čtvrtek 30. června 2016

1/2Maraton Olomouc 2016

Sobota 25.6.2016

Protože se mi nepodařilo sehnat nikoho, kdo by během závodu pohlídal Augustýnka, rozhodla jsem se tady po roce znovu běžet s ním. Největší obavu jsem měla z toho, jak se dostanu na start. Vím, že je "přísný zákaz vjíždět na trasu s dětskými kočárky", ale když se ocitnete v situaci rodiče samoživitele a stane se vám výše uvedené, tak to přece jen tak nevzdáte. V Olomouci jsem nevynechala jediný ročník, navíc bych se chtěla stát letošní RunCzech Star.

Jakmile proběhnu startovní bránou, vím jistě, že to nepochybně zvládnu. Pár dvacek jsme si již s Gustíkem kolem dvou hodin klusli.

Po celou dobu běžím na pohodu a s velkým úsměvem. Dneska je tropické počasí, tak se musí opatrně. První polovinu závodu se opět jen proplétám davem, v druhé půlce už se vcelku dá běžet. S kočárkem není žádný problém. Na základě svých zkušeností s vodiči jsem se naučila velmi dobře pohybovat v běžeckém poli.
 


Augustýnek, který se v okamžiku startovního výstřelu probudil, si závod maximálně užívá. Směje se, mává, okusuje láhev, kelímek, houbičku, ... Jó, až tu bude za pětadvacet let bojovat s Davídkem Pechkem, Ondrou Solánským a Péťou Slovákem o prvenství mezi českými muži, to už nebude takové leháro :-D. Když s ním stavím na občerstvovací stanici na šestnáctém kilometru, aby se také alespoň napil, nechce. Má stále oči navrch hlavy. Tohle je obrovský zážitek. Kdoví, jestli se nám kdy něco tak mimořádného zase naskytne.

Trasa vede v opačném směru než minule. Posledních pět kilometrů nemá chybu. Běží se parádně. Tahle trať je megarychlá. Ráda bych si jí někdy zaběhla na maximální výkon. Snad příští rok.


1:53:16 hod. Třiadvacet minut za světovým rekordem, řekla bych :-). Zamrzí mě, když mi hned v cíli nemilá dobrovolnice jízlivě vynadá, že tady s tím kočárkem nemám co dělat. No co, každý jsme nějaký.

Dělá se mi špatně a trochu se mi motá hlava. Chce to jíst a pít. Gustík je z medaile naprosto nadšený.


Sotva ho vyndám z kočárku, už zdrhá. Po tom, co dneska viděl, se tomu přece nemůžu divit. Holt se zas něčemu přiučil.

Byla to hezká tečka za mým rok a čtvrt dlouhým pobytem v Olomouci. V běžecké mece, v níž se udál můj přerod z pomaloběžkyně v elitní amatérku. Moc děkuji všem, kteří mě tu při mém skoro každodenním běhání v parcích svými úsměvy neustále nabíjeli energií!!! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat