Vyrážíme do jižních Čech na naše první prázdniny ve třech :-) ❤️ .
Postarší paní spolucestující obdivuje nás moderní matky, jak všechno skvěle zvládáme. Posteskne si však zároveň nad tím, že dnešní děti nechodí spát v sedm. Nechodí, no. Je jiná doba ;-). Pracovat se přece začíná také v devět a ne v šest.
Sobota 25.7.2020
Nenapadlo by mě, že budu někdy projíždět Hošticemi z mojí oblíbené trilogie, kde vlak kvůli zpoždění nezastavuje. Nám by to nyní ovšem stejně nevadilo, protože míříme do Českých Budějovic, kde cestou z nádraží na náměstí Přemysla Otakara II. obdivujeme skvostná neotřelá umělecká díla.
Liluška poznává Rákosníčka. Ne, hned si s ním neplácá. Zatím si ho jen nedůvěřivě prohlíží. To Gustík už dobře ví, že se jedná o lidi převlečené v masce: "Mami, podívej, koukají mu z toho normální nohy." Běží výborně. Pět set metrů zvládá ve svém novém osobním maximu hluboko pod tři minuty 👍. Úplně sám bez doprovodu.
Poprvé po koronavirové odmlce na mě zase dýchá ta úžasná atmosféra běžeckých závodů. Naskakuje mi husí kůže, cítím radost a těším se :-). Nabuzuje mě dokonce natolik, že se při své lenosti pouštím i do rovinek. Po startovním výstřelu mám nicméně tuhé nohy a sucho v krku :-(. Na levé noze již nebolí nárt, nýbrž vnitřní část chodidla. Konkurence se zde sešla solidní. Holky stále vidím nadohled, chybí mi ale jejich rychlost. Vybojovávám mezi nimi šestou příčku.
Z cíle se mířím rovnou postavit do fronty na domácí citrónovou limonádu. Za tu to stálo! :-)
Po převléknutí obědváme na schodišti v podloubí rizoto a sledujeme přitom desítkáře. Následuje zmrzlina a než zítra dorazíme domů, absolvujeme ještě jedno přenocování ve stanu. Inu, takové jsme my, moderní maminky. Poradíme si se vším, včetně záludných otázek typu kudy se jde k Matce přírodě ;-). Kéž by existovali také moderní tatínci. Takoví, co vědí, že když nejde o život, jde o...
