Noční běh pro Světlušku Olomouc 2018

Čtvrtek 22.3.2018

Olomouc, APA, Světluška, běhání. Tady není co řešit. Beru si v práci dva dny dovolené a pojedeme ;-).

Čtvrtek 26.4.2018 

Termínově nám to vyšlo hezky souběžně akorát s jarní etapou Flory, proto ještě před sportováním míříme v chladném slunečním podvečeru do Smetanových sadů na kytičky :-).

Stejně jako v prosinci jsem nyní opět nemocná :-(, což je škoda, protože jinak bych si to tady všechno užila mnohem víc.

Následuje přesun na atletický stadion, kde se již za hudebního doprovodu kapely Michala Vičara bez Michala Vičara :-D, prokládaného zajímavými rozhovory, postupně schází účastníci dnešní dobročinné akce. "Běh je katalyzátorem vztahů. Lepidlem, které spojuje dohromady lidi různého vyznání, kultur, barvy pleti, hendikepované s těmi bez postižení, ..."

Chystám se běžet s kočárkem. Všichni si ke mně do něj chtějí vlézt. Jenom Gustík ne... "Šama taky ťapitat!" dožaduje se marně svého. "Ale příští rok už si to tu už spolu Gustí možná dáme... ;-)"

Úvodních šest set metrů absolvujeme na zdejším ovále. Pohled na náš světluščí rej je naprosto úchvatný, nádherný, dechberoucí :-). Jedná se o jedinečný okamžik, úžasný zážitek. Probíháme Bezručovými sady, v nichž jeden chlapec předvádí ohnivé vystoupení. Poté nás trasa zavádí do Rozária, v němž to po kamenito-písčitém povrchu nejede úplně dobře, ale to nevadí :-). Trošku škoda, že obě volitelné trasy měří výrazně méně než bylo avizováno. Ovšem i tak to bylo super :-).

"... za oknem míhá se život jak leporelo,
dokud se běhá, ještě se neumřelo... "  

Pátek 27.4.2018

Již v sedm hodin potkáváme na Hejčínských stezkách hodně běžců. #OLhalf ❤️ se kvapem blíží ;-). Olomouc je běžecká mekka a usměvavých lidí ráj :-). Božské ráno... :-) Ať každý den stojí za to! ❤️

Pardubický vinařský půlmaraton 2018

Sobota 14.4.2018

Pět dní, během nichž jsem střídala klusy se spinningem, se ukázaly jako příliš krátká doba na regeneraci po předchozím úspěšném "double PB :-)" víkendu.

Obě dolní končetiny mám zcela tuhé. V přední části levého a v zadní pravého stehna pociťuji bolest vystřelující směrem dolů pod koleno :-(. Sluníčko praží. Opálíme se :-). Nejde o žádný čas, ovšem v cíli chci být co nejdříve :-). Žízeň s hladem se postupně mění v nevolnost. Snažím se běžet v pro mě aktuálně nejvyšším možném tempu. S mistrovským číslem bojuji :-).
 
Na posledních kilometrech lze číst z výrazů i těch nejrychlejších závodníků značné vyčerpání. Na druhou stranu jsou tu i tací, kteří si přepisují svá dosavadní maxima. Velká gratulace patří Ivče Kroužilové ke krásnému osobnímu rekordu :-). Nechytala jsem se jí... Jen tak čistě ze zvědavosti by mne zajímalo, kolik procent účastníků z dnešního startovního pole absolvovalo před týdnem také pražský půlmaraton.
 
1:36:01 hod. V cíli se opírám o hrazení u předzahrádky a přitom na sebe liji proudy vody. Následuje dlouhé hledání Gustíka, pojídání tvrdých noků (kvalitní gastronomický servis :-)) a nucený výklus na vlak, protože jinak by nám nejspíš ujel... :-D
 
Vyjma jednoho nešťastného škraloupu se jednalo o hezký výlet :-)
 
Neděle 15.4.2018
 
Ráno se z webu Českého atletického svazu dozvídám informaci, že došlo k mému vyřazení z výsledkové listiny domácího šampionátu, protože jsem neběžela v oddílovém dresu. Rebelka. S Pavlištou, Heczkem, Křečkem a Kroužilovou... :-D O této nezbytnosti jsem nevěděla. Žádný takový obleček nevlastním, a protože se tady tímto loni nikdo nezabýval, nenapadlo mě tomu přikládat větší důležitost. Po upozornění v rámci prezentace pak již nebylo možné si na místě takhle narychlo nějaký zajistit... Nicméně neznalost mě neomlouvá. To v žádném případě. Chybami se člověk učí :-).

"Splnění nadějí vždy bývá nečekaným zázrakem. I když na druhou stranu platí, že zázrak se může stát vždycky."

 

- Franz Kafka -

Nezbývá tedy než nepřestávat věřit ;-).

Patnáctka v Bezručáku 2018

Patnáctka v Bezručáku sice původně nebyla z důvodu konání hned následující den po pražském půlmaratonu vůbec v plánu, ale copak bych se já vydržela jenom dívat na to, jak ostatní běží... :-D
 
Neděle 8.4.2018

Moje první slova po probuzení zní jednoznačně: " Jedna třicet čtyřicet jedna" :-D. S tím se vstává skutečně hezky :-).

V klání nejmenší dětské kategorie elévů dosahuje Augustýnek na svojí první bednu v životě :-).
 

 

 
Noha po včerejším výkonu bolí intenzivněji, a tak mám obavu, zda se mi podaří ji vůbec rozhýbat... :-(
 

 
Po startu vyrážím svižně kupředu. Skupinka, v níž by se pěkně běželo, se mi již po úvodním kilometru začíná postupně vzdalovat. Chybí síly... Z předchozího dne ve mně příliš mnoho energie nezbylo.
 
Na pátém kilometru dostávám od na kole jedoucího Krakonoše k občerstvení ionťák, který pil Jarda Kulhavý na olympiádě v Riu. Chvilku si s ním i povídám, což bych při závodě sice úplně neměla, ale když mě tak ten dnešní výklus víc utíká :-).
 
K obrátce dobíhám s naprosto tuhýma nohama. Ještěže se zpátky běží dolů.
 
Opět se rozjíždím :-). Povzbuzujeme se navzájem s běžci v protisměru. Skrze mračna se prodírají zářivé sluneční paprsky. Cítím radost. Ze života, z pohybu, z vůně jara, ze svého včerejšího sebepřekonání. Užívám si krásy okamžiku a letííím :-).

Jarda v tom Riu bral tenkrát stříbro, ne? ;-)

 

Pominuli svůj včerejší mezičas 1:03:59 hod. z Prahy, jedná se o můj nový osobní rekord na patnáctikilometrové distanci. Ale já ho nepomíjím :-).
 

Šampion & šampionka  ❤️. Skoro jako po příjezdu z mistrovství světa... ;-)

 Krásný den ve společnosti úžasných lidí. Díky za ty chvíle :-).

Škoda pouze zbytečného nesouladu mezi pořadateli závodů mládeže a hlavního běhu, chybějícího guláše, úbytku sponzorů a uvažované záměny za trail... Silničních patnáctek se koná přece jen poskrovnu.

1/2Maraton Praha 2018

Letos mám výročí deseti let od mého prvního půlmaratonu (i maratonu), tak jsem trošku zavzpomínala na ty časy, když mi bylo devatenáct... :-)
 
Čtvrtek 5.4.2018
 
Po práci a po školce si s Gustíčkem děláme hezký výlet do pražských Holešovic, kde si v Průmyslovém paláci vyzvedávám svůj startovní balíček. Running Expo opět nezklamalo a znovu potvrdilo, že je super místem pro dětské dovádění :-).
 

 

 
Sobota 6.4.2018
 
Bolest v zadní části pravé nohy stále přetrvává :-(. Dva dny před závodem nebylo mnoho prostoru na pořádný spánek. A ani v noci na dnešek se mi při ranním budíčku v pět hodin příliš nepodařilo nabraný deficit dohnat. Ale těším se ;-). Moc.
 
Do Prahy přijíždím dvě hodiny před startem. Půlhodinku věnuji tradiční procházce podél nábřeží. Sluníčko, voňavý, chladný, čerstvý vzduch, historické panorama, labutě ve Vltavě i v tramvajovém kolejišti... Takhle vypadá "beautiful day" :-) ❤️. Nasávám tu úžasnou atmosféru.
  

 

Dvě minuty a osmnáct vteřin před desátou hodinou ukrývám vlhnoucí oči pod tmavá skla brýlí. Právě se začínají rodit další jedinečné zážitky :-). V tuhle chvíli patří Praha jenom nám - běžcům ;-).
 
K svátku mi všichni přáli hodně štěstí. A štěstí přeje odvážným. Tedy těm, co se nebojí. Vybíhám s vodiči na hodinu a třicet minut. Po dvou kilometrech jdu dokonce před ně (velká odvaha...). Jen ať mám více prostoru. Výtoňské uličky ukazují, že i běhání může být kontaktním sportem. Stejně musím jet po celou dobu naplno.
 
Chvilku se zkouším držet Katky Caltové, ovšem již na Smíchově přestávám jejím dlouhým nohám stačit. Chytám se pro změnu povědomého růžovo-modrého dresu Elevenu. Jedná se o Adélu Stráskou, jenž mě v březnu předběhla v závěru Pečecké desítky. Pomalu se jí vzdaluji. Úspěšná odveta :-).
 
Běžím, co můžu. Vodiče pořád cítím v patách. Dvacet metrů před sebou vidím běžkyni s číslem F20... :-o
 
Dříve jsem zdolávala Mánesův most v okamžiku, kdy se v opačném směru běžící nejrychlejší muži právě řítili do cíle. Po porodu jsem je potkávala na nábřeží Edvarda Beneše. Nyní vidím akorát v dálce nahoře vrtulník...
 

  
Jarem nabitá letím :-). Joyciline Jepkosgei si zde loni vylepšila celkem čtyři své osobní rekordy. To představuje ohromnou motivaci! Běžím celým svým srdcem ;-).

Zdenda se mě předevčírem po příjezdu z Expa ptal na moje běžecké cíle. Tak jsem mu to na rovinu řekla... Odvětil cosi o jejich nereálnosti. Ale já věřím. Ve vše dobré. Možné i nemožné. V sebe samu. V nás.

Na patnáctém kilometru kolem mě prosviští Hanka Randáková. Teď je to opravdu ona. O kilometr později podléhám náporu vlaječek "sub 90". I přesto, takhle daleko jsem při půlmaratonu doposud ještě nikdy nebyla! V posledních pěti kilometrech mi chybí více sil. Já vím, chce to zase zařadit rovinky na závěry dlouhých běhů (s kočárkem a do kopce ;-)). Jenže za poslední měsíc jsem stejně kvůli noze bohužel žádné svižnější tempo absolvovat nemohla :-(.

Na sedmnáctém kilometru postrádám fandící Slováky. Nejspíš jsou už přestěhovaní... Jestli tohle čtete, stavte se u nás, až Vám to někdy vyjde ;-).

Kilometr a půl před koncem chci přidat, ale nejde to :-(. Pohlížím na dav proudící po druhé straně břehu Vltavy. Vždycky jsem touto dobou bývala také teprve tam... :´)

1:30:41 hod. Osobní rekord. O téměř tři minuty. A to jsem jenom chtěla pokořit čas asistenta mého trenéra z minulého týdne z Ústí... Neponechala jsem nic náhodě a vlétla na to raději i s rezervou. Mám u něj za to jednu velikou pusu ;-).

V Praze se mi nikdy neběželo úplně dobře, vyjma mého průlomového závodu před dvěma lety. A ani dnešní den nebyl výjimkou, ale nějak to (vy)šlo :-). Svůj zdejší traťový rekord z loňského roku se mi podařilo překonat o rovných deset minut!

Jasně jsem ukázala, jak moc stojím o pozici finišmanky naší červnové štafety. Ne proto, že jsem v ní jedinou ženou, ale protože jsem z vás chlapci prostě nejrychlejší :-).

"Začínám tím,

že si představuji nemožné,

a končím tím,

že nemožného dosahuji."

 

- Sri Chinmoy -