sobota 30. prosince 2017

Teplický půlmaraton (20 km) zimní závod 2017

Pátek 29.12.2017

Po dvoufázově pojatých vánočních svátcích se cítím unavená. Do Teplic tak přijíždím s poměrně tuhýma nohama a cílem kvalitně si potrénovat na zdejší pestré jednookruhové trati.


Již v úvodním náročnějším stoupání následujícím krátce po startu je mi jasné, že to dnes nebude žádná pohoda. Před očima mi najednou probleskují všechny ty TRX-ové dřepy posledních dní...


Neběží se mi dobře. Bolí to, nicméně makám a bojuji, co můžu. Stále mám před sebou na dohled první dvě běžkyně pádící strojovým tempem kupředu. Jo, kdybych s sebou netahala ta kila navíc, šlo by to líp :-(.

Počasí vyšlo úplně parádní. Nabízí se proto úžasné výhledy, při nichž se kochám okolní krajinou. Navíc poznávám místa, která tu před rokem zůstala ukryta v husté mlze. Vybavují se mi povědomé pasáže. Pokouším se sjet po zadku prudký blátivý sešup, ale moc se mi to nedaří, takže ho musím seběhnout. Boty v bahnitých pasážích podkluzují. Jako samoživitelka si však krosové boty, co bych obula pouze párkrát do roka, dovolit nemůžu. Když se mi na ně v poli nabalí těžká zemina, rázem to mám i se závažím :-). Po vydrápání do posledního strmého krpálu je to nejhorší za námi. Následující průběh parčíkem kolem jezírka s kačenkami tak představuje odměnu za všechnu tu předcházející dřinu :-).


"Jsi nejlepší." "Nejsem." "Pro mě jsi." :-)

Namísto chodníkové cesty absolvujeme ještě další náročnou terénní vložku. Kluzkou, prudkou, kopcovitou. To tady loni nebylo. "Au!" Bolí to. Opravdu masakr.

Po přejezdu trolejbusu přebíhám rušnou hlavní silnici a vydávám se zdolat závěrečnou část. "Pojď!" Je, to nebylo na mě, ale na toho pejska... :-D

Jsem u hvězdárny. Do cíle mi zbývá už jenom malý kousek. Těším se do něj. :-). Hurá.

Byť se pořád striktně držím fáborků, nějak se mi trasa čím dál tím víc nepozdává. Neblahé tušení mi potvrzuje okamžik, kdy se podruhé ocitám opět na úpatí Doubravky... No jasně, místo odbočky do cíle běžím další kolo! Né :-( :-( :-(. Trať si tímto zblouděním prodlužuji o dobré dva kilometry. Zpět to beru raději na jistotu podél silnice. Do cíle tedy dorážím z jiného směru. Stojí mě to propad o dvě pozice mezi ženami a o osm míst celkového pořadí :-(. Pokud bych ovšem trefila správný směr, jednalo by se o několikaminutové meziroční zlepšení, čehož si cením. Ale co, život přece kolikrát přináší daleko větší výhry než nějaký batoh :-).

 

3 komentáře: