pátek 16. října 2020

Liberec Nature Run 2020

Neděle 4.10.2020

Po roční odmlce se znovu ocitám na místě, kde se sen proměnil ve skutečnost.

S nepotěšením zjišťuji, že se již od loňského druhého ročníku neprobíhá přes Bedřichovskou přehradu :-(. Nádherné scenérie z fotografií, které mě nalákaly zkusit si delší třiadvaceti kilometrovou variantu, tak dnes nepoznám. 


Navzdory výletnickému tempu mi trať nějak rychle ubíhá. Ani se nenaději a zdolávám obávaný žulový lom. I ten na mě však tentokrát působí výrazně jednodušším dojmem, než poprvé. Za ním následuje další náročný krpál, abychom si ho hned vzápětí po stejně ošklivých šutrech seběhli.



Připomíná mi to tady trošku cestu z Křimova. Jen v opačném gardu :-D. Sluníčko, zeleň, dlouhé stoupání. Od pusy se s nabírající výškou line pára. 

V lese úspěšně kličkuji mezi kalužemi, vyjma té poslední. Hop, hop, žbluňk. Ještěže jsem si vzala ty boty s dírama. Salmingy bych si tu zničit nechtěla.

V polovině závodu mi absolutně dochází energie. Občerstvovací stanice na obrátce u přehrady nabízí pouze vodu! Nevím, co je za problém, položit na stůl celé banány. Když si ho přece člověk sám vyloupne ze slupky, nevidím v tom z hlediska hygieny potíž. Hlavně, že jsme při prezentaci obdrželi každý pikslu práškového ionťáku... Nohy tuhé, chodidlo pobolívá, bříško pracuje. Nejde mi to :-(. Nahoru se mi běželo líp, než zpátky dolů. Krizi překonávám na šestnáctém kilometru. V poslední třetině jsem odhodlaná bojovat o udržení v top ten! Byl konečně aspoň ionťák, tak to zase rozbíhám :-). "Už jenom sedm, už jenom sedm."


Na posledním kilometru přetahovačka se Simčou Budáčovou, dobíhající krátkou trasu. Loučím se s ní slovy, že příští rok tady spolu budeme opět stát na bedně dvanáctky ;-).


Spořická šestka 2020

Sobota 3.10.2020

S ohledem na aktuální pandemickou situaci dostává tradiční spořická akce jinou podobu a přiznám se, že za těchto omezujících podmínek se mi tam popravdě ani příliš nechce, nicméně vyrážíme ;-).

Na místě to ovšem není zdaleka tak horké jako před týdnem na Běchovicích

Po startu pochodníků se v úvodním běhu nejmladších dívek představuje Lilianka. První polovinu padesátimetrové trati zdolává úplně sama! Pak se mě chytá jednou rukou a tou druhou mává hlasitě povzbuzujícím divákům :-D ❤️Úsměv ve tváři, medaile skoro až na zem. 


Gustík o pětadvacet minut později obsazuje čtvrté místo. Chvíli je z toho smutný, avšak není mu to nic platné. Je třeba se naučit přijímat i prohry.


"Kdo nikdy neprohrál, nikdy opravdu nezvítězí." ;-)

Kromě veškerého přístupu do sportovní haly, úschoven a šaten, bylo zrušeno také hlídání dětí. Naštěstí máme super strejdu Tomíka.

Vybíháme s dvouminutovými odstupy, vždy po padesáti lidech. V koridoru opět stojí každý na svém puntíku. 


Odvážně se vydávám za obhajobou.


"Pojď, pomůžu ti." Loni jsem zde Jardu Pelce porazila, jenže to jsem tudy neběžela, nýbrž letěla. Přibližovat se k Jirkovi Patíkovi a klást si přitom v duchu otázku, proč on běží tak pomalu... to už jen tak nezažiji :-). Snažím se, co to jde, ale energie se v mém těle momentálně soustředí jinde. 


Netuším na kolikáté reálné pozici, každopádně fyzicky přibíhám do cíle jako první žena. "Šedesát osmička předběhla skoro celou první vlnu! Ty seš normálně úplně jako Jarda Jágr!" To teda jsem! Taky vydržím tak dlouho ;-).


Vyklušu, převléknu se, dáme si teplý jablečný mošt, děti cukrovou vatu a jdeme zpátky do Chomutova. Výsledky se nevyhlašují. Cestou se zastavujeme na obědě a potom ještě v cukrárně, protože přesně o tom život je. Máknout si, odměnit se a být spolu :-).

Až doma zjišťuji, jak závody dopadly. Vyhrála jsem! :-) Sice ne celkově, protože jedna dorostenka byla rychlejší, takže se mi do třetice zvítězit nepodařilo, zlatý hattrick se mi však nyní začíná rýsovat na poli zcela odlišném. Tom skutečně důležitém 🍀❤️❤️❤️.

pondělí 5. října 2020

MilešovKa(p) 17,5 km převýšení 846 m 2020

Pondělí 28.9.2020

Zatímco v Chomutově svítí sluníčko, od Mostu se táhne mlha. Před Teplicemi se počasí opět vyjasňuje. Se startem však nebe znovu zahalují oblaka. 

Poprvé se na trasu vedoucí z Teplic až na samotný vrchol hory Milešovky vydávám bez kočárku. Sama ji sice neabsolvuji, ale měla jsem za to, že Augustýnka na postu nejmladšího účastníka trumfne Lilianka. Jenže člověk míní a život mění.


Nechápu, jak jsem to tady celé mohla dát třikrát s kočárkem. Bez něj (a jeho osazenstva) se jedná o luxus.

Běžím v menší skupince, jíž táhne svérázná Kateřina Molnárová z Kadaně. Část polní cesty nahradil asfalt. Vida, tudy se příště půjde s kočárkem líp.     

Jenom míjíme strom, kde jsme si trhali švestky. Jé, Hradiště. Tady jsem Gustíka zabavila "lovením ryb". Dostal do ruky klacek a chytal s ním kulaté kanály :-D.

Nehoním se, kochám se. Na osmém kilometru se v dáli poprvé zjevuje cíl.

"Občerstvi se, napij se, něco si vem." Kačka... Vzpomínám, jak mě tenkrát na škvárovém ovále sprdla při hodinovce. "Dyť já vím, že ty víš." :-)

Přijde mi, že lesní pasáž už není tolik blátivá, jako bývala dřív. Žádné brodění potokem ani přelézání klády.

Skoro celou cestu pořád s někým povídám. V závěru si děláme společnost s Jirkou Kučerou.


Nahoře se převlékám do suchého, teplého oblečení. Z obrovského proskleného okna restaurace se pak nemohu vynadívat na nádherné panorama Českého středohoří ❤️


Zklamání ovšem představuje letošní dort. Vždycky byl originální, propracovaný, se dvěma druhy náplně, potažený marcipánem, ... Zato letos je zde pouze krémový medovník :-(. Tak nevím, jakou budu mít napříště motivaci. I když, ta zelňačka mi také chutnala ;-).


Běchovice 2020 - Poosmnácté řadě :-)

Neděle 27.9.2020

Poprvé takhle dlouho bez Lilianky.

Prodělaná (korona?)viróza zapříčinila, že jsem v týdnu po ústeckém půlmaratonu téměř neběhala. A když už, tak mi to vůbec nešlo. "Mami, proč neběžíš, ale jdeš?" dorazil mě včera svou bezprostřední upřímností můj pětiletý syn. Načež slezl z kola a skutečně vedle mě v pohodě stíhal jít... :-/


Jak jenom může být letošní podzim pozitivní? Celé dopoledne vzpomínám, co jsem tady za těch uplynulých osmnáct let zažila. Mám při tom slzy v očích. Chce se mi hrozně brečet a spát. Asi se to špatné musí dostat ven.

Úsměv ve tváři mi svým osobitě trefným humorem kouzlí moderátor, známý RunTour. 


V rámci epidemiologických opatření stojíme ve startovním koridoru na značkách. Trať je příjemně prázdná. Jestli bylo Ústí nad Labem před týdnem polovičaté, Běchovice jsou oproti standardu tak pětinové. 


Běží se mi krásně :-). Na pohodu, na čárku. S nikým nezávodím, nikam se neženu. Proč taky. Těším se však, až se tu příští rok budu moct zase rvát o co nejlepší výsledek. 


Horká sprcha, jablečný štrúdl, mátový čaj s citrónem. Začíná podzim ❤️.

úterý 29. září 2020

1/2Maraton Ústí nad Labem 2020

Pátek 18.9.2020

Clarion Congress Hotel Ústí nad Labem

Pozvání promluvit na předzávodní tiskové konferenci bez váhání přijímám. Něco na mě sice od včerejška leze, ale kdy jindy se mi zase naskytne příležitost zúčastnit se tiskovky s Evou a Jirkou.

Na místě mi dochází, že budu muset opravdu hovořit :-D. 

"Život je sladký běh."

- Carlo Capalbo -

Sobota 19.9.2020

Poloprázdné Mírové náměstí podtrhuje letošní netradiční zahájení Runczech sezóny. Na start se stavím s jediným cílem: porazit Janu Fílovou. 


Běží se mi hezky, jen mě docela štve, jak mě pořád někdo předbíhá. Musím si však na to holt opět zvyknout no.

"Jste dobrý, jste dobrý, jste dobrý!"

Na obrátce v Hrbovické ulici zjišťuji, že můj náskok je úplně pidi, načež se po třinácti kilometrech Jana dostává přede mě. Běží výborně. Určitě nemá v nohách týden starý maraton. Nestačím jí. Suverénně mi utíká. Ach jo :-(. 


V břiše panují střevní nepokoje. Začíná se mi chtít spát. "Super, jsi skvělá!" Po chvilce se vedle mě ocitá i Jirka Holeček. 

Při třetím půlmaratonu nastává po dvou třetinách závodu opět stejná situace. V Kolíně jsem ji zvládla, doma nikoliv. Kam se dnes překlopí moje bilance?

Kdo chce uspět, musí v rozhodující okamžik zatnout zuby a pořádně to rozjet. 

Na šestnáctém kilometru odsouvám Janu zpátky za sebe a poslední pětku do toho šlapu jako loni. To je souboj o Pohár rektora Univerzity Jana Evangelisty Purkyně jak se patří :-). Akorát ať mi není špatně, i když to je mi teď stejně pořád, takže je to jedno. 


Zatínám ruku v pěst. Jsem spokojená :-). Navíc jsem si zde vytvořila nový traťový rekord. 


Pohár se mi moc líbí :-). Lehce zklamaný je jen Gustík: "Mami, proč jsi nevyhrála zase radši kolu?" Nicméně vzápětí dostává vynikající nápad: "Naplníme tu vázu celou zmrzlinou." :-)

Čtvrtek 24.9.2020

Přijetí u pana rektora.

Olympijský běh Kadaň 2020

Středa 16.9.2020

Původně jsem byla přihlášená na deset kilometrů, ale s ohledem na aktuální stav a termínovku mi k uctění olympijské myšlenky stačí poloviční vzdálenost.

Ať je červen nebo září, na Nábřeží Maxipsa Fíka sluníčko pokaždé praží. Chytáme tady tak jeden z posledních letošních bronzů.

"Klárko." Neříkejte mi, že mám za sebou Mirvaldovou. Vždyť jsem jí tu přece nikde neviděla. Nebo to bylo: "Marku?" Nejspíš jo. "Máro" zní podobně jako "Kláro".

Dala bych si něco vychlazeného, perlivého, sladkého. Stává se ze mě běžkyně pro žízeň :-).

Marek je v cíli o kousíček dřív. Já teď dávám těsným soubojům přes zimu vale. 

Neběhá se dobře jenom týden po maratonu, ale i čtyři dny po něm ;-). 


Na pátý pokus se mi v olympijském běhu podařilo získat zlatou medaili.

neděle 20. září 2020

Kladenský maratón 2020

Sobota 12.9.2020

Po letech čekání, kdy mi vyjde termínově Kladno, jsem se nyní dočkala. Zdejší trať sice od mojí poslední účasti v roce 2012 získala jinou podobu, osm okruhů však zůstalo zachováno. Moje momentální maratonské nenaladění se mění při rozklusání. Najednou se těším, jak si to tady dnes užiji :-).


Lenka Koubková na startu povídá cosi o nějakém limitu. Tak limity mě teď opravdu nezajímají. Stejně žádné neexistují ;-). Úvodní kilometr absolvuji na atletické dráze zavěšená právě za ní. Naměřili nám ho za čtyři dvacet, nebo pět dvacet? Přeslechla jsem to začínající číslo. No, spíš ale to první :-D. Zpomaluji si. Cíl mám jediný: uběhnout celou vzdálenost v kuse. Trápení, jako v červnu v Kolíně, nechci znovu opakovat.


Šotolinový povrch v Lapáku se mi nelíbí. Nejde mi to :-(. Bohužel běžím sama. Raději bych se zavěsila za někoho s příjemným konstantním tempem a zcela vypnula. Asi jsem unavená, chce se mi spát.

"Super! To jsou úsměvy :-)." Aby ne, když nás takhle skvěle povzbuzujete, paní fotografko ;-).


Ivo Zejda z Brna! "Vlkodlak" :-). Od mého prvního maratonu uplynulo dvanáct roků. Pevné vytrvalecké jádro však zůstává stále stejné. Jsou to borci 👍.

Po pětadvaceti kilometrech mi ten písek s kamínky snad nějak přestal vadit :-). Daří se mi předbíhat běžce za běžcem. V zatáčce vytrvale fandí cyklista. Můj syn na stadionu za pomoci píšťalky vytváří atmosféru podobnou té na akcích Runczech.


"Pojď, to už vydržíš, makej, jdeš hezky!" Ten pán ví naprosto přesně, jak v tuhle chvíli podpořit. Děkuji!


Točená malinovka, výborná rýže s kuřecím masem a omáčkou, moje oblíbené sušenky. Fajn lidi. Pěkný den :-) ❤️


A také nečekaně krásné ceny. Padnou na nové běžecké boty a děti, víte co, my tu dovolenou nakonec přece jenom dáme. Myslím, že si jí zasloužíme ;-).  

Neděle 13.9.2020

Za odměnu ;-).


Středa 7.10.2020 - Pátek 9.10.2020