Myšlenky na běhání jsou momentálně asi tím posledním, co v hlavě mám.
Již dva týdny mě trápí kašel s pobolíváním v krku. Snad se nebude opakovat jaro 2017 ;-(. Těžké nohy, otylé tělo, namožená lýtka z běhání s bobama před dvěma dny (moje nová tréninková metoda ;-)).
U závodu konaném "za barákem" hrozí riziko, že čas na rozcvičení promeškám kvůli domácím pracím. Prostě chci mít to prádlo sebrané a uklizené :-).
V jedenáct hodin se na trať vydává dvě stě čtyřicet účastníků, které neodradila ani slabá vrstva měkkého, namrzlého sněhu.
Na druhém kilometru předbíhám Petra Prokeše. No jo, ten to zase napálil a teď začíná ztrácet. K mému překvapení se však za chvilku znovu ocitá přede mnou. Tak ho tedy beru podruhé. Ani nyní ale jeho nástup nemá dlouhého trvání. Nicméně vzápětí mě míjí ještě jednou. To snad ne. V protisměru se již řítí dolů spousta vysokých a rychlých mužů.
Před obrátkou se naposledy ocitám před Petrem Prokešem. Stejně tak ukazuji záda Gábi Korbášové.
Cestou zpět mi jsou oba určitě v patách. Momentálně se toho ve mně příliš nenachází. Dávám to veškeré málo, co mám. "Ivanko! Dobrý :-)."
"Péťo, makej!" Ne, Petr. Nééé… Cíl protínám před ním. Je dobrej 👍.
Celkově třetí žena, druhá v kategorii. Čas mizerný, naštěstí na něm nezáleží. Jde o jiné věci. Dělat to, co nás baví a naplňuje. Netrávit ho tím, co ne. Vzhledem k jakémukoliv neočekávání cítím spokojenost. Bylo to hezký :-).
Děkuji Verče Vágnerové z VitaSportu za opětovné zapůjčení příjemné trailové obuvi od Salmingu ;-).
