neděle 9. srpna 2020

Milada Run 2020

Neděle 2.8.2020

Stejně jako v zimě, tak i nyní dlouho zvažuji, na kterou trať se vlastně vydat. Nabídka tentokrát čítá dokonce tři varianty :-D. Moje nerozhodnost graduje tři hodiny před samotným startem, kdy si na popud nastávající Zuzky Kotěšovcové volím nejdelší vzdálenost: "Ivanko, běž půlku a dostaneš patnáct set. Je tam jenom Churaňová a Jamajka." Ne, že bych úplně takto uvažovala, ale je krásně a já si dneska tady ty dvě kolečka okolo Milady střihnout prostě chci :-) ❤️. Alespoň si vynahradím loňský rok, kdy mi zůstala zapovězena.

Děti ve svých kategoriích obsazují shodně třetí místa. Lilianka zde ani není nejmladší účastnicí. Závodí již totiž i mládežníci letos narození.

 
V pravé poledne sluníčko opravdu pálí. Ve startovním koridoru panuje uvolněná atmosféra: "Nevím, jestli bylo nutný stavět občerstvovačku už takhle brzy po startu." :-D


První okruh se mi běží hezky. Nohy se zdají být dobré. Líbí se mi krátké prudší terénní výběhy, následované mírnými klesáními po asfaltu ❤️.

K desítkářům se připojuji právě když Marcela Joglová běžecky dobývá Aleše Filingra. Úspěšně. Chlapec to balí a odstupuje. Asi je zklamaný, že nebude mít patnáct set. Vždycky se bojuje až do samotného závěru. Nehledě na okolnosti nebo výsledek. Stejně se navíc musí nějak dostat na opačný břeh.


Ve druhém kole mi na metě dvanácti kilometrů rázem dochází. Nebe zahalila oblaka. Předbíhá mě Jamajka. Namísto dopředu se začínám ohlížet za sebe. Rovinu po šutrech nemusím :-(.


V cíli sedím na zemi a liji do sebe jeden ionťák za druhým. Vedro dalo zabrat. Ponoření do jezera představuje super osvěžení :-).


Držím rodinnou partu ;-). Děkujeme za pěkné ceny. Poprvé se mi podařilo vyhrát auto. Na celých čtyřiadvacet hodin. Musím si ho ovšem sama natankovat a můžu s ním najet maximálně sto kilometrů. Ještěže nemám řidičák :-D.

 
"Štěstí je ukryto v každém kroku, ne až na konci cesty."
 
- Anna Hanuš Kuchařová -
 

středa 29. července 2020

RunTour České Budějovice 2020

Středa 22.7.2020

Vyrážíme do jižních Čech na naše první prázdniny ve třech :-) ❤️     .


Postarší paní spolucestující obdivuje nás moderní matky, jak všechno skvěle zvládáme. Posteskne si však zároveň nad tím, že dnešní děti nechodí spát v sedm. Nechodí, no. Je jiná doba ;-).

Sobota 25.7.2020

Nenapadlo by mě, že budu někdy projíždět Hošticemi z mojí oblíbené trilogie, kde vlak kvůli zpoždění nezastavuje. Nám by to nyní ovšem stejně nevadilo, protože míříme do Českých Budějovic, kde cestou z nádraží na náměstí Přemysla Otakara II. obdivujeme skvostná neotřelá umělecká díla.


Liluška poznává Rákosníčka. Ne, hned si s ním neplácá. Zatím si ho jen nedůvěřivě prohlíží. To Gustík už dobře ví, že se jedná o lidi převlečené v masce: "Mami, podívej, koukají mu z toho normální nohy." Běží výborně. Pět set metrů zvládá ve svém novém osobním maximu hluboko pod tři minuty 👍. Úplně sám bez doprovodu. 


Poprvé po koronavirové odmlce na mě zase dýchá ta úžasná atmosféra běžeckých závodů. Naskakuje mi husí kůže, cítím radost a těším se :-). Nabuzuje mě dokonce natolik, že se při své lenosti pouštím i do rovinek. Po startovním výstřelu mám nicméně tuhé nohy a sucho v krku :-(. Na levé noze již nebolí nárt, nýbrž vnitřní část chodidla. Konkurence se zde sešla solidní. Holky stále vidím nadohled, chybí mi ale jejich rychlost. Vybojovávám mezi nimi šestou příčku.


Z cíle se mířím rovnou postavit do fronty na domácí citrónovou limonádu. Za tu to stálo! :-)


Po převléknutí obědváme na schodišti v podloubí rizoto a sledujeme přitom desítkáře. Následuje zmrzlina a než zítra dorazíme domů, absolvujeme ještě jedno přenocování ve stanu. Inu, takové jsme my, moderní maminky. Poradíme si se vším, včetně záludných otázek typu kudy se jde k Matce přírodě ;-). Kéž by existovali také moderní tatínci. Takoví, co vědí, že když nejde o život, jde o...

středa 15. července 2020

Chomutovská hodinovka 2020

Neděle 12.7.2020

Neběhání přetíženému nártu prospívá, dnes ho však na třísetmetrovém oválu malinko provětrám.


Čtyřicátý první ročník Chomutovské hodinovky se koná netradičně v neděli. Nepřijít mi propozice, kroužím tady v rámci čtyřiadvacetihodinovky snad již od včerejška.

Po slunečném ránu se před desátou hodinou dopolední usidluje nad stadionem šedivý mrak.


Do závodu vstupuji odvážně. "A pak že tě bolí noha." Bolí, ale nemyslím na to. Přesně jak jsi mi říkal před startem, Milane ;-).


Vybudovaný zhruba dvousetmetrový náskok na třetí Nikču a její družinu začíná mít najednou v druhé polovině závodu sestupnou tendenci. Ajaj :-(. Hnaná silnou podporou publika se ke mně krůček po krůčku postupně přibližuje. Jenže já tu stovku i metry navíc chci, pročež bojuji. Až do samotného závěru se tak odehrává napínavé drama, na jehož konci si udržuji druhou příčku.


Následuje za každé kolečko jeden bazén. 

Večer s potěšením nečekaně zjišťuji, že se mi povedl bez jediného metru o kolo osobní rekord :-). Celozrnné mannerky tedy na osmý pokus přece jen budou ;-).


"Co si přejeme, to se nám stane." ;-) ❤️     
 

středa 8. července 2020

Trail Praha 2020

Sobota 4.7.2020

Ne, že by noha nebolela, avšak některé bolístky dokážou tížit víc.

Dětskou miniškolu atletiky tentokrát supluje atrakce v podobě bagru. Nutno podotknout, že povedená. Někteří se s ním tady dokonce i fotí :-) 👍.

 
Devítiměsíční Lilianka absolvuje na pražském Strahově v maratonkách z Ameriky svojí premiéru v běžeckém závodě na sto metrů, kde startuje v kategorii dětí do pěti let společně se svým bratrem Augustýnkem, jenž v ní vzápětí obsazuje druhé místo.


Stejně jako před týdnem se ani dnes necítím optimálně. Zatímco v Mostě jsem po startu ostatním jakžtakž stačila, tady se mi vzdalují.

Drsné schody pro mě představují nejnáročnější pasáž z celého pětikilometrového okruhu. Závěrečného kopce jsme v porovnání s loňským rokem ušetřeni. Stačilo by mi bohatě jedno kolo, ale minule jsem si předsevzala, že si tu příště dám dvě. Za každé svoje děťátko jedno. A tak se činím ;-).


Po druhém výběhu dlouhého schodiště se v bezprostředně následujícím klesání již slušně zmakané nohy rázem stávají neovladatelnými. Chce se mi zvracet. Tohle je těžký závod. Nicméně krásný :-).

"Vodu nebo iont?" Vůbec nevím, co chlapci na občerstvovací stanici odpovědět. Něco beru. A omylem si to liji do ucha.

V cíli se opět podává dobré rizoto. Škoda, že stánek se zmrzkou od Hollandie tentokrát chybí. Připravil se o tržbu. Zato potěšilo nečekané pěkné tričko :-). Radost mi dělá také tombola, v níž vyhrávám boty Mizuno. Oni věděli, že právě potřebuji nové :-). Děkuji moc!


Přivážíme si sbírku šesti medailí. Prý pověsit je na garnyž :-) 👍.


pátek 3. července 2020

Ressl Kros Run 2020

Sobota 27.6.2020

V pondělí mě začal bolet nárt u levé nohy, a tak jsem buď neběhala, anebo se trápila při sedmi třiceti na kilák. Zvažuji proto, jestli do Mostu vůbec jet. Zda se raději nepřehlásit na poloviční pětikilometrovou distanci. Nakonec však zůstávám u původního plánu. V lese bude určitě moc hezky :-) ❤️, tak to zkusím a uvidí se...

Před startem se nijak nerozcvičuji. Ostatně ani není kdy. Jsem ráda, že jsme to tu úspěšně našli a stihli ho.


Nejlepší asi bude držet se Ládi, jenže on na to tady nemá boty. Domácí a nepřipraven 🙈. Trasa mi připomíná něco mezi Libercem a Větruší. Rovina to není, náročné ovšem také ne.


Příjemný terén, hřející sluníčko, nádherná krajina s výhledem. Na trati chytám dva zajíce a první místo. Krásný! :-) ❤️


Škoda, že nepostavili cíl u nedalekého rybníčku. Hned bych do něj skočila se osvěžit.


Noha dostala zabrat. Bolí, takže jí dopřeji trošku odpočinku. Jsou přece i jiné pohybové aktivity než jenom běhání ;-).

pondělí 22. června 2020

Úhošťanská desítka 2020

Neděle 21.6.2020

Týden po maratonu se prý běhá rychlá desítka. Speciálně po tom, který stál za houby ;-). Dopřávám si tedy nejdelší pré za posledních devět měsíců a zatímco děti jdou makat k babičce na zahrádku, já si vyrážím relaxovat směr Krásný Dvoreček, kde se po panelové cestě dvakrát absolvuje trasa do Úhošťan.


Při rozcvičování na zemi nacházím kovový čtyřlístek     . Ukládám si ho do zadní kapsičky sportovních elasťáků. Třeba mi přinese štěstí. Nemuselo by být ani běžecké... Kéž by se mi vyplnil ten hezký sen z noci na dnešek :-).


Nohy jalový, v jedenáct hodin se startuje.


Nejrychlejším nestačím, ale jde to. Po obrátce na pěti kilometrech tuhnou stehna. To nebude minulý týden, nýbrž čtvrteční extenze kvadricepsů :-D. Vítr fičí.

"Simčo, co se stalo?" táže se Zdeněk ze závodu odstoupivší Nekolky. Kdyby s takovouhle péčí jedinkrát projevil zájem o naší dceru... Utopie.

V obci se zase rozbíhám. Vysvitlo sluníčko, běží se mi parádně. Baví mě to a cítím se dobře :-) ❤️.



Finanční odměny sice o příčku unikly, ale doma mě čeká jahodový koláč od syna. A ten je k nezaplacení ;-) ❤️.

 

neděle 21. června 2020

MFB MarathOn LABE 2020

Sobota 13.6.2020

Narozeniny bez maratonu? To snad ani nejde :-). Po tom, co to našinci s ohledem na aktuální nejistou situaci pro letošek odpískali, nezbývá než vzít za vděk odvážné historické premiéře mezi dvěma královskými městy Kolínem a Poděbrady. 

"Když nebudem nikam spěchat, kolem čtvrtý ještě ten deštíček stihnem," líčí s úsměvem ve tváři jeden z účastníků předstartu.

Vzhledem k podmáčenému terénu se doporučuje vzít si boty se vzorečkem. Já obouvám ty s dírama :-D.


Čtyřicet sekund před startem si uvědomuji, že jsem se vlastně zapomněla zeptat, jestli se zpátky běží stejnou cestou. A sakra. Úvodní tempo se mi zdá nějaké pomalé, a tak se dokonce chvilku pohybuji na celkovém třetím místě.

Po necelých šesti kilometrech překvapeně spatřuji první občerstvovací stanici. Pocitově bych to totiž tipla na tři, navíc do kopce. Sluníčko pálí.

V luzích je příjemně, avšak blátivo. Sundávám si brýle. Z upoceného nosu kloužou a pod stromy nejsou třeba.


"Jsi tečka v kalendáři, co nadosmrti září." Tuhle písničku vůbec neznám, nejspíš ovšem musela hrát ráno v autě, protože si jí momentálně zpívám pořád dokola. 


Raději běhám v blátě než po trávě. 


Pán na cyklostezce trhá bez. Asi si z něj udělá džem nebo palačinky (do obyčejného palačinkového těsta natrhat hodně bílých květů bezu bez zelených stopek, zamíchat a společně na oleji usmažit - nejlepší jsou teplé ;-)).


Zjevení poděbradského zámku v dálce mi činí radost. Za obrátkou zjišťuji, že mám v patách Martinu Hampejsovou s Ivou Kroužilovou.

Trať je perfektně značená až na jednu výjimku. K podběhu dálnice odbočujeme se dvěma běžci o něco dřív. Dopr**** :-(. Můj náskok je rázem pryč. Fyzické síly dochází. Postupně podléhám oběma domácím závodnicím. Za rok a půl, kdy jsem běžela maraton naposledy se těch dvaačtyřicet kilometrů vůbec nezkrátilo :-).

Mám obrovskou žízeň. "...napravo bude jídlo a pití." "Kde?!" hlesám zoufale. "Vodu!"


Jsme už tady pěkný lazaret... Zbývajících dvanáct kilometrů bojuji s myšlenkou zastavit a přejít do chůze. Úspěšně. Jsem na sebe pyšná :-).
 
Při posledních desítkách metrů mě doprovází Gustík. V cíli mi chce pořád něco říkat, ale já se sotva držím na nohách. Takhle dezorientovanou a zničenou svojí maminku asi ještě neviděl.


Na dovču to děti není, ale topinku dáme ;-). A Lilušce sandálky.