Úhošťanská desítka 2020

Neděle 21.6.2020

Týden po maratonu se prý běhá rychlá desítka. Speciálně po tom, který stál za houby ;-). Dopřávám si tedy nejdelší pré za posledních devět měsíců a zatímco děti jdou makat k babičce na zahrádku, já si vyrážím relaxovat směr Krásný Dvoreček, kde se po panelové cestě dvakrát absolvuje trasa do Úhošťan.

Při rozcvičování na zemi nacházím kovový čtyřlístek     . Ukládám si ho do zadní kapsičky sportovních elasťáků. Třeba mi přinese štěstí. Nemuselo by být ani běžecké... Kéž by se mi vyplnil ten hezký sen z noci na dnešek :-).

Nohy jalový, v jedenáct hodin se startuje.

Nejrychlejším nestačím, ale jde to. Po obrátce na pěti kilometrech tuhnou stehna. To nebude minulý týden, nýbrž čtvrteční extenze kvadricepsů :-D. Vítr fičí.

"Simčo, co se stalo?" táže se Zdeněk ze závodu odstoupivší Nekolky. Kdyby s takovouhle péčí jedinkrát projevil zájem o naší dceru... Utopie.

V obci se zase rozbíhám. Vysvitlo sluníčko, běží se mi parádně. Baví mě to a cítím se dobře :-) ❤️.

Finanční odměny sice o příčku unikly, ale doma mě čeká jahodový koláč od syna. A ten je k nezaplacení ;-) ❤️.

 

MFB MarathOn LABE 2020

Sobota 13.6.2020

Narozeniny bez maratonu? To snad ani nejde :-). Po tom, co to našinci s ohledem na aktuální nejistou situaci pro letošek odpískali, nezbývá než vzít za vděk odvážné historické premiéře mezi dvěma královskými městy Kolínem a Poděbrady. 

"Když nebudem nikam spěchat, kolem čtvrtý ještě ten deštíček stihnem," líčí s úsměvem ve tváři jeden z účastníků předstartu.

Vzhledem k podmáčenému terénu se doporučuje vzít si boty se vzorečkem. Já obouvám ty s dírama :-D.

Čtyřicet sekund před startem si uvědomuji, že jsem se vlastně zapomněla zeptat, jestli se zpátky běží stejnou cestou. A sakra. Úvodní tempo se mi zdá nějaké pomalé, a tak se dokonce chvilku pohybuji na celkovém třetím místě.

Po necelých šesti kilometrech překvapeně spatřuji první občerstvovací stanici. Pocitově bych to totiž tipla na tři, navíc do kopce. Sluníčko pálí.

V luzích je příjemně, avšak blátivo. Sundávám si brýle. Z upoceného nosu kloužou a pod stromy nejsou třeba.

"Jsi tečka v kalendáři, co nadosmrti září." Tuhle písničku vůbec neznám, nejspíš ovšem musela hrát ráno v autě, protože si jí momentálně zpívám pořád dokola. 

Raději běhám v blátě než po trávě. 

Pán na cyklostezce trhá bez. Asi si z něj udělá džem nebo palačinky (do obyčejného palačinkového těsta natrhat hodně bílých květů bezu bez zelených stopek, zamíchat a společně na oleji usmažit - nejlepší jsou teplé ;-)).

Zjevení poděbradského zámku v dálce mi činí radost. Za obrátkou zjišťuji, že mám v patách Martinu Hampejsovou s Ivou Kroužilovou.

Trať je perfektně značená až na jednu výjimku. K podběhu dálnice odbočujeme se dvěma běžci o něco dřív. Dopr**** :-(. Můj náskok je rázem pryč. Fyzické síly dochází. Postupně podléhám oběma domácím závodnicím. Za rok a půl, kdy jsem běžela maraton naposledy se těch dvaačtyřicet kilometrů vůbec nezkrátilo :-).

Mám obrovskou žízeň. "...napravo bude jídlo a pití." "Kde?!" hlesám zoufale. "Vodu!"

Jsme už tady pěkný lazaret... Zbývajících dvanáct kilometrů bojuji s myšlenkou zastavit a přejít do chůze. Úspěšně. Jsem na sebe pyšná :-).
 
Při posledních desítkách metrů mě doprovází Gustík. V cíli mi chce pořád něco říkat, ale já se sotva držím na nohách. Takhle dezorientovanou a zničenou svojí maminku asi ještě neviděl.

Na dovču to děti není, ale topinku dáme ;-). A Lilušce sandálky.

Ústecký VitaSport půlmaraton 2020

Sobota 6.6.2020

Ve svádovské fotbalové šatně bych si nejraději lehla na lavičku a vyspala se. Mně by snad ani nevadilo si ten dnešní půlmaraton nechat ujít.

Prší, je však příjemně. Panující lehké dusno s počasím nesouvisí.

"Zpátky to bude horší," tvrdí před obrátkou Klára Mirvaldová a vytahuje si svačinu. Nebude, protože už se běží rovnou do cíle :-), nikoliv do druhého kola jako při zdejším podzimním maratonu. Dvanáct kilometrů si děláme společnost. Běžely jsme spolu již před čtyřmi lety Hanácký půlmaraton ("růžovka"), kde byla při tom, když jsem poprvé pokořila hranici jedné hodiny a čtyřiceti minut. Teď stojím pro změnu já u její premiéry "sub 90".

Děkuji za úžasné povzbuzování běžců z protisměru ❤️.

Na patnáctém kilometru postrádám nadnášející atmosféru olomouckých Smetanových sadů. Selhávám v poslední třetině závodu. Natrénováno máme všichni hodně, ale vítězí ten, kdo v rozhodující okamžik dokáže nejvíc překonat sám sebe. Snažím se alespoň, aby mě ve zbývající části zezadu nikdo nepředběhl, což se mi daří. Naopak beru ještě dva muže. 1:31:32 hod.

Po nečekaných čtyřech závodech VitaSport ligy v řadě nastává čas na změnu. Potkáme se tedy u Kolína ;-).