Neděle 17.11.2019
Poprvé nemám při kadaňském svátečním běžeckém závodě na pět kilometrů v nohách týden starý maraton.
Hrozilo, že se letošní jedenáctý ročník vůbec neuskuteční. Čenda Filingr toto však nedopustil a sám se ujal pořadatelství. Díky mu za to :-).
Tentokrát startujeme odděleně. Nejprve my ženy s dorostenci a juniory, poté zvlášť muži.
V úvodu běžím po boku blondýny s copem. Těším se, jak vylétnu krátké prudké stoupání, které brzy přijde. Místo síly je ale v nohách najednou prázdno. Asi jako když autu náhle zhasne motor. Copatice mi tak během chvilky poodskakuje :-(. Dostihnout ji se mi už nedaří. Naopak si svůj náskok vůči mě pozvolna navyšuje.
20:02 min. Osobní rekord. Škoda těch dvou vteřin. Vědět, že běžím na magické hranici dvaceti minut, určitě bych ještě přidala. Jenže na kdyby se nehraje :-).
Neděle 3.11.2019
Při zcela nečekané železniční výluce představuje výhru už jen včasné stihnutí startu :-).
Trošku škoda, že navzdory použití čipové technologie k měření časů nebyla předem možnost on-line registrace. Zrychlil by se tím výdej čísel u prezentace. Nerozumím také nepovolení běžet desetikilometrovou vzdálenost osmnáctileté slečně s odůvodněním, že ještě nedovršila dvaceti let. Je mi jí líto :-(. Já v jejím věku tady takový zákaz neměla.
Trať pokrývá kluzké bahno s mokrým listím. V sebězích mám jako pozůstatek nedávného těhotenství stále tendenci chránit si rukama břicho. Každý další z celkových čtyř okruhů dává čím dál tím víc zabrat. V posledním z nich již rezignuji na vzájemný souboj s Michalem Zbuzkem a spíše si užívám zbytek trasy.
Na patnáctistovku nezůstávám. Přece jenom si se dvěma malými dětmi nemůžu úplně moc vymýšlet. Ani mi to však tentokrát příliš nevadí. Asi stárnu :-D. Ale někdy si tu obojí zase ráda dám ;-).
