čtvrtek 22. září 2016

1/2Maraton Ústí nad Labem 2016

Sobota 17.9.2016
 
Po pětce a desítce z posledních týdnů mě konečně čeká pořádná trať, při které se budu moct plně vydovádět :-). Na řadu přichází poslední závod série Runczech, během které jsme měli možnost proběhnout se historickým centrem Prahy, po karlovarské lázeňské kolonádě i olomouckými parky. Dnes to bude pro změnu o ústecké chemičce a  místních cikáňatech. Líbí se mi ta rozmanitost. A protože letos zatím všude svítilo sluníčko, na severu Čech panuje po celý den deštivé počasí. Handbikerům, jež vehementně povzbuzuje Augustýnek :-),
 
 
naštěstí neprší. Zato účastníci Rodinného běhu už však promokávají důkladně. Ještě během rozklusávání před půlmaratonem prší, následně ale déšť (zase na chvíli) ustává.
 
Ve startovním koridoru opět vyhledávám vodiče. Michal "Vydra" Vítů slibuje, že na hodinu čtyřicet poběží nejpomaleji, co to půjde :-D.
 

Po sedmi kilometrech s nimi na mě začíná být tempo nějak moc rychlé :-o :-(, a tak než abych odpadla, jdu raději před ně a rvu to tam, co můžu.
 

Na čtrnáctém kilometru vedle nás projíždí parní vlak. Lokomotiva troubí, cestující jsou vyklonění z okýnek a nadšeně nám fandí. Jak se zpočátku všichni překvapeně divili termínové kolizi těchto akcí, ačkoliv obě strany znaly data konání více než rok dopředu, tak si myslím, že to propojení nakonec nemá chybu.
 
Po patnácti kilometrech se pro mě doposud krásný běh mění v utrpení. Nohy bolí, hřejivka pálí. Vodiči mě předbíhají a já se jich už (celkem logicky) nechytám. Ať mi alespoň neutečou o více než sto metrů. Běží na oficiální čas s tím, že cesta ke startovní čáře nám trvala nějakých sedmadvacet vteřin...
 
V protisměru na obrátkové smyčce vidím běžet tatínka s kočárkem, ve kterém veze dvě děti. Vsadila bych na to, že je to ten samý co loni :-).
 
Fantastičtí diváci nás společně se skvělými dobrovolníky a perfektními music pointy ženou vpřed.

Očima stále hypnotizuji žluté praporky v dálce před sebou. Už se mi nevzdalují. Naopak je stahuji. Bojuji. My se totiž nikdy nevzdáme. Nikdy. Nikdy!!! Kdybych teď předvedla strhující závěr, tak je ještě nejspíš dostihnu, ale na to už schází síly. A tak jen zpovzdálí přihlížím jak již Michal "Vydra" s kolegou křepčí a dělají opičky. Můžou si to dovolit. Jsou úžasní.
 

V cílové rovince vidím na časomíře zaparkovaného automobilu svítit čas vítěze 59:15 min. Tak to je paráda! :-) A já jsem při tom :-).
 
 

Posledních sto metrů. Ve finiši prohrávám o jedinou vteřinu s klukem v oranžovém tričku, co jsme vedle sebe stáli na startu. Tak nám ty časy hezky vyšly :-). Oficiálně to mám přesně za hodinu a čtyřicet minut. Jinak 1:39:33 hod. Bylo to nádherné. Dala bych si to ještě jednou. Co jednou, minimálně tak stokrát ještě :-).
 
Je za námi bezvadný ročník. Už teď se těším na ten příští a také na setkání RunCzech Stars 2016 a PIM Queens & Kings :-).
 
 
Ve sprše pak vzpomínám na svůj loňský Ústecký půlmaraton za 2:10:48 hod. Prožila jsem opravdu mimořádný rok :-). Venku se znovu spouští silný slejvák. Tenhle víkend prostě proprší... :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat