sobota 29. prosince 2018
Vánoční maraton okolo Boleváku 2018
Neděle 23.12.2018
Cukroví upéct sice nestíhám, ale střihnout si ještě před Štědrým dnem maraton, to jo ;-). Peče přece paní Elšíková z Vizovic.
Po příjezdu do Plzně se mi tady hned vše vybavuje. Běžela jsem zde totiž už v roce 2014 a od té doby se trať vedoucí okolo Velkého Boleveckého rybníku vůbec nezměnila. Čeká nás stále stejných 205 m + 13 x 3 230 m.
Závod pojímám čistě tréninkově. Vždyť kdy jindy se přestat honit než o Vánocích :-). Cítím se nevyspale, unaveně, rozlámaně.
"V čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou víííc."
Minule jsem si trasu rozdělila na pět, tři a pět okruhů, takže nyní vlastně postupně absolvuji jen Ústeckou VitaSport patnáctku, Pečeckou desítku a Patnáctku v Bezručáku ;-).
"Všechno svítí a já Tě mám rád, sníh nepadá jako už tolikrát, přesto cítím ducha Vánoc a moc, v čase Vánoc já nechci utéct jinam na noc."
Silnější vrstva oblečení, kterou si v úvodu docela vyčítám, nakonec vzhledem k deštivému počasí, příliš nevadí.
"Sněhem vedou stopy sání, jedna vedle druhý bez reptání, rovnoběžkou zas buď mojí ano."
Když se mi podaří předběhnout Jirku Holečka, mám radost, která však bohužel netrvá dlouho, neboť se dozvídám, že se v polovině rozhodl vzdát kvůli bolestem v kyčli :-(.
"Vánoční loučení je stejně zlý jak nejkratší den, vzájemný loučení odlož prosím kotě aspoň zatím na leden."
Ve svých myšlenkách se již ocitám na zítřejší ranní lekci H.E.A.T.u. Těším se na ní. To už mi bude hezky :-).
"Na hlavě asi másla dost mám, ale zas je dobrý nejsem v tom sám, zapomenem, to Tě prosím a moc v čase Vánoc já nechci utéct jinam na noc."
Každý maraton je nesmírně náročný a všichni, kdo jej úspěšně zdolají, zaslouží neskonalý obdiv.
"Dýmku míru do ruky Tvý dám a duch Vánoc jí zapálí sám, ze všech dárků chci jen tohle a moc."
S desátým kolem to přichází: mám žízeň, hlad, všechno mě bolí, ale nemůžu zastavit. Musím vydržet dál běžet.
"Vánoční loučení je stejně zlý jak nejkratší den, vzájemný loučení odlož prosím kotě aspoň zatím na leden."
Sob, s nímž jsme se chvílemi popotahovali, se mi po občerstvení pivem začíná vzdalovat. Chci vidět, co bude následovat po té zelené a smažáku v dalších kolech... :-D
"V čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou víííc."
3:38:43 hod. Jako trénink dobrý. Bohužel až v cíli zjišťuji, že jsem obsadila čtvrté místo. Měla jsem za to, že se přede mnou pohybují pouze dvě běžkyně. Na třetí mi chybělo pouhých šestašedesát vteřin. To vědět dřív, pokusila bych se ještě více zabojovat... Moje dnešní bramborová pozice tak ukončuje nádhernou sérii třinácti umístění na stupních vítězů v řadě. Už skoro ani nevím, jaké to je, nečekat na vyhlášení. No, má to i výhodu, jakože budu dřív doma ;-).
Po cestě se mi ale dělá hodně zle :-(. A tak místo pochutnávání si na čaji s cukrovím, ležím zachumlaná v dece na gauči s mísou u hlavy, kdyby náhodou... Nevolnost naštěstí netrvá dlouho a brzy se může jít na něj ;-).
Cukroví upéct sice nestíhám, ale střihnout si ještě před Štědrým dnem maraton, to jo ;-). Peče přece paní Elšíková z Vizovic.
Po příjezdu do Plzně se mi tady hned vše vybavuje. Běžela jsem zde totiž už v roce 2014 a od té doby se trať vedoucí okolo Velkého Boleveckého rybníku vůbec nezměnila. Čeká nás stále stejných 205 m + 13 x 3 230 m.
Závod pojímám čistě tréninkově. Vždyť kdy jindy se přestat honit než o Vánocích :-). Cítím se nevyspale, unaveně, rozlámaně.
"V čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou víííc."
Minule jsem si trasu rozdělila na pět, tři a pět okruhů, takže nyní vlastně postupně absolvuji jen Ústeckou VitaSport patnáctku, Pečeckou desítku a Patnáctku v Bezručáku ;-).
"Všechno svítí a já Tě mám rád, sníh nepadá jako už tolikrát, přesto cítím ducha Vánoc a moc, v čase Vánoc já nechci utéct jinam na noc."
Silnější vrstva oblečení, kterou si v úvodu docela vyčítám, nakonec vzhledem k deštivému počasí, příliš nevadí.
"Sněhem vedou stopy sání, jedna vedle druhý bez reptání, rovnoběžkou zas buď mojí ano."
Když se mi podaří předběhnout Jirku Holečka, mám radost, která však bohužel netrvá dlouho, neboť se dozvídám, že se v polovině rozhodl vzdát kvůli bolestem v kyčli :-(.
"Vánoční loučení je stejně zlý jak nejkratší den, vzájemný loučení odlož prosím kotě aspoň zatím na leden."
Ve svých myšlenkách se již ocitám na zítřejší ranní lekci H.E.A.T.u. Těším se na ní. To už mi bude hezky :-).
"Na hlavě asi másla dost mám, ale zas je dobrý nejsem v tom sám, zapomenem, to Tě prosím a moc v čase Vánoc já nechci utéct jinam na noc."
Každý maraton je nesmírně náročný a všichni, kdo jej úspěšně zdolají, zaslouží neskonalý obdiv.
"Dýmku míru do ruky Tvý dám a duch Vánoc jí zapálí sám, ze všech dárků chci jen tohle a moc."
S desátým kolem to přichází: mám žízeň, hlad, všechno mě bolí, ale nemůžu zastavit. Musím vydržet dál běžet.
"Vánoční loučení je stejně zlý jak nejkratší den, vzájemný loučení odlož prosím kotě aspoň zatím na leden."
Sob, s nímž jsme se chvílemi popotahovali, se mi po občerstvení pivem začíná vzdalovat. Chci vidět, co bude následovat po té zelené a smažáku v dalších kolech... :-D
"V čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou, v čase Vánoc já nechci se prát s Tebou víííc."
3:38:43 hod. Jako trénink dobrý. Bohužel až v cíli zjišťuji, že jsem obsadila čtvrté místo. Měla jsem za to, že se přede mnou pohybují pouze dvě běžkyně. Na třetí mi chybělo pouhých šestašedesát vteřin. To vědět dřív, pokusila bych se ještě více zabojovat... Moje dnešní bramborová pozice tak ukončuje nádhernou sérii třinácti umístění na stupních vítězů v řadě. Už skoro ani nevím, jaké to je, nečekat na vyhlášení. No, má to i výhodu, jakože budu dřív doma ;-).
Po cestě se mi ale dělá hodně zle :-(. A tak místo pochutnávání si na čaji s cukrovím, ležím zachumlaná v dece na gauči s mísou u hlavy, kdyby náhodou... Nevolnost naštěstí netrvá dlouho a brzy se může jít na něj ;-).
Medaili jsem doposud na vánočním stromečku neměla :-).
úterý 18. prosince 2018
Christmas Night Run Praha 2018
Sobota 15.12.2018
Pálení v ucpaném nose, pčíkání, hyperaktivní dítě s boulí mezi očima, rozlitá/rozbitá sklenička, pozvracený kabát, boty, kočárek, … Někdy bývám opravdu hotová :-D.
Paní na hlídání naštěstí doráží, a tak se po dětském nesoutěžním běhu, v němž Gustík předvádí své nezpochybnitelné sprinterské kvality, vydávám vychutnat si chvilku proběhnutí noční Prahou plnou světýlek :-). Zimní atmosféru dokresluje lehké poletování sněhových vloček.
Na startu poznávám milou, usměvavou Němku Ulrike. Máme u nás hold plno pěkných závodů ;-). Sešla se zde velmi slušná konkurence :-).
Příliš se však neohlížím a v rychlém tempu se vydávám na trať. Bedlivě se přitom koukám pod nohy, protože vlhký povrch místy klouže. Zdárně absolvuji oba výběhy schodišť. Beru je po dvou ;-).
Cestou zpět si už jen užívám ten jedinečný okamžik s dominantou osvětleného Pražského hradu před námi. Nádhera! ❤️
Úsek po náplavce se mi sice trošku vleče, nicméně do cíle není daleko. O obrubníku vím, takže si na něj dávám pozor.
Pálení v ucpaném nose, pčíkání, hyperaktivní dítě s boulí mezi očima, rozlitá/rozbitá sklenička, pozvracený kabát, boty, kočárek, … Někdy bývám opravdu hotová :-D.
Paní na hlídání naštěstí doráží, a tak se po dětském nesoutěžním běhu, v němž Gustík předvádí své nezpochybnitelné sprinterské kvality, vydávám vychutnat si chvilku proběhnutí noční Prahou plnou světýlek :-). Zimní atmosféru dokresluje lehké poletování sněhových vloček.
Na startu poznávám milou, usměvavou Němku Ulrike. Máme u nás hold plno pěkných závodů ;-). Sešla se zde velmi slušná konkurence :-).
Příliš se však neohlížím a v rychlém tempu se vydávám na trať. Bedlivě se přitom koukám pod nohy, protože vlhký povrch místy klouže. Zdárně absolvuji oba výběhy schodišť. Beru je po dvou ;-).
Cestou zpět si už jen užívám ten jedinečný okamžik s dominantou osvětleného Pražského hradu před námi. Nádhera! ❤️
Úsek po náplavce se mi sice trošku vleče, nicméně do cíle není daleko. O obrubníku vím, takže si na něj dávám pozor.
Bezmála pětikilometrový závod následně dokončuji jako celkově druhá žena (za fantastickou Ulrike), první v kategorii :-).
Vypadá to, že se letos ani nebudeme muset nechat postít. Vždyť já ho vidím už teď! A dokonce třikrát :-D.
Těším se domů do postele. Do voňavých červenobílých peřin s jeleny. Moc :-).
pátek 7. prosince 2018
Adventní běh Žatcem 2018
Sobota 1.12.2018
Poprvé s sebou do Žatce beru Gustíka. Účastní se nesoutěžního běhu pro nejmladší děti do deseti let ;-).
Předzávodní čas mi vyplňují starosti ohledně jeho pohlídání, a tak mi již bohužel nezbývá žádný prostor na rozcvičení :-(. Jen tak tak stíhám svůj samotný start.
Letošní ročník stěžují náročnější klimatické podmínky. Pohyb po zledovatělém, břečkovitém sněhu není příliš příjemný, natož bezpečný. Ale co, je to pro všechny stejné a mají tady krásně. Hlavní ambicí zůstává dokončit závod ve zdraví.
Hned v úvodu jdou přede mě holky, jenž normálně porážím. Zuzka Vítková, Kačka Molnárová, nějaká běžkyně, kterou vůbec neznám. V mých nohách je jasně vidět větší síla než v jejich, ale přesto se mi vzdalují. Šlapu na místě :-(. Jak ráda bych se pořádně opřela do rychlého tempa... Cítím bezmoc. Při seběhu dbám velké opatrnosti. Na namrzlých dlažebních kostkách to totiž šíleně klouže. Uáá! V zatáčce na úpatí kopce objímám stožár pouliční lampy, načež se vzápětí ocitám na zemi. Né, takhle je přece nikdy nedoženu... Ale doženu. Doháním a jednu po druhé ve stoupání předháním ;-).
Škoda jen, že Gábi Korbašová je už dost daleko na to, abych se jí stihla více přiblížit. Trať je velmi krátká. Sotva se začínám rozjíždět, přichází cíl.
Celý okruh si přidávám ještě jednou alespoň v rámci vyklusání. Je úžasný, běhavý, záživný :-). Líbí se mi.
Výborné koláče, polévka, vánočně vyzdobené náměstí Svobody, ve tmě zářící světýlka, koledy, ... Advent budiž zahájen :-) ❤️.
Poprvé s sebou do Žatce beru Gustíka. Účastní se nesoutěžního běhu pro nejmladší děti do deseti let ;-).
Předzávodní čas mi vyplňují starosti ohledně jeho pohlídání, a tak mi již bohužel nezbývá žádný prostor na rozcvičení :-(. Jen tak tak stíhám svůj samotný start.
Letošní ročník stěžují náročnější klimatické podmínky. Pohyb po zledovatělém, břečkovitém sněhu není příliš příjemný, natož bezpečný. Ale co, je to pro všechny stejné a mají tady krásně. Hlavní ambicí zůstává dokončit závod ve zdraví.
Hned v úvodu jdou přede mě holky, jenž normálně porážím. Zuzka Vítková, Kačka Molnárová, nějaká běžkyně, kterou vůbec neznám. V mých nohách je jasně vidět větší síla než v jejich, ale přesto se mi vzdalují. Šlapu na místě :-(. Jak ráda bych se pořádně opřela do rychlého tempa... Cítím bezmoc. Při seběhu dbám velké opatrnosti. Na namrzlých dlažebních kostkách to totiž šíleně klouže. Uáá! V zatáčce na úpatí kopce objímám stožár pouliční lampy, načež se vzápětí ocitám na zemi. Né, takhle je přece nikdy nedoženu... Ale doženu. Doháním a jednu po druhé ve stoupání předháním ;-).
Škoda jen, že Gábi Korbašová je už dost daleko na to, abych se jí stihla více přiblížit. Trať je velmi krátká. Sotva se začínám rozjíždět, přichází cíl.
Celý okruh si přidávám ještě jednou alespoň v rámci vyklusání. Je úžasný, běhavý, záživný :-). Líbí se mi.
Výborné koláče, polévka, vánočně vyzdobené náměstí Svobody, ve tmě zářící světýlka, koledy, ... Advent budiž zahájen :-) ❤️.
středa 21. listopadu 2018
Běh 17. listopadu Kadaň 2018
Sobota 17.11.2018
Bolí mě zadek, záda, mám znavené nohy, chce se mi spát... Počasí nicméně o sváteční sobotě panuje v Kadani opět příjemně slunečné a já se těším :-).
V silně nabité konkurenci ženského startovního pole se pohybuji na průběžné celkově páté příčce. Rychlejší čtveřici běžkyň mám stále na dohled. Dělí nás víceméně konstantní rozestupy. Chybí mi ale větší drajv v soubojích s nimi. Chuť se rvát.
Krásná trať. Neběží se mi špatně, ale moc rychle mi to nejde. Znavený pohybový aparát hlásí dost. Trošku mě pobolívá břicho.
Zhruba kilometr před koncem se v seběhu dostávám před Lucku Pasevovou. Nemá to však dlouhého trvání. Záhy se jí totiž daří ztracenou čtvrtou pozici získat zpět. Ba co víc, vyhecuje se ještě k posunu na třetí! Já v závěru již další síly nenacházím.
Než se stihnu vyklusat, jsou už všichni cíli. Po závodě ani památky.
Bylo/je tu hezky ;-).
Bolí mě zadek, záda, mám znavené nohy, chce se mi spát... Počasí nicméně o sváteční sobotě panuje v Kadani opět příjemně slunečné a já se těším :-).
V silně nabité konkurenci ženského startovního pole se pohybuji na průběžné celkově páté příčce. Rychlejší čtveřici běžkyň mám stále na dohled. Dělí nás víceméně konstantní rozestupy. Chybí mi ale větší drajv v soubojích s nimi. Chuť se rvát.
Krásná trať. Neběží se mi špatně, ale moc rychle mi to nejde. Znavený pohybový aparát hlásí dost. Trošku mě pobolívá břicho.
Zhruba kilometr před koncem se v seběhu dostávám před Lucku Pasevovou. Nemá to však dlouhého trvání. Záhy se jí totiž daří ztracenou čtvrtou pozici získat zpět. Ba co víc, vyhecuje se ještě k posunu na třetí! Já v závěru již další síly nenacházím.
Než se stihnu vyklusat, jsou už všichni cíli. Po závodě ani památky.
Bylo/je tu hezky ;-).
středa 14. listopadu 2018
Ústecký VitaSport maraton 2018
Propuštění z práce, rozchod, ... když se nedaří, tak se prostě nedaří :-(. Navíc po celý týden bojuji s nachlazením. Každý konec však ale zároveň značí i začátek něčeho nového ;-).
Sobota 10.11.2018
Tentokrát na startu maratonu ve Svádově stojíme pouze čtyři ženy. Samé úžasné borkyně... a já.
Vybíhám po boku jistého "šneka v běhu" (přeřadila bych ho ale někam jinam, protože šneci vypadají rozhodně jinak ;-)). Věřím jeho tempu.
Oči pálí, chce se mi spát. Ve chvíli, kdy mě přepadají pochybnosti, jak tohle dneska dám, si okamžitě vybavuji nezdolnou Hanku Breburdovou a skutečnost, že se tu nyní jedná o její letošní jedenadvacátý maraton... 👍
Běžím ve skupince společně s muži. Jsem úplně vypnutá. Najednou uvnitř sebe pociťuji takový příjemný klid. Je mi hezky :-). S přibývajícími kilometry mám v hlavě čím dál tím méně myšlenek. Jen si užívám té radosti z pohybu :-) ❤️.
Čtrnáct kilometrů před cílem se naše skupina za občerstvovací stanicí trhá. Říkala jsem si, že s nimi snad nevydržím ani do obrátky v první čtvrtině... a nakonec jim všem utíkám!
3:30:28 hod. Mám maraton maratónů ;-). A radost k tomu :-). "Verčiny závody", které se mi původně dřív jevili jako nějaké obyč, jsou vlastně hodně neobyč ;-). Perfektní organizace, při níž si i pořadatelka stíhá sama zazávodit, je opravdu na vysoké úrovni. Ráda se sem vracím.
Sobota 10.11.2018
Tentokrát na startu maratonu ve Svádově stojíme pouze čtyři ženy. Samé úžasné borkyně... a já.
Vybíhám po boku jistého "šneka v běhu" (přeřadila bych ho ale někam jinam, protože šneci vypadají rozhodně jinak ;-)). Věřím jeho tempu.
Oči pálí, chce se mi spát. Ve chvíli, kdy mě přepadají pochybnosti, jak tohle dneska dám, si okamžitě vybavuji nezdolnou Hanku Breburdovou a skutečnost, že se tu nyní jedná o její letošní jedenadvacátý maraton... 👍
Běžím ve skupince společně s muži. Jsem úplně vypnutá. Najednou uvnitř sebe pociťuji takový příjemný klid. Je mi hezky :-). S přibývajícími kilometry mám v hlavě čím dál tím méně myšlenek. Jen si užívám té radosti z pohybu :-) ❤️.
Čtrnáct kilometrů před cílem se naše skupina za občerstvovací stanicí trhá. Říkala jsem si, že s nimi snad nevydržím ani do obrátky v první čtvrtině... a nakonec jim všem utíkám!
3:30:28 hod. Mám maraton maratónů ;-). A radost k tomu :-). "Verčiny závody", které se mi původně dřív jevili jako nějaké obyč, jsou vlastně hodně neobyč ;-). Perfektní organizace, při níž si i pořadatelka stíhá sama zazávodit, je opravdu na vysoké úrovni. Ráda se sem vracím.
Po vyhlášení následuje cukrárna a fajn cesta domů ;-).
Těším se. Na vánoční Bolevák, na Ježíška, na nové zítřky :-).
neděle 11. listopadu 2018
The Most HALFMARATHON #2 2018
Sobota 3.11.2018
Po roce se opět ocitám na mosteckém autodromu. Tentokrát panuje podstatně teplejší počasí než při loňské premiéře tohoto závodu. Zpoza mraků na nás dokonce občas vykoukne i sluníčko :-).
Trošku jsem to přehnala s dnešní snídaní, proto pořád cítím chuť arašídů :-(.
Bohužel tu nyní chybí vodič na jednu hodinu a třicet minut, a tak tedy běžím po celou dobu sama, řízena jen vlastním pocitem. Nevím, zda je za těchto okolností úplně dobrý nápad hlásit mi mezičas na prvním kilometru... Někdy je totiž možná lepší raději nevědět :-D.
Trať je hezká, rychlá, letos i přesně změřená ;-). Nechybí ani perfektní značení jednotlivých kilometrovníků. Člověku se příliš často nenaskytne příležitost prolétnout se tam, kde se běžně prohání pouze auta. Hupy vyhazují pěkně nahoru. Nelíbí se mi akorát poslední kopcovitá zatáčka směřující do téměř nekonečné, závěrečné rovinky každého ze tří okruhů.
Tím úvodním probíhám ještě jako vedoucí žena. O dva kilometry později ale již neodolávám nástupu Jarmily Sobecké, co se přijela zúčastnit navzdory manželově zákazu i s bolavým kolenem.
Snažím se o uvolnění předstartovního mentálního rozhození, jenž mi na pár chvil vehnalo slzy do očí. Začínám se na ostatní smát :-). Běží se mi dobře. Neustále mám ovšem v patách Danu Jiřičnou. V hlavě mi tak naskakují myšlenky na fyzikální zákony. Za jak dlouho bude přepálené těleso předstihnuté tím, které si vhodněji rozvrhlo síly? :-D Třeba i nikdy ;-).
Na posledních kilometrech předbíhám o kolo oplácanější běžkyni ❤️. Vždyť ona to tady klidně může za deset let vyhrát! Já jsem toho přece jasným důkazem :-).
Při náběhu do cíle poněkud zaraženě sleduji, jak mi pořadatelé chystají vítěznou pásku. Copak tu Jarmilku přede mnou nikdo neviděl? :-(
Na to, jak fajn se mi běželo, bych si tipla čas o nějaké čtyři minuty nižší než jaký ukazuje časomíra. Naprosto vyrovnaná druhá a třetí čtvrtina závodu ukazují, že se o přílišné přepálení nejednalo. Jenom ten začátek byl svižnější, ale já se ničeho nebála, věřila si, prostě to zkusila... a byl to krásný zážitek :-).
Večer pak spolu s Gustíčkem vyrážíme do parku plného strašidel. Ta spousta ve tmě zářících světýlek nemá chybu ❤️.
Po roce se opět ocitám na mosteckém autodromu. Tentokrát panuje podstatně teplejší počasí než při loňské premiéře tohoto závodu. Zpoza mraků na nás dokonce občas vykoukne i sluníčko :-).
Trošku jsem to přehnala s dnešní snídaní, proto pořád cítím chuť arašídů :-(.
Bohužel tu nyní chybí vodič na jednu hodinu a třicet minut, a tak tedy běžím po celou dobu sama, řízena jen vlastním pocitem. Nevím, zda je za těchto okolností úplně dobrý nápad hlásit mi mezičas na prvním kilometru... Někdy je totiž možná lepší raději nevědět :-D.
Trať je hezká, rychlá, letos i přesně změřená ;-). Nechybí ani perfektní značení jednotlivých kilometrovníků. Člověku se příliš často nenaskytne příležitost prolétnout se tam, kde se běžně prohání pouze auta. Hupy vyhazují pěkně nahoru. Nelíbí se mi akorát poslední kopcovitá zatáčka směřující do téměř nekonečné, závěrečné rovinky každého ze tří okruhů.
Tím úvodním probíhám ještě jako vedoucí žena. O dva kilometry později ale již neodolávám nástupu Jarmily Sobecké, co se přijela zúčastnit navzdory manželově zákazu i s bolavým kolenem.
Snažím se o uvolnění předstartovního mentálního rozhození, jenž mi na pár chvil vehnalo slzy do očí. Začínám se na ostatní smát :-). Běží se mi dobře. Neustále mám ovšem v patách Danu Jiřičnou. V hlavě mi tak naskakují myšlenky na fyzikální zákony. Za jak dlouho bude přepálené těleso předstihnuté tím, které si vhodněji rozvrhlo síly? :-D Třeba i nikdy ;-).
Na posledních kilometrech předbíhám o kolo oplácanější běžkyni ❤️. Vždyť ona to tady klidně může za deset let vyhrát! Já jsem toho přece jasným důkazem :-).
Při náběhu do cíle poněkud zaraženě sleduji, jak mi pořadatelé chystají vítěznou pásku. Copak tu Jarmilku přede mnou nikdo neviděl? :-(
Na to, jak fajn se mi běželo, bych si tipla čas o nějaké čtyři minuty nižší než jaký ukazuje časomíra. Naprosto vyrovnaná druhá a třetí čtvrtina závodu ukazují, že se o přílišné přepálení nejednalo. Jenom ten začátek byl svižnější, ale já se ničeho nebála, věřila si, prostě to zkusila... a byl to krásný zážitek :-).
Dromíkovi už není smutno, protože ve dvou se to lépe táhne ;-).
Večer pak spolu s Gustíčkem vyrážíme do parku plného strašidel. Ta spousta ve tmě zářících světýlek nemá chybu ❤️.
sobota 3. listopadu 2018
Běh kolem jezera Most 2018
Neděle 28.10.2018
Nebýt Michala Luxy, vyběhnu na trať s cizím startovním číslem! Při jeho vyzvedávání jsem si totiž vůbec nevšimla skutečnosti, že si beru jiné :-o.
Po zaznění startovního výstřelu jsem celá nějak zaseklá :-(. Neběží se mi ani zdaleka tak dobře jako včera večer v Praze.
V posledních třech letech, kdy se tohoto mosteckého závodu účastním, měla trasa pokaždé jinou podobu. Letošní varianta mi připadá nejdelší a nejlehčí. K mému překvapení však, v porovnání s předchozími roky, vede z drtivé většiny po asfaltu. Kolem jezera vznikla perfektní cyklostezka a já si na to přitom u Verči zapůjčila krosové Salmingy…
Na trase čekají celkem tři stoupání. Zhruba v polovině první zahřívací, krátce na to druhé trošku brutální a v závěru třetí travnaté. Jinak se jedná o romantickou rovinku okolo jezera. Nad našimi hlavami se za doprovodu větru a jemného poprchávání černají zatažená mračna. Nádhera :-).
V poslední čtvrtině mi běh znepříjemňují těžké nánosy bláta přilepené k botám a na noze se uvolňující čip.
Cílový doběh trojice nejrychlejších žen z kategorie do třiceti devíti let pak naprosto totožně kopíruje loňské pořadí. To se nezměnilo ;-).
Nebýt Michala Luxy, vyběhnu na trať s cizím startovním číslem! Při jeho vyzvedávání jsem si totiž vůbec nevšimla skutečnosti, že si beru jiné :-o.
Po zaznění startovního výstřelu jsem celá nějak zaseklá :-(. Neběží se mi ani zdaleka tak dobře jako včera večer v Praze.
V posledních třech letech, kdy se tohoto mosteckého závodu účastním, měla trasa pokaždé jinou podobu. Letošní varianta mi připadá nejdelší a nejlehčí. K mému překvapení však, v porovnání s předchozími roky, vede z drtivé většiny po asfaltu. Kolem jezera vznikla perfektní cyklostezka a já si na to přitom u Verči zapůjčila krosové Salmingy…
Na trase čekají celkem tři stoupání. Zhruba v polovině první zahřívací, krátce na to druhé trošku brutální a v závěru třetí travnaté. Jinak se jedná o romantickou rovinku okolo jezera. Nad našimi hlavami se za doprovodu větru a jemného poprchávání černají zatažená mračna. Nádhera :-).
V poslední čtvrtině mi běh znepříjemňují těžké nánosy bláta přilepené k botám a na noze se uvolňující čip.
Cílový doběh trojice nejrychlejších žen z kategorie do třiceti devíti let pak naprosto totožně kopíruje loňské pořadí. To se nezměnilo ;-).
pondělí 29. října 2018
Zombie Night Run 2018
Sobota 27.10.2018
Na Vítkově s nepotěšením zjišťuji, že jsem si doma zapomněla čelovku :-(. Budu to tedy muset zvládnout i bez ní.
Ve startovním koridoru se spolu baví dvě ženy: "Jseš rychlej, nebo normální zombík?" "Akorát. Jak kdy..." :-D
Celou pětikilometrovou trať si užívám. Pořádná prověrka přichází na krvavém schodišti následovaném prudkým stoupáním k ZOMBIE hradu.
Do cíle dobíhám na celkově čtvrtém(!) místě. Jenom tři muži se stihli s nástrahami strašidelného okruhu vypořádat dříve než já. Bylo to super :-).
S cenou v podobě kebule plné lízátek od hlavního partnera závodu je Gustík nadmíru spokojený. Jo, občas to maminčino ťapitání není úplně k zahození ;-).
Na Vítkově s nepotěšením zjišťuji, že jsem si doma zapomněla čelovku :-(. Budu to tedy muset zvládnout i bez ní.
Z dívek, co mají dýkou probodnuté hlavy, nemám příjemné pocity.
Ve startovním koridoru se spolu baví dvě ženy: "Jseš rychlej, nebo normální zombík?" "Akorát. Jak kdy..." :-D
Světly ozářenou večerní Prahu odtud máme jako na dlani ❤️.
Celou pětikilometrovou trať si užívám. Pořádná prověrka přichází na krvavém schodišti následovaném prudkým stoupáním k ZOMBIE hradu.
Do cíle dobíhám na celkově čtvrtém(!) místě. Jenom tři muži se stihli s nástrahami strašidelného okruhu vypořádat dříve než já. Bylo to super :-).
S cenou v podobě kebule plné lízátek od hlavního partnera závodu je Gustík nadmíru spokojený. Jo, občas to maminčino ťapitání není úplně k zahození ;-).
sobota 27. října 2018
Klánovický 1/Maraton 2018
Neděle 21.10.2018
V současné době už nějak není potřeba si s sebou na závody vozit vlastní boty. Opět totiž využívám možnosti si je na místě zapůjčit. Salming nebo Salomon, na tom nesejde. Obojí přece začíná od "S" ;-). "Co to bude?" "Na rychlé nohy rychlé boty ;-)." Dostávám tedy ten nejlehčí model z těch, co tu nabízejí. Poprvé v životě tak mám na nohách krosovou obuv :-)! Počáteční skepsi z absence tkaniček střídá záhy nadšení. Alespoň se mi nerozvážou ;-).
Minutu před startem zní z reproduktorů na připomínku a oslavu blížícího se stoletého výročí vzniku Československa státní hymna :-).
"Jdeš celý půlmaraton?" Né asi. "Já to nepůlím. Ani se nedělím ;-)." "Jakým tempem běžíš?" Opravdu netuším... "Na radost :-D." Jednoduše si to užívám :-). Stejně si ale myslím, že mi ten chlapec příliš nerozumí.
Z loňského "Kalužnického půlblátotlonu" se pro letošek stal "Prachotlon". Mám ho plné oči. A když chvilku zrovna ne, vlétne mi do toho levého pro změnu hmyz. Nepříjemné :-(.
V lese je nádherně ❤️. Dívám se pod nohy a snažím se jet, co můžu. Poslední kilometry mi však dávají pořádně zabrat. Nepolevuji ovšem a ba naopak v závěru ještě předbíhám jednu ženu. Cílová rovinka je hodně táhlá.
Výsledným časem 1:32:45 hod. jsem zde opět dokázala překonat sama sebe :-). Stačil na celkově desáté místo mezi ženami a zároveň třetí v kategorii! Do očí se mi najednou začínají hrnout slzy radosti :´). Tohle bylo vybojovaný.
Bedna se nikdy neomrzí. A už vůbec ne ta s Vítkem Pavlištou ;-). Miluji slunečnice, vůni dřeva i tvarohovo-borůvkový koláč. Tentokrát se tady sešla skutečně kvalitní konkurence. Člověk by řekl, že některé zláká Třeboň a ono ne. Proč také, když Klánovice prostě nemají chybu. Teda jedna v podobě ledových sprch by se tam našla. Pokud však byla záměrem okamžitá regenerace, jednalo se vlastně o benefit ;-). Perfektní organizace, servis, zázemí, jídlo. Příště zase ;-). A možná si to rozpůlím, nebo se s někým podělím... Anebo se pokusím zachovat tradici svého každoročního dvou a půl minutového zlepšování :-D.
Pondělí 22.10.2018
Říkali na snídani ;-).
V současné době už nějak není potřeba si s sebou na závody vozit vlastní boty. Opět totiž využívám možnosti si je na místě zapůjčit. Salming nebo Salomon, na tom nesejde. Obojí přece začíná od "S" ;-). "Co to bude?" "Na rychlé nohy rychlé boty ;-)." Dostávám tedy ten nejlehčí model z těch, co tu nabízejí. Poprvé v životě tak mám na nohách krosovou obuv :-)! Počáteční skepsi z absence tkaniček střídá záhy nadšení. Alespoň se mi nerozvážou ;-).
Minutu před startem zní z reproduktorů na připomínku a oslavu blížícího se stoletého výročí vzniku Československa státní hymna :-).
Slunce svítí, počasí vyšlo krásně :-). Dělám, co mě baví :-).
"Jdeš celý půlmaraton?" Né asi. "Já to nepůlím. Ani se nedělím ;-)." "Jakým tempem běžíš?" Opravdu netuším... "Na radost :-D." Jednoduše si to užívám :-). Stejně si ale myslím, že mi ten chlapec příliš nerozumí.
Z loňského "Kalužnického půlblátotlonu" se pro letošek stal "Prachotlon". Mám ho plné oči. A když chvilku zrovna ne, vlétne mi do toho levého pro změnu hmyz. Nepříjemné :-(.
V lese je nádherně ❤️. Dívám se pod nohy a snažím se jet, co můžu. Poslední kilometry mi však dávají pořádně zabrat. Nepolevuji ovšem a ba naopak v závěru ještě předbíhám jednu ženu. Cílová rovinka je hodně táhlá.
Výsledným časem 1:32:45 hod. jsem zde opět dokázala překonat sama sebe :-). Stačil na celkově desáté místo mezi ženami a zároveň třetí v kategorii! Do očí se mi najednou začínají hrnout slzy radosti :´). Tohle bylo vybojovaný.
Bedna se nikdy neomrzí. A už vůbec ne ta s Vítkem Pavlištou ;-). Miluji slunečnice, vůni dřeva i tvarohovo-borůvkový koláč. Tentokrát se tady sešla skutečně kvalitní konkurence. Člověk by řekl, že některé zláká Třeboň a ono ne. Proč také, když Klánovice prostě nemají chybu. Teda jedna v podobě ledových sprch by se tam našla. Pokud však byla záměrem okamžitá regenerace, jednalo se vlastně o benefit ;-). Perfektní organizace, servis, zázemí, jídlo. Příště zase ;-). A možná si to rozpůlím, nebo se s někým podělím... Anebo se pokusím zachovat tradici svého každoročního dvou a půl minutového zlepšování :-D.
Pondělí 22.10.2018
Říkali na snídani ;-).
pondělí 22. října 2018
Běh zámeckým parkem, Klášterec nad Ohří 2018
Neděle 14.10.2018
V závodě chlapců na sto metrů Augustýnek ještě v polovině trati vede. Vzápětí ho však bohužel sráží k zemi vedle něj běžící a svojí dcerku vehementně podporující maminka... :-( Než se stačí zvednout, přežene se kolem něj velká část startovního pole :-(. Nakonec je z toho druhé místo.
Oproti mým předchozím kláštereckým účastím se tentokrát rozhoduji běžet pouze delší trasu měřící sedm tisíc šest set padesát metrů.
Nemůžu vůbec rozhýbat nohy :-(. Spala bych. Já se po startu snad nerozběhnu... To zase bude.
Ale jo, nevím sice jak, ale běžím. Po pár stech metrech se dostávám před doposud vedoucí Petru Kadeřábkovou. Sešlo se nás tady docela hodně z těch, co včera štafetili na Kamenčáku :-).
Tři okruhy, v každém tři stoupání. Dolů protáhnout krok, nahoru ho naopak zkrátit, zvýšit frekvenci, zintenzivnit práci paží.
"Do toho! Do toho!" úžasné povzbuzování od Gustíka s Majdalenkou narušuje mojí koncentraci před dalším zdoláním zámeckých schodů. Usmívám se ❤️. Připadají mi nějak snadné. A když se mi náhodou některé pasáže jeví těžké, řeknu si, že to přece není Liberec ;-).
Podařilo se mi setřást dva muže, s nimiž jsem se chvilku přetahovala. Zároveň navyšuji svůj náskok na Gabi Korbášovou, průběžně druhou v pořadí žen vytrvalkyň. Jak jsem si předtím nedovedla představit závodění, tak se jím teď hezky bavím :-).
Včera jsem absolvovala perfektní trénink intervalů, dnes kopců. Večer pak přichází na řadu regenerační výklus v nádherně barevném podzimu ❤️. Uvolnění nohou, odpočinek, načerpání nové energie :-).
V závodě chlapců na sto metrů Augustýnek ještě v polovině trati vede. Vzápětí ho však bohužel sráží k zemi vedle něj běžící a svojí dcerku vehementně podporující maminka... :-( Než se stačí zvednout, přežene se kolem něj velká část startovního pole :-(. Nakonec je z toho druhé místo.
Oproti mým předchozím kláštereckým účastím se tentokrát rozhoduji běžet pouze delší trasu měřící sedm tisíc šest set padesát metrů.
Nemůžu vůbec rozhýbat nohy :-(. Spala bych. Já se po startu snad nerozběhnu... To zase bude.
Ale jo, nevím sice jak, ale běžím. Po pár stech metrech se dostávám před doposud vedoucí Petru Kadeřábkovou. Sešlo se nás tady docela hodně z těch, co včera štafetili na Kamenčáku :-).
Tři okruhy, v každém tři stoupání. Dolů protáhnout krok, nahoru ho naopak zkrátit, zvýšit frekvenci, zintenzivnit práci paží.
"Do toho! Do toho!" úžasné povzbuzování od Gustíka s Majdalenkou narušuje mojí koncentraci před dalším zdoláním zámeckých schodů. Usmívám se ❤️. Připadají mi nějak snadné. A když se mi náhodou některé pasáže jeví těžké, řeknu si, že to přece není Liberec ;-).
Podařilo se mi setřást dva muže, s nimiž jsem se chvilku přetahovala. Zároveň navyšuji svůj náskok na Gabi Korbášovou, průběžně druhou v pořadí žen vytrvalkyň. Jak jsem si předtím nedovedla představit závodění, tak se jím teď hezky bavím :-).
Včera jsem absolvovala perfektní trénink intervalů, dnes kopců. Večer pak přichází na řadu regenerační výklus v nádherně barevném podzimu ❤️. Uvolnění nohou, odpočinek, načerpání nové energie :-).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)