pátek 6. října 2017

Škoda FIT půlmaraton Plzeň 2017

Sobota 30.9.2017

Škoda FIT půlmaraton sice nebyl vůbec v plánu, ale věci se prostě občas dějí jinak než jsme si původně představovali :-). A tak ve slunečném odpoledni posledního zářijového dne přijíždíme s Augustýnkem do Plzně, abychom zde společně strávili pěkný víkend. V Techmania Science Centru si vyzvedáváme startovní čísla.

Neděle 1.10.2017

Obloha se přes noc zatáhla a sem tam z ní i slabě zaprší.

 

Na startu poznávám několik rychlic. Zřejmě se informace ohledně finančních odměn pro první tři závodníky celkového pořadí dostala při druhém ročníku tohoto závodu do širšího běžeckého povědomí :-).

Už po pár kilometrech začínám vyhlížet jednotlivé kilometrovníky. To jsem tedy zvědavá, co budu dělat za týden v Hradci...

Při průběhu podchodem mě překvapuje přítomnost schodů. Děláte si legraci? :-( Nevěděla jsem dopředu co mě čeká. Představovala jsem si rovinku podél řeky, avšak realita vypadá bohužel jinak. Trať nebude příliš rychlá. Obsahuje četné výběhy, dlažební kostky, kamenité cesty a již zmíněné schody. I když - máte-li formu, ani schody vás nezastaví.

Na čtvrtém kilometru mě dobíhá vodič na hodinu třicet. Neříkejte mi, že všechny ty holky přede mnou běží pod tuto hranici. Jsou hodně dobré! Nenapadá mě nic lepšího než si s vodičem a jeho družinou střihnout následující kilometr, v němž zdoláváme dlouhý výběh na most. Za pátým kilometrem je pouštím.


Běžím sama až do jedenáctého kilometru, kdy se chytám menší skupinky s jednou ženou. Mají pěkné tempo. Bohužel ho s nimi zhruba po třech kilometrech v jednom z dalších stoupání neudržím. Cítím se vyčerpaně.

Měl to být revanš za ze zdravotních důvodů odpískaný Ústecký půlmaraton, a přitom je to spíš za ten Teplický :-). Nejvíc mi  to tady ale stejně připomíná Zombíky.

Přeběh lávky a zase nějaký kopec. Dali nám sem snad všechny, co tu mají.

Krizi zažehnávám na patnáctém kilometru. Jednoduše se bavím tím, co mám ráda :-).


Při závěrečném výběhu na náměstí Republiky již finišuji, nicméně ještě na nás čeká tři sta metrů okolo katedrály svatého Bartoloměje. Jak že jsem to tady ráno povzbuzovala Augustýnka při jeho dětském běhu? Už jenom poslední zatáčka a za ní cílová rovinka! Pohled na časomíru :-D. Ani schody mě nezastavily. 

1:33:38 hod. Osobní rekord.



Cestou na nádraží nám za odměnu kupuji arašídové kukuřičné křupky. Ať to můžeme ve vlaku při zpáteční cestě hezky oslavit :-).


Žádné komentáře:

Okomentovat