neděle 19. května 2013

Prague International Marathon 2013

Sobota 11.5.2013

Přesně před pěti lety jsem běžela svůj první maraton :-). 

Ocitám se znovu na místě činu, tedy v maratonském Expu  na Výstavišti v pražských Holešovicích, kam jsme si s Radimem v sobotním deštivém počasí vyrazili vyzvednout svá startovní čísla. Pro mě maratonské a pro Radima s mým bratrem minimaratonské.


U zdi, na kterou se píší vzkazy pro běžce, Radim dlouho přemýšlí, co mi na něj napsat.

 

Nakonec však dal přeci jen něco dohromady.

Za poslechu přednášky Miloše Škorpila si pochutnáme na špaldovém koláči s tvarohem a malinami. Poté, co si ještě nakoupím nějaké ponožky s podkolenkami, se vracíme zpátky domů. Odpočívat na zítřek.

A taky vyzkoušet můj nový spinner :-), který našel místo v garsonce o šestnácti metrech čtverečních.


Nedělě 12.5.2013

Vzkazy pro běžce byly z Expa přesunuty na Václavské náměstí a jeden z nich patří i mě. Který asi?


Navzdory předpovědi panuje velmi teplé počasí. Po startu si doběhnu vodičku na čtyři hodiny, se kterou bych si to dneska mohla v klidu odběhnout. Tempo je zpočátku pomalé, tak akorát, ale s přibývajícími kilometry jím postupně přestává být :-). Proto chci na dvanáctém kilometru o něco zpomalit tak, abych vystačila se silami až do konce, ale ouha. Ono to nejde :-(. Nohy jsou těžké a naprosto neovladatelné :-(. Navíc to strašné vedro!


Při průběhu Nuslemi vzpomínám na Sándora, který mě před pěti lety dovedl do cíle mého prvního maratonu a díky kterému jsem pochopila, že zabývat se tím hloupým "za kolik" je nesmysl. Po správném systematickém tréninku stejně osobák, jakožto vedlejší produkt, padne, ale nikdy nesmí být prioritou. Myslím také na Iva, který se na nás všechny seshora dívá, a na Michala Viewegha, který tu s námi loni běžel a kterému přeji zdárné uzdravení, úspěšný návrat do života a aby třeba zase za rok sem mohl zavítat. Nostalgická chvilka.
 
Na Smíchově se mi chce hrozně spát! Nejraději bych se svalila na okraj silnice a usnula. Dneska je to opravdu nějaké divné...

Bolí mě ruce, záda, nohy, nejvíc ale chodidla. Každý krok je tak bolestivý. V závěrečné čtvrtině závodu přemýšlím, co je špatného na tom přejít do chůze. V situaci, kdy je tempo v obou případech stejné, ne-li při chůzi o něco rychlejší a zároveň mě stojí méně sil, asi nic. Takže si párkrát lehce zaindiáničím.

Music festival, kterým se zdejší akce pyšní, nestojí za nic. On byl vždycky slabý, ale dneska už se to opravdu nedá! Ponuré melodie, pochmurné pohřebné songy... to nás má jako vyhecovat jo?! Z nějakých dvaceti stageí stojí za to tři. Bída, bída. Už jsem samozřejmě vznesla námitky a tipy na vylepšení při vyplnění "krátkého" dotazníku od pořadatelů, co mi zabral půl hodiny. Naproti tomu oceňuji atmosféru závodu. Trať je stále více a více obsypána fanoušky, jejichž podpory si moc vážím :-).

Vodiči už mě dávno předehnali. Odolám akorát škorpionovi a jeho družině. Zavítám do toiky a už se pomalu blížím do Pařížské ulice, kde si od maminky přebírám českou vlajku...


... s níž vbíhám na cílový modrý koberec. Síly na finiš nemám, takže se vyjímečně žádný nekoná.


 

Tak jsem to zase zvládla :-) :-) :-).


Byl to moc pěkný den, který jsme si všichni užili.


Dovolím si tímto ještě pozdravit Janičku z Hradce Králové, která čte tento blog, a se kterou jsem se měla na trati možnost setkat. Doufám, že sis závod také tak užila a že se zase někde potkáme :-).

1 komentář:

  1. Ahoj Zdeni, ráda jsem tě poznala a těším se na shledání u nás v Hradci Králové na RunTouru.

    OdpovědětVymazat