami, proč se tě všichni pořád ptají na ten závod?" :-D