čtvrtek 26. června 2014

1/2Maraton Olomouc 2014

Sobota 21.6.2014

Ráno se probouzím s teplotou :-(. Není mi dobře, něco na mě leze. Já to věděla. Nechápu, proč nemocní lidé lezou do veřejných dopravních prostředků. Ach jo :-(. 

No, chci být přece letošní RunCzech Star, takže nemůžu dnešní závod vynechat. Třeba se to v průběhu dne ještě zlepší (nevypadá to moc nadějně). Zajdeme s Radimem do Expa pro čísla. Prvně se koná ve velkém pavilonu A. Uspořádání je tu takové chaotické a nepřehledné, nicméně obsahově velmi kvalitní :-). Poslední korunky věnuji Společnosti pro ranou péči (jsem přece v Olomouci :-)) a vracíme se domů.


Pojím chilli polévku a jdu spát. Nemám na nic sílu.

Vstávám ve tři hodiny a vůbec na nic se necítím :-(. Je mi mizerně. Nedobrovolně dám jeden Ibalgin a jdeme na to. V pět hodin na rozlusání tříkilometrový Rodinný běh.


Nikdy se nemůžu nabažit tím pohledem na protilehlý chodník, po kterém běží nekonečně dlouhá bílá masa lidí. Je to nádhera :-).



Po doběhu převléknutí, tradiční fandění ostatním účastníkům Rodinného běhu a také zjištění, že se viróza nějak záhadně (a zároveň nadobro) vypařila. Hurá, už je mi fajn :-).


V sedm tedy vybíhám i na trasu půlmaratonu. Pátý ročník, popáté změněna trať a já opět skeptická, že popáté k horšímu. Mýlila jsem se pouze dvakrát, a to při druhém ročníku a letos :-). Po jedenáctém kilometru jsem čekala nezáživnost, která se však nekonala. Nebyl vůbec špatný nápad vyměnit Velkomoravskou ulici za silnici vedoucí mezi poli. Člověk se zklidní, uvědomí si co a jak momentálně běží a načerpá sílu do poslední fáze závodu. Lidi fandí všude, snad nejvíc za celou historii. Nejhlasitěji před Bestem. Nemá to chybu.


Vyběhla jsem v pohodě a předpokládala progresivní tempo. Pořád čekám kdy mi dojde a ono furt nic :-). Běží se mi parádně. Že by mi tak prospěl ten turistický výlet z minulého týdne? :-)


Kilometr za kilometrem odsýpá a nakonec je z toho celkem konstantně zaběhnutý půlmaraton. Šlo to samo. V cíli jsem o čtrnáct minut dříve než před dvěma týdny v Českých Budějovicích a to jsem se tam na to celkem nadřela, zatímco dnes to bylo o pohodě. A co víc - dala bych si ho celý ještě jednou. Znovu, teď hned :-)!

Radim to dnes také takhle snadné nečekal, a tak u Želvy vystojím důlek než se objeví s mým poctivě vyběhaným přírodním kuřecím plátkem. Celý rok jsem se intenzivně těšila na vynikající hovězí guláš a pak tohle :-(. Plátek nic extra, ale dal se.



Na závěr opět fandění. Už když jsme odpoledne přišli na Horní náměstí něco se mi nezdálo. Chyběl tu dnes totiž jeden chlapec z moderátorské dvojice. Nic proti té slečně, která tu byla místo něj. Napoprvé dobré, ale chyběla tam ta souhra, spontánnost, energičnost, akčnost, emoce. Pokud se jednalo pouze o jednorázový výpadek, tak se nic neděje, ale pokud by to však měl být setrvalý stav, tak to bude velká ztráta :-(.

Znovu byla na trati umístěna tabule se vzkazy běžcům (dokonce dvakrát) a ač jsme obdrželi zprávu, že vzkaz byl schválen (pokrok oproti Praze), na tabuli se opět bohužel neobjevil. Tak už opravdu nevím.


Půlnoc je dávno pryč, všichni spí a já pořád jenom ležím, koukám do stropu a vstřebávám ten jedinečný zážitek. Jak napsal Kaen "to se prostě musí zažít, co bych o tom psal".

Bylo to ÚŽASNÉ!!! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat