RunTour Ústí nad Labem 2024

Čtvrtek 23.5.2024

Maminka Lilianky spolužačky ze školky nechápe, jak můžu vedle čtyř dětí zvládat ještě péči o domácnost. Co domácnost, já musím taky pracovat a hlavně za týden státnicuji! :-D

Sobota 25.5.2024

(Předem nastudované) parkování... :-D

Jsou tady samí cizí lidé, žádní známí běžci.

Honza pochybuje o své formě. "Co když mě předběhne táta holek?" ptá se. Že nedostane večeři, mu odpovídat nebudu. To by ho nezaskočilo.

"První závodník přiběhne do cíle za šestnáct minut," hlásí po startu pětkařů moderátor. "Náš tatínek tady bude za sedmnáct, viď Stelinko." :-) 🙈 Paní vedle nás má dokonce půl hodiny času. Vydáváme se ho podpořit na trať. Tudy už se neběhá, aha. A sakra :-D. Stíháme ho před náběhem na most, ale je to fofr. Převléknout se, nakojit, odstříkat mléko. Místo rozklusání stíhám tak akorát rozchození.

V koridoru stojím v blízkosti olympioniček. Eva již nemá ty boty se špičkou vzadu jako před dvěma lety. Rychlé nohy jí ovšem zůstaly. "Neboj, neuteču ti," slibuje těsně před výstřelem průvodce nevidomému.

Je polojasno. Když slunce zrovna nezakrývají oblaka, praží o sto šest 🌞. Snažím se, ale neběží mi to. Jsem těžká :-(. Honza nefandí, kouká se Stelinkou na hokej. 

Spalující žár udolává i favoritky, k nimž se nenápadně přibližuje běžkyně, co mi tu při předloňském ročníku "vyfoukla" bednu. Držím jí palce.

Marně vyhlížím čtvrtý, respektive devátý kilometr. Snad si je místní obyvatelé neodnesli domů.

Výsledek totožný s mezičasem při půlmaratonu před týdnem představuje zklamání. Obsazuji sedmé místo mezi ženami, stejně jako dopoledne Lilianka, aspirující na překonání Augustýnkovy šesté příčky z Českých Budějovic před třemi lety. Podmaní si celý příští ročník ;-) 🍀. 

"Pět dva," hlásí fanoušek stojící na začátku cílové rovinky. "Můžeš v klidu doběhnout," dodává směrem k závodníkovi. "Voni tady běhaj!" "Sem ti řikala, že je ten maraton." Odložená láhev s vodou mi během vyklusání nezmizela, vida.

Šest tři, hloučky postupně jásají. Nedali jsme s Honzou duet pod hodinu, máme co zlepšovat 🏃‍♂️ 🏃‍♀️ ❤️. 

Vyhráli jsme sedm tři a zítra nás na domácím šampionátu čeká souboj o zlato. "Naše země, naše hrdost, naše finále." 🏒

Hezké to bylo ❤️. A teď zpátky k učení ;-).

Neděle 27.5.2024

Máme zlato 🥇.

1/2Maraton Karlovy Vary 2024

Sobota 18.5.2024

Honza mě s dětmi nemůže vysadit u Thermalu, abych si mohla v klidu vyzvednout číslo, a tak poslouchám jak je protivný, protože nemá kde zaparkovat a odváží nás kdovíkam. 

Po týdenním nachlazení ještě nejsem úplně fit a pořád kašlu.

"Ná, dej si to na sebe a budeš vypadat jako sportovnice," vnucuje mi Lilianka nálepku Triatletu. 

Máme krásné počasí a dobrovolníci nám nalijí džusy, tvrdí moderátor v technickém zázemí.

Mezi elitními atlety jsou představováni největší favorité: "Lilia Fisikovici!" Běžkyně, po níž jsem pojmenovala svojí dceru. Se mi líbili ty kytky na břiše 🌷. Těší mě, že s ní opět stojím na startu.

Zvykla jsem si na novou trasu, oblíbila si jí a oni jí letos zase vrátili zpátky na tu původní.

Před startem nečekaně vylézá sluníčko, tak měl ten moderátor přece jen nakonec pravdu. Lituji, že jsem si nevzala sluneční brýle a tílko. Je teplo.

Úvod trávím ve společnosti šedých praporků. Kluci jsou samá legrace, pořád něco povídají. Tempo s nimi neudržím, po třech kilometrech si z balíku vystupuji. 

Pepa Karhan si před náběhem do tunelu u Thermalu plácá s rodinou, já opodál na osmém kilometru ne. Lilianka cestou k trati zakopává a padá na zem :-(.

Staronová pasáž vedoucí kolem golfového hřiště a dostihového závodiště nás po táhlých silnicích zavádí na okraj města. Začínají se ozývat střevní potíže. Po ionťáku už raději nesahám. Zrovna jsem včera v noci ladila prezentaci k obhajobě bakalářské práce a studovala si je :-).

Fanoušci náramně fandí a povzbuzují ❤️.

Moje myšlenky se čím dál tím víc zužují na jediné: kdy se budu moct vyprázdnit. Posledních šest kilometrů už to jenom držím. Zvažuji, zda si odskočit. Limituje mě to, ale zastavení by asi představovalo větší ztrátu. 

Škoda, že hodina pětatřicet o kousek nepadla. 

Z cíle okamžitě upaluji do toiky.  Konečně je dobře. Štěstí, že jsem takový urgent neměla před dvěma lety, kdy si mě tady vyhlížel ten chlapec 🙈 ❤️.

Ve sprše někdo blinkal. Né. Honem se přesouvám do vedlejší. Voda ledárna, když teda teče. Po deseti minutách mě už čekání na zázrak v podobě teplé vody nebaví, tak se pouze oplachuji. Rychle obléknout a znovu do toiky. Tam jsem v bezpečí :-D. Prostě vždycky Vary...

Prague International Marathon 2024

Pondělí 8.4.2024

Vši a hnidy. Bych nikdy nevěřila, že to budeme mít. 

"Mami, ty seš ošklivá. Nelíbíš se mi." "Mami, já cítím, že se mi tam teď něco vylíhlo." "Mně ještě dva žijou."

Čtvrtek 11.4.2024

Sotva jsme se odvšivili, zvracíme. 

Pátek 12.4.2024

Nejedu do Českých Budějovic :-(.

Sobota 20.4.2024

"Ať chodíš ráda do školky a nejsi nemocná." :-) ❤️ 🌷

Neděle 28.4.2024

Augustýnek vyráží do školy v přírodě. "Samé úsměvy," konstatuje po odjezdu autobusů jeden z tatínků. Ačkoliv na tenhle okamžik nesmírně dlouho čekám, stejně se mi po něm hned stýská. 

Holky jsou pryč, takže se Stelí také mizíme :-) ❤️🌲.

Pondělí 29.4.2024

Čtvrtek 2.5.2024

V Marathon Expu si vyzvedávám startovní číslo na neděli. Přijeli jsme pro boty, ale odjíždíme bez nich :-(.

Pátek 3.5.2024

Synův návrat ze školy v přírodě. I když měl s sebou o jedny trenýrky méně, přivezl troje čisté. "Mně stačily na celou přírodu dvoje," vysvětluje. Celkově na mě docela myslel, abych nemusela moc prát :-). "Mami, a proč život není fér?" Je po relaxu :-).

Neděle 5.5.2024

Necelé dvě minuty před startem jsem ještě v toice. Honem se někudy dostávám do startovního koridoru.

Zkusila bych se chytit nějakého vodiče, žádného však nevidím, tak je to na mně.

"Držte tempo!" povzbuzuje paní.

Je příjemně. Oblačno, pofukuje. 

Po pěti kilometrech začínám mít hlad. Měla jsem si dát tu tyčinku. A sakra.

"Zdravím Chomutov," slyším za sebou známý hlas. Veronika. Dáváme se spolu do řeči a deset kilometrů uteče jako nic. Měla bych si něco přát, třeba se mi to zase splní.

Honzovo modré tričko vidím dřív zelený kočárek. Plácám si s Liliankou.

Na sedmnáctém kilometru přichází v Nuslích krize. Můj pohled spočívá na elektrokoloběžkách zaparkovaných u trasy. Veronika se mi vzdálila. 

O pět kilometrů dál jí ovšem dobíhám a jdu před ní. Pádím vpřed. Motivuje mě skutečnost, že bych popáté v životě mohla zaběhnout maraton pod tři a půl hodiny. Krize je zažehnána.

Na Smíchově míjíme v protisměru běžce, kteří jsou o devět kilometrů zpět. Nezávidím jim.

Pravidelně doplňuji tekutiny. Vím jak ;-). Vynechávám pouze jednou, a to když se mi v ruce ocitá prázdný kelímek. Mám takovou žízeň, že mi chutná i grepový ionťák.

Ještě jeden placák s Lili.

Do cíle zbývá osm kilometrů, když se přede mnou zčistajasna najednou vztyčí ona pomyslná maratonská zeď. Musím jí překonat.

Děti na Libeňském mostě neposlouchají maminku. "Jestli budete zlobit, řeknu to tátovi. A i když bude unavenej, zfackuje vás!" hrozí jim.

Nohy se mi pletou, hlava motá. 

Z reproduktoru zní: "Satisfaction." 

Koukám na hodiny na náplavce. Za pět půl. Bude to tip ťop. Nesmím polevit!

Poslední stovky metrů v Pařížské ulici jsou naprostá fantazie. Burácející vřava po obou stranách. Naskakuje mi husí kůže. Zavírám oči, roztáčím nohy a nechávám se tam donést ❤️. 

3:29:15 hod. Aj nahrubo to tam je. Splněný limit na republikový šampionát. Čtyři měsíce po čtvrtém porodu.

Z cíle na Staroměstském náměstí je to do šaten na Můstku pěkná štreka! 

Chci sladkou bublinkovou vodu. Hodně sladké bublinkové vody. Marně hledám stánek Mattoni. Hlavně, že jsem členkou Mattoni Teamu. S Ondrou Fejfarem.

Pakuji z dámských sprch tři muže. Chlapci, holky už taky začaly dobíhat ;-). Dávám si mega horkou sprchu ❤️. Zapařuji celou maringotku.

Brní mi ruka, kručí v břiše.

Po závodě ještě prochodíme kus centra Prahy a Letnou. Dáváme si nejlepší zmrzlinu, na níž je neustále fronta a že je nyní výživné si jí vystát :-D. Honza se sice upejpá, že už dneska jednu měl a taky nanuk, nakonec jí ale stejně neodolá 🍦.