RunTour Liberec 2019

Pátek 12.7.2019

Kvůli zítřejšímu brzkému startu dětského běhu přijíždíme s Gustíkem do Liberce, severočeského magického města pod Ještědem, již o den dříve. Naše první kroky vedou do obchodního centra Fórum, kde uplatňuji poukázku, jednu z cen za splněný sen. Vzhledem k aktuální situaci by se ji sice patřilo použít spíše na nákup jídla, ale většině běžců se nepodaří umístit na bedně Runczechu. A já měla tu čest :´). Hokejistům přece také jako památka za vyhraný Stanley Cup zůstává prsten ;-).

Krátce po našem příchodu do hostelu propuká bouřka s obrovským slejvákem. Stihli jsme to :-). Zkoukneme závěr etapy Tour de France a vyrážíme na podvečerní procházku okolo Harcovské přehrady. Maliny, borůvky, prasátka. Je tady hezky. Skoro jako u nás v Chomutově :-). 

Sobota 13.7.2019

Sobotní den se celý nese ve znamení deště. Klání dětí probíhají ještě za sucha, poté se však dle předpovědi počasí spouští první ze série slejváků.

Před začátkem desítky údajně zaznívá mé jméno společně s Terezou Hrochovou, jakožto největších kandidátek na vítězství. Jedná se o nějaký šotek, protože ani jedna na startu nestojíme. Trávím jí v roli povzbuzovatelky. Navíc favoritka v sedmém měsíci - neblázněte. Legrace by to byla i tak :-D.

Postrádám tady Zuzku Kocumovou. Prý též slavila loňského Silvestra... :-D Leze teď někde po horách 👍.

Při rozklusání docela dost promokám :-(.

Byť na mě trať už nepůsobí tolik náročným dojmem jako dřív, kopce mi dávají trošku zabrat. Nohy v nich tuhnou a slabě pobolívají.

"Já chci tančit zimou i létem,
projít bez starostí celým širým světem."

Pohlížím na prstýnek i na úsek trasy, který mají RunCzech s RunTour společný. Nezdálo se mi to :-).

Terén jsem čekala daleko podmáčenější, ale není to zdaleka tak hrozné. Udržuji si rozestupy, koukám pod nohy, užívám si to :-). Dole to pak s chutí rozjíždím.

Kousek před cílem ztrácím pozici v první dvacítce žen. Momentálně však nenacházím jediný důvod, proč se jakkoliv honit nebo přepínat. Útěchou mi budiž rovné sté místo celkového pořadí. Nechala jsem za sebou šest set sedm lidí.

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Praha 6.7.2019

Sobota 6.7.2019
 
Vstávání v pět hodin ráno bývá trošku brutální, pravda, ovšem překonat ho obvykle stojí za to ;-). V posledních třech letech, vyjma toho loňského, se již tak nějak stalo tradicí zahajovat letní prázdniny o první červencové sobotě výletem do pražské Stromovky. Tentokrát jen zaměňujeme dentální hygienu (nejspíš momentálně nemám nikoho plné zuby :-)) za návštěvu Mořského světa. A také s sebou bereme naší super babičku ❤️.
 
Nad oborou vane příjemně čerstvý ranní vzduch. Sluníčko svítí, zatím však ještě nepálí.

„Co je to výzva,
ne-li opravdový přítel v přestrojení,
který nás posílí?“

- Sri Chinmoy -

 

 

Běží se mi fantasticky :-). Krásné ráno ❤️. Cítím radost.

 

Ve druhém kole předbíhám mladou dívku snědé pleti, která mě zaujala svými drtivými sprinty v rámci svého předstartovního rozcvičení. Příště si je raději nechat do závodu ;-).
 

 

V sedmém měsíci zvládám stále s přehledem tempo hluboko pod pět minut na kilometr. Lážo plážo, na půl plynu. Je mi fajn.

Než stihnu vyklusat je už skoro po tombole. Gustík v ní sice nic nevyhrál, zato si stihl pochutnat hned na třech voňavých lívancích se skořicí :-).



O2 Pražská štafeta 2019

Čtvrtek 27.6.2019

Pan Jahoda si vyměnil svůj úsek. Zřejmě asi nejspíš proto, abychom si mezi sebou náhodou nemuseli předat štafetový kolík. V určitých okamžicích se mi do Prahy nechce vůbec jet :-(. Gustík přijímá informaci, že byly závody z důvodu velkého horka zrušeny s pochopením a těší se do bazénu. Do poslední chvíle váhám. Přece jsem se na ní půl roku těšila. Navíc štafeta čítá celkem čtyři členy. "Gustí, nakonec to zrušení odvolali. Vedro není zas až tak velké. Jedeme?" "Jó!" :-)

Gustík se v kategorii dětí od čtyř do pěti let účastní na stopadesátimetrové trati Bambini Runu, který má téměř profesionální úroveň. "Rodiče pryč!" vyhání nás z koridoru nekompromisně pořadatelé. Malé závodníky nejprve ukrývají do stínu, aby je o chvilku později vyzvali k přesunu na startovní čáru.

Čekáme na ně v cíli, kde dostávají čokoládové medaile, jenž je v panujícím opravdu velmi teplém počasí třeba honem rychle sníst.

Běžíme ve čtveřici společně s manžely Ouzkými. Jako druhá v pořadí přebírám měřící čip od Standy. Na trase se nachází několik osvěžujících sprch. V úvodním kilometru se dostávám před čtyři ženy, pak už mě předbíhají pouze muži.

Sice si připadám děsně pomalá, ale běží se mi dobře :-). Po třech kilometrech na sobě nemám ani skoro žádné kapky potu. Se mnou už to nic nedělá. V okolí Výstaviště fanoušci vytváří skvělou atmosféru.

Předávám Pétě, finišuje následně Zdeněk. Pozice slušná, nicméně zcela nepodstatná. "Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší."

 

Hudba, piknik, děti řádí, … Jedná se o příjemně strávené a fajn odpoledne s večerem, byť s ohledem na okolnosti úplně jiné než loni.