Loni jsem na Klínovec netrefila, letos už jo ;-).
Pátek 22.7.2022
1. etapa - Loučenská
Cestou dolů na start úvodní etapy třídenního vrchařského klání si kladu otázku, proč já vlastně byla dneska dopoledne běhat? :-D Čekají nás tři kiometry do kopce, včetně dlouhého výběhu sjezdovky. Zjištění, jak vypadá trať, mě příliš netěší. Tělo je stále oslabené po střevní viróze, kterou jsem v týdnu prodělala. K tomu mě navíc z každodenního vodění a vyzvedávání dítěte na příměstský tábor v tropickém vedru docela bolí nohy.
Nezbývá tedy než věřit slovům pana pořadatele, že nahoru to jde lépe než dolů ;-).
Jedná se o opravdu hodně hnusné stoupání :-(. Obrovsky při něm funím. Ale do cíle přibíhám na prvním místě mezi ženami! :-) Před Dušanem a s minutovým náskokem na nejbližší pronásledovatelku.
První etapa spokojenost.
Nocujeme přímo na Klínovci ve stanu. Je třeba regenerovat na zítřejší etapu, takže vyčůrat a spát... ;-)
Sobota 23.7.2022
2. etapa - Strážská
Sedím v autobuse, co nás odváží na start druhé, nesmírně náročné čtrnáctikilometrové etapy do Stráže nad Ohří. Do oken praží sluníčko a já bych spala... Navzdory snídani se po příjezdu ozývá hlad. Děvčata hromadně odkládají tílka. Přidávám se k nim.
Stehna tuhá. Hned v úvodu absolvujeme tři kilometry neskutečně krutého stoupání. Upřímně řečeno, vědět dopředu co mě čeká, nelezu sem. Jestli ona ta příčina nižší účasti na letošním druhém ročníku nespočívá náhodou v něčem jiném, než v nepříliš ideálním letním termínu...
Na jeho vrcholu běžci přede mnou přehlédli nevýrazně označenou odbočku vlevo! A já s nimi... :-( Cítím opravdu velké naštvání. Proč tam není na zemi šipka? Vracíme se zpátky, když se před nás mezitím dostávají závodníci, kteří se dosud pohybovali s odstupem za námi. Takže je zase dobíhat a předbíhat...
Dotahuji se na Terezu Svobodovou, jenž se díky našemu bloudění ocitla ve vedení. Jenže to stojí síly. Vyčerpané tělo dostává zabrat. Slunce praží. Všude kolem pole a na dohled jen samá stoupání.
Nějakou dobu s ní ještě bojuji, pak se mi však začíná vzdalovat a já rezignuji :-(. Absolutně.
Nekonečně dlouho vyhlížím devátý kilometr s občerstvovací stanicí, ale pořád nic. Mám obrovskou žízeň! Když se k ní konečně dostávám, zjišťuji, že je na ní k dispozici pouze voda :-(. Nic sladkého! Žádná cola ani obyčejná šťáva za dvacku... V tomhle vedru, na takhle těžké trati... Pořebuji doplnit energii. Cukr! Naštěstí vzápětí spatřuji cyklistický doprovod vedoucí ženy s velkou lahví červeného nápoje. Vrhám se po ní. Jsem zachráněna.
Nohy se mi ve vysoké trávě pletou. Na dohled nikdo přede mnou ani za mnou. Neběžím tak rychle, jak bych mohla a měla... Tady bohužel zbytečně hodně ztrácím :-(.
Závěrečný výšlap prudkou lesní pasáží, proplétání vysokým borůvčím, od praporku k praporku - zde je už značení dobré. Nevím, za co jsem se chtěla ke svým letošním narozeninám ztrestat... Příští rok si nadělím raději nějaký wellness.
Začínám slyšet šrumec vrcholu. Nějak úplně nevěřím tomu, že se zase ocitám zpět nahoře. Za cílem okamžitě padám k zemi. Pít, pít, pít!
Druhá etapa zklamání.
"Aby to bylo skvělé, musí to být někdy i méně skvělé."
Sedám si ke krabici s na kousky pokrájeným melounem, začínám fialovět. Jdu se převléknout. Tentokrát na Klínovci nenocujeme. Místo spacáku mě tak dnes čeká moje postel. Před ní ještě výborná masáž. No a pak již jen vyčůrat, pomodlit a spát ;-).
Neděle 24.7.2022
3. etapa - Jáchymovská
Ve slunečném ránu cítím odhodlání. Nohy prázdné, akorát už ne tolik rozsekané jako včera. Asi si zvykly ;-). Bude z nich třeba ještě něco vydolovat. Dala jsem si větší snídani, abych měla na trati dostatek sil.
Závěrečná etapa startuje z Jáchymova přímo do schodů. Tolik obávaná schodiště protkaná kopcem ovšem nejsou tak hrozná, jak bych očekávala.
Brzy předbíhám Ivana, startujícího dle Gundersenovy metody o minutu a devatenáct vteřin dřív. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. V jednu chvíli mi zatrne, to když delší dobu nevidím další fáborek... Je tu :-). Uf!
V polovině devítikilometrové trasy se opět prudce stoupá. Mně se však dnes běží naprosto fantasticky! :-) Náramně se tím bavím ❤️.
Poznávám Boží vyhlídku připomínající krabičku od sirek, kde jsem byla loni s dětmi. Kam jsem až nahoru na sjezdovku vytlačila sourozenecký kočárek.
Po fáborkách již nekoukám. Tady musím trefit intuitivně. Jedno, kdo mi stojí v cestě. Zda turisté, cyklisté, psi nebo děti. Letííím.
Před koncem zdolávám poslední stoupání. Na závěrečných dvě stě metrů si pak nasazuji sluneční brýle, které jsem měla po celou dobu na hlavě. V terénu totiž opět nebyly potřeba.
Jáchymovská etapa se mi moc líbila. Po včerejším nepodařeném dni jsem ji znovu vyhrála :-). Celkově však kvůli sobotní vysoké ztrátě obsazuji druhou příčku.
Třetí etapa spokojenost. Dala bych i čtvrtou ;-). Až jsem skoro smutná, že to celé končí...
Vyhlášení a příští ročník, že prý už nebude... Ale bude ;-). Ho chci vyhrát, ne :-D.
Byl to krásný víkend ❤️ ❤️ ❤️.
