pondělí 10. února 2020

Bedřichovská 30 2020

Pátek 7.2.2020

Startovné do Jizerek byl dárek k mým třicátým narozeninám. Jenže loni to na začátku těhotenství vypadalo, že budu za každým druhým stromem stavit na čůrání a po pěti kilometrech to na trati zalomím a usnu. Proto se moje účast v závodě o rok posunula.

Nedaří se mi najít stánek s vyzvedáváním startovních čísel. Všichni, kterých se ptám, si pro něj byli v Liberci. Když už jsem tady se dvěma malými dětmi, tak mi neříkejte, že to nejde na místě. Nedělejte si ze mě legraci. Jde :-).


V koridoru nabývám pocitu, že mi lyže vůbec nekloužou. Připadám si podobně jako před svým prvním maratonem. "Heya," zpívají Outcast, stejně jako při tom druhém v Mnichově. Tam se také vyráželo postupně. Deset minut po poledni se začíná dávat do pohybu i naše třetí vlna. Pole šesti stovek závodníků uzavírají čtyři paní organizátorky v oranžových vestách. Ocitám se za nimi a to jsme ještě ani neopustili areál v Bedřichově! A sakra. Lyže absolutně nejedou. Kombinace tří vosků na měkkém sněhu zjevně není ideální volba... Absolutně se na nich nedá bruslit :-(. Předvádím tedy hodně "volný" styl. Trapas. Ve stoupání se mi daří alespoň trošku vzdálit zadním pozicím.

"Zbývá vám jen sedmadvacet kilometrů," říká pán poté, co se nějakým záhadným způsobem dopajdávám na ten třetí ve velmi mylném domnění, že jich mám za sebou minimálně dvakrát tolik.

"Nevím, jestli je to horší nahoru nebo dolů." Já mám jasno: "Dolů!" Nějak jsem za těch odhadem řádově asi deset let, co jsem na nich stála naposledy, pozapomněla, že se ve sjezdu před zatáčkou docela bojím, když dopředu netuším, co po něm bude následovat. Na čtvrtém kilometru chytám prvního zajíce. Další potíž představují hůlky. Po zabodnutí do sněhu se nesmírně těžce vyndavají zpět. Podobně jako v té pohádce, kde tahali řepu.

Při pohledu na vracejícího se muže s běžkami přehozenými přes rameno zvažuji stejný nápad... V cíli mě čeká moje od zítra pětiměsíční plně kojená holčička. Chci být co nejdřív zpátky u ní. Vzdát to ovšem nemůžu! Maminka s Honzou si kvůli tomu vzali dovolenou, něco to stálo, už jsem na trase... Musím to zvládnout. 

Jestli potřebujete natočit opravdu hodně srandovní video za účelem poslání do nějaké soutěže a následně vyhrát hlavní cenu, máte jedinečnou možnost ;-). "Pojedu" ještě dlouho.

Asi jsem vynalezla nový styl. Jede se to soupaž a nohama se přitom běží lehce do véčka :-D. V táhlém kopci opět stoupám pořadím. Nemám sice techniku, fyzickou kondici však ano.

Za dvanáctým kilometrem kousek i trošku frčím. Dostávám se do klasiky. V lese je hezky. Během klesání ostatní kolem mě jen zadarmo prosviští. Pociťuji bezmoc. Asi se tu nadřu nejvíc ze všech. Budu mít pěkně namakané ruce.

Po slunečné chvilce však padá hustá mlha. Nikde nikdo. V hlavě najednou úplné prázdno. Dochází k poklesu energie. Kam jsem to zase vlezla?! Prožívám krizi. Možná bych se rozbrečela, ale nebylo by mi to k ničemu platné. Raději BOJUJI. Každým krokem jsem blíž. Už pouze sedmkrát pět koleček na dráze.

Před poslední třetinou čeká druhá občerstvovací stanice. Mám hlad. Takhle dobře mi sušená meruňka snad nikdy nechutnala.

"Aspoň ti to neklouže," říká mladík vyzouvající si lyže. "Mně to ale VŮBEC neklouže!"

Na dvacátém čtvrtém kilometru začínám věřit tomu, že to dokážu. Pády už dávno nepočítám, kolik jich mám.

Klucí, já bych tohleto snad ani nefotodokumentovala.


Stadion ozařují reflektory, když na něj jako skoro poslední přijíždím. V cílové rovince se mi poprvé konečně zadaří i to bruslení. Hurá!

Jsem v cíli. Potlučená, s bolavými zády a obrovskou skleněnou medailí na krku. S dobře namazanými, nebo nenamazanými (no prostě, aby jely) lyžemi bych si to celé dala znovu. A pak ten velký knedlík s mákem a povidly. Dneska ochutnávám tarhoňu, ať vím, co servírují Gustíkovi ve školce.


Moc děkuji celému svému servisnímu týmu! Bez nich bych to nedala. Už teď se těším na svoje padesáté narozeniny ;-). A co teprve potom ty devadesátiny... :-D

neděle 9. února 2020

Milada Winter Run 2020

Sobota 1.2.2020

V porovnání s loňským rokem se zázemí závodu přesunulo do Chabařovic. Na trati přibylo asfaltu a změnilo se též i počasí. Takhle zima opravdu nevypadá...

Dětský běh na pět set metrů Augustýnek skoro vyhrál ;-).


Pohledem na jezero Milada čerpám energii :-).

Po váhání se při mé nerozhodnosti nakonec stavím na start kratší trati.


"Mami! Běž! Vyhraj!" Děti moje, vždyť já už jsem přece vyhrála :-). Není se kam honit. Jen si užívám okamžik, kdy výjimečně chvilku neutírám pokakané zadky, unudlané nosy, ani mi nikdo nesaje bradavky. Cítím RADOST :-) ❤️.

Ve stoupání nahoru zpět k cíli slyším povědomý dech. Následně za zatáčkou po očku kontroluji situaci za sebou. Zuzku Rusínovou jsem nikdy nepředběhla. A už nepředběhnu. Ona byla prostě fenomenální. Avšak tu Kotěšovcovou dnes zdolávám :-). Holt mám na svém kontě o jeden porod víc, no ;-).


Tajně jsem snila o poukázce do Globusu a nádherné skleněné trofeji se sněhovými vločkami. Líluška teď má nový objekt zájmu :-).


čtvrtek 9. ledna 2020

Desítka v Bezručáku 2020

Sobota 4.1.2020

Cíl mám pro dnešek jediný: nerozsypat se. Ono totiž není zcela žádoucí být ve všem úplně stejně jako Paula... :-(

Před závodem snědené kuskusové kuličky namísto osvědčeného sójového řezu značí skutečnost, že se poprvé od porodu neumístím na bedně. Mohly jsme tu sice s Lílou bezkonkurenčně opanovat novou netradiční kategorii kočárků, ale tohle je zimní Bezručák. Tedy tradiční novoroční setkání silné konkurence, které se nevyhýbá, nýbrž čelí ;-).


Po prvním kilometru upadá hlava i tělo. Nějak se nedokáži ztotožnit s funícím, kupředu zběsile pádícím okolím. Proč? Chvilku mě tahá Martin, Líbě oplácím Silvestrák.


Na obrátce slyším z mezičasu jenom "pět vteřin". Ale kolik minut k tomu? Nevím. Ani dolů mi to nefrčí. Přetížený pohybový aparát mi bohužel nedovoluje se naplno opřít do rychlosti.

Po zastavení následuje v cíli bolest :-(. Sundávám si z krku medaili a věsím ji na krk Michalovi Luxovi. Děkuji za záchranu tohoto letitého běhu, ale tady patří opravdu pouze vítězům ;-). 


Škoda chybějící tomboly, hlavní cena v podobě hodiny hraní s Gustíkem by někoho dozajista potěšila. Snad se dám brzy do kupy. Teď si jdu hrát :-D. Akorát nevím, v jaké poloze. Au. 

Silvestrovský běh - "Benedikt 2019"

Úterý 31.12.2019


Při registraci dostávám stejné startovní číslo, s nímž tady před chvílí Gustík vyhrál dětský závod na šedesát metrů ("A proč jsem byl první, mami?" :-D). Líbilo by se mi ho napodobit, ale moc to nevidím :-).


Jak se mi v neděli běželo fantasticky, dnes si připadám líná jako veš. Ani mým namoženým nohám se příliš nechce, a tak si běžím svižně na pohodu. Po třech kilometrech jde přede mě Libuška Křížová. V posledním okruhu se mi ji sice docela daří stahovat, ovšem vůle rvát se mi v rozhodující závěrečné fázi schází. Prostě odmítám opustit svojí komfortní zónu. Největší odměnu pro mě představuje následný pomalý výklus s Liluškou ❤️, spokojeně spinkající v kočárku, okolo sluncem zalitého Benediktu :-).


Po tombole, skoro delší než samotný závod (zase nebudu mít to štěstí v lásce... ), se odebíráme do svého domova. Makat na letákové brigádě ;-).

Přeji nám všem v novém roce především pevné zdraví, protože je tím nejcennějším, co můžeme mít, štěstí, protože někdy je potřeba ocitnout se ve správný čas na správném místě, lásku, protože je příjemné dávat i dostávat a radost ze všeho co děláme, protože život neskutečně letí.


Český kros Teplice zima 2019

Neděle 29.12.2019

Zkonzumované (výborné) vánoční cukroví je třeba řádně vysportovat, a tak se mezi svátky vydáváme proběhnout do Teplic. Dilema, kterou distanci si vybrat, definitivně rozhoduji až na místě, kde si volím jedenáctikilometrový okruh.

Krátce po poledni vyrážíme na to ;-).

Vždycky se přece odbočovalo dolů po panelce, ale muži přede mnou pokračují rovně. Za ty dva roky, co jsem zde byla naposledy, se to mohlo změnit, pročež je tedy následuji. Vzápětí ovšem zjišťuji, že jsme si tímto trasu o dobrý kilometr prodloužili :-(. A zrovna takový těžký po trávě. Chlapci, já vás přetrhnu! Spoléhat se pokaždé sama na sebe. Sice o nic nejde, ale když makáte, trošku to naštve. Následně se sbíhá po schodech, ne kolem baráku. Tady si prostě každý běží jinudy :-(. Postupně dobíhám závodníky, kteří se mezitím dostali přede mě.

Pořád mi to tu něco připomíná. Už vím, koloběh z Řípu do Prahy :-).

Uprostřed pole se nachází značení jenom pro dlouhou trasu. Náš ukazatel tady chybí! Čekám proto na skupinku za mnou. Zvažuji, zda se raději vrátit zpět. Dávám však na radu holčiny v růžové bundě běžet dál. Měla pravdu. Dík! Za občerstvovací stanicí se jim vzdaluji. Třeba mě znovu doběhnou, pokud budu opět bloudit :-).

Krásná trať, super počasí, utíká se dobře :-). Poznávám pasáž známou z cesty na Milešovku ❤️.

Já jí (fáborku/šipku) zase nikde nevidím, doprkvančic :-(. Támhle je! Uf.


Jedenáct, dvanáct, třináct nebo pětadvacet kilometrů, na tom nezáleží. Hezky jsme se nakonec proběhli všichni ;-).

sobota 21. prosince 2019

čtvrtek 12. prosince 2019

Christmas Night Run Most 2019

Neděle 8.12.2019
 
Vánoční atmosféra je v plném proudu, a tak se po příjemné dopolední procházce vydáváme do nedalekého Mostu na další proběhnutí v tomto duchu :-). 

Na prosinec panuje nezvykle teplé, blátivé počasí doprovázené větrem. Vzpomínám, jak jsem před dvěma lety v Olomouci i v Praze mrzla.
 
Start dětem dokresluje vůně prskavek :-). Na každého účastníka čeká v cíli medaile s kapříkem.


Taneční melodie koled svádí k pohupování v jejich rytmu. Světýlka ve tmě září a Liluška v mém náručí spokojeně papá. Nádherné kouzlo okamžiku :-) ❤️     .  

Augustýnek natahuje, protože mu vypadl párek z rohlíku :-D. Dějí se daleko horší věci na světě.


V porovnání s letním závodem se jedná o těžší trasu. Tím, že se běží dvoukolově pouze ve spodní části parku Šibeník, připadají na jeden okruh celkem čtyři stoupání. V předposledním z nich se už cítím vyřízená. "Zaber, Ivanko!" :-) ❤️     


Krásná trať, super trénink, jedinečný zážitek ;-).