pátek 30. června 2017

1/2Maraton Olomouc 2017

Sobota 24.6.2017
 
Emoce, emoce, emoce. Olomoucký půlmaraton je nejkrásnějším závodem světa. Nelze ho absolvovat jinak, než že ho celý valíte na plné pecky.
 
 
"Každý běžec je krásný. Nejen tím, jak vypadá, ale především tím, co má uvnitř".
 
Letošní novinkou seriálu Runczech je vodič na hodinu a čtyřicet pět minut. Já bych však potřebovala nějakého na hodinu pětatřicet :-). Budu to tedy muset zvládnout sama. Nemám ani hodinky. Řídím se pouze svými pocity. Chvilkami se sice snažím někoho držet, ale když mi tempo začne připadat pomalé, jdu vpřed.
 
Navzdory meteorologické předpovědi hlásící tropické vedro, panuje příjemně teplé počasí. Před barákem sedí paní s hadicí nataženou ze zahrady, jíž nás kropí. Romantický letní podvečer ❤️.
 
"Train hard, believe in yourself and everything is possible."
 
Postupně utíkám jedné dobře (sportovně) vypadající běžkyni, Aleně Krchákové i Ivaně Martincové. Wow! V případě druhé jmenované skoro nevěřím vlastním očím (nebo možná spíš nohám :-D). Obě patří mezi naše top veteránky.
 
Po celou dobu hodně vzpomínám na loňský ročník s Augustýnkem. I na ten dva roky zpátky, z převážné části taktéž s ním. Hláška "Maminko, pojďte!" se pro mě stala nezapomenutelnou :-D. Vracím se i ke všem těm předchozím ročníkům, kdy jsem půlmaratony běhala někde kolem dvou hodin a bílé balónky na hodinu padesát pro mě byly po dlouhou dobu metou zcela nedostižnou.
 

V nezáživné smyčce na Lazecké ulici mě předbíhá jedna žena s povědomě známým běžeckým stylem a modročernou čelenkou ve vlasech. To je přece Jitka Fojtková! Jé, jak já se jí vždycky marně snažila stíhat. Nejinak je tomu i nyní. Štíhlá postava, na níž není ani gram tuku (zjevně asi nejí tolik sušenek jako já :-D), uhání strojovým tempem. Obdivuji jí, stále je mi inspirací.
 
 
Při půlmaratonu je nejdůležitější dorazit na patnáctý kilometr v co nejčerstvějším stavu. Rozhoduje jeho poslední třetina. A ta je tady v Olomouci naprosto fenomenální. Nejdřív se ve Smetanových sadech směju na celé kolo, to prostě nejde jinak. Co já jsem se tady toho se svým miminkem naběhala. Vzápětí se pak na třídě Kosmonautů snažím sama sobě namluvit, že opravdu nemám vůbec těžké nohy :-D a když už v závěru nemůžu, snažím se ještě trošku přidat. Jdu si pro to, čemu jsem věřila, že dokážu :-).
 
 
 
1:35:21 hod. Osobní rekord. Celkové pětadvacáté místo mezi ženami. Maximálně jsem si to užila :-).

Lehce vyklusávám, ať mě zítra moc nebolí nohy. Osprchuji se a jdeme fandit na tribunu, kde Gustík šíleně řádí. Já tušila, že nebyl úplně dobrý nápad, aby jedl tu energetickou tyčinku :-D. Poslední běžec sklízí největší ovace 👍. Zahrádky restaurací na Horním i Dolním náměstí jsou pořád plná lidí. Komu by se taky chtělo končit tenhle úžasný večer.
 

Bylo to opět nádherné a jedinečné. Olomouc je ráj světa! Když nevíte v životě kudy kam nebo když vám zrovna chybí úsměv ve tváři, jeďte právě tam ;-).

Pondělí 26.6.2017

Myslím si, že jsem v sobotu jenom potvrdila, že si je skutečně zasloužím :-).


Žádné komentáře:

Okomentovat